Článek
Problémy s bolestí nohou jako kluk Libor ignoroval, protože je přisuzoval nadměrnému sportování. Jakmile ale nemoc udeřila, skončil na několik měsíců na lůžku. Měl tak silné bolesti, že musely být tlumeny léky.
„Kvůli silnému zánětu jsem dokonce přišel o ukazováček na levé ruce. Pořád mám v té ruce krevní sraženinu, u které neustále hrozí, že se uvolní, ucpe mi žíly a já bych mohl zemřít,” vysvětluje.
Nepodceňujte rané příznaky roztroušené sklerózy
Charitativní činnost
To ho ale neodrazuje od aktivního života. Už dvanáct let Libor Škrabálek z Traplic na Uherskohradišťsku nevynechá jedinou kulturní či sportovní akci v okolí, kde prodává produkty od handicapovaných klientů chráněných dílen.
Osvědčení prodávat má pro celou republiku. Výtěžek jde na podporu vzdělávání nejchudších dětí v Indii a Africe. V pomáhání našel smysl života.
Libor Škrabálek nevynechal jedinou veřejnou akci v okolí Zlína.
„Mám radost, když mohu pomáhat. Vím, jak krutý může život být. Ty děti ale bez vzdělání nemají žádnou budoucnost,“ řekl Novinkám a přiznal, že ze svého invalidního důchodu přispívá každý měsíc pěti charitativním organizacím, jako jsou Lékaři bez hranic nebo Dobrý anděl.
Šestiletý postižený chlapec vybral na britské zdravotníky téměř čtyři miliony
Koronavirus ho zastavil
Nyní se ale kvůli vládním nařízením nekonají žádné akce, kde by mohl pan Škrabálek výrobky prodávat. To nese velmi těžce.
„Já mám velice jednoduchý styl života. Musím ležet, protože mě pohyb bolí. Teď se to ještě zhoršilo, jenže při těch akcích, kde se potkávám s lidmi, prodávám a tím pomáhám, na svou bolest úplně zapomínám,“ svěřil se Novinkám.
Jakožto zdravotně postižený prvního stupně dostává od státu 800 Kč měsíčně, přesto stále posílá DMS na podporu charitativním organizacím. Nebýt rodičů, nezvládl by to. Ti ho v charitě podporují. Tatínek ho na veškeré akce vozí.
„Kdybych nežil s rodiči, tak bych žil na ulici, protože bych to neutáhl, ale i přesto musím dál pomáhat, ne každý má takové štěstí, že vůbec rodiče má,“ míní Libor Škrabálek.