Článek
Rumunsko, Bulharsko, země bývalé Jugoslávie, ale i Maďarsko a Albánie jsou zeměmi, které mají alespoň co se kuchyně týká mnoho společného: v první řadě rozmanitost chutí a vůní a obrovskou vynalézavost. Tamní kultury se nejen ovlivňovaly navzájem, ale přijímaly také inspiraci z dalších více či méně vzdálených zemí – třeba Turecka, Itálie nebo Rakouska. Typickým rysem zmiňovaným mnoha kuchařkami je používání koření a kořenných směsí, zmiňme alespoň bazalku, rozmarýn, šalvěj, kopr, koriandr, pepř nebo majoránku.
Dalo by se říci, že v zemích na Balkánském poloostrově kladou více než kde jinde důraz na to, aby menu, které se vám dostane na stůl, bylo kompletní: tedy od předkrmu až po dezert s kávou vařenou v džezvě. Předkrmy mají za cíl navnadit vaše chuťové buňky – a zvážíte-li, že může jíž třeba o olivy, pršut, nadívané vinné listy nebo různé druhy sýrů, určitě se jim to musí podařit. Mezi předkrmy se mj. počítá i polévka.
Hlavní chod je přehlídkou chutí: obvykle mu dominuje ryba nebo maso, jimž úspěšně sekundují různé druhy zeleniny. A nebyla by to jihovýchodní část Evropy, abychom si s ní nespojovali grilované maso – hlavně ražniči a čevapčiči.
Známý a i mimo Balkán oblíbený je burek: slaný koláč z listového těsta plněného směsí slaného sýra, nejčastěji fety, mletého masa, brambor a jiné zeleniny. Burek lze často najít posypané sezamovými semínky. Ačkoli si s balkánskou kuchyní příliš nespojujeme musaku, i zde má své místo – byť jí řecké a turecké kořeny nikdo neupírá. Jejím základem je nejčastěji lilek, mleté jehněčí maso a rajčata. Existují však i varianty s jinými druhy masa, cuketami, mrkví a bramborami – ty jsou hlavně součástí makedonské, srbské, bosenské a černohorské musaky.
Dalším prvkem společným různým národním kuchyním je sarma, kterou tvoří čerstvé nebo nakládané vinné listy, případně listy zelí či mangoldu, plněné směsí masa, nejčastěji vepřového, hovězího nebo vepřového, rýže, cibule a koření. Existují však i recepty na zcela vegetariánskou sarmu, případně rybí. Výsledné rolky se dlouho vaří a i když se region od regionu mohou jejich ingredience lišit, všichni, kdo je mají rádi, se shodnou, že nejlepší jsou ty připravené ve velkých keramických nádobách.
Za pochoutku, kterou tradičně vyrábějí doma, považují Srbové a Makedoňané ajvar. Nezastupitelné místo má ale i v jídelníčku chorvatském a bosenském. A co je na něm tak dobrého? Jednoznačně směs chutí, která vznikne, když se spojí červená paprika, lilek česnek a čili, a může být jemná, pikantní až po velmi ostrou. Ajvar se používá místo koření, do salátů nebo jako příloha k ražniči, klobáskám a řadě dalších kulinářských zázraků.