Svátek lásky, či práce? Každý to vnímá jinak

V zemi, kde byl zdiskreditován pozdrav Čest práci! těmi, kterým se nechtělo pracovat a kteří žili na úkor práce druhých, je těžké říkat nahlas, že by 1. máj mohl být Svátkem práce. Respektive svátkem těch, kteří ještě věří na vzájemnost a solidaritu, dokonce i na úrovni mezinárodní. Ale jak to zařídit ve světě, který se už dávno stal sobeckým a nenávistným?

Snad raději slavme ten český první máj spojený v posledních desetiletích se vzpomínkou na Karla Hynka Máchu, který svou bolest zkrášlil časem lásky, přestože věděl, že je sám v davu osamělých. A braňme ho před importovaným svatým Valentýnem, pouťovou atrakcí propagovanou výrobci a trhovci všeho neužitečného.

A v současné době bychom ho mohli častěji spojovat i s nocí filipojakubskou, s pálením čarodějnic a vymítáním vší veteše za poslední léta nashromážděné.

Patřím ke generaci, kterou za komunismu otravovaly prvomájové oslavy s povinnou účastí, takže mi daleko bližší byl první máj jako svátek lásky, opěvovaný Karlem Hynkem Máchou.

Vzhledem k tomu, že jsem posledních dvacet let aktivně zapojený v odborech, pokládám za důležité, že lidé, kteří se živí poctivou prací, mají právo svoji práci oslavit. A v současné době také hlasitě požadovat, aby ti, kdo poctivou práci ctí, tu práci měli. V tomto smyslu to je i z historického hlediska krásný den. Pro mě tedy 1. máj představuje milou kombinaci oslavy poctivé práce a lásky.

Chystám se ho oslavit v Brně, kde regionální rada Českomoravské konfederace odborových svazů tradičně pořádá setkání na hradě Špilberk. Lidé se tam vždycky dobře baví. Je tam i strom, pod kterým se mohou ti, kdo se mají rádi, políbit.

Jako Svátek práce byl tento den minulým režimem a povinnou účastí na manifestacích znemožněn. Zato Máchův Máj, jarní Petřín a tato krásná česká tradice - namísto uměle implantovaného Valentýna - se mi neomrzí. Takže za mne určitě svátek lásky.

Bydlím na Malé Straně, takže skočit na Petřín, to je součást skoro každého víkendu či volného dne. Prvního května přibude ještě jeden důvod jít se tam projít a tentokrát dát také kytku k Máchovu pomníku. No a musím také vysvětlit dětem, co je to za den. Všimla jsem si, že děti často vůbec netuší, proč některý neobvyklý den nejdou do školy. Tak se snažím vysvětlovat státní svátky i jiné souvislosti. Tentokrát tedy budou muset vydržet moje předčítání Máje…

Vnitřně tomuto konkrétnímu datu nepřikládám žádnou velkou váhu. Když jsem byl malý školák, těšil jsem se na prvomájový průvod. Líbila se mi ta záplava mávátek a praporů a hlavně se ten den nešlo do školy. Zhruba po hodině či dvou jakési organizovanosti jsme se stejně pomalu rozprchli a po zbytek dne bylo volno. Svátek práce pro mne byl nicneříkajícím slovním spojením.

Ani později ve spojení s láskou jsem to nevnímal nikterak silně. Láska přicházela a zaplavovala mne euforií klidně v březnu, červenci či listopadu naprosto chaoticky a nepředvídatelně, a často jsem byl naopak v onom „měsíci lásky“ opuštěn, sám a zoufalý. Takže, vážení proletáři všech zemí a vážený Karle Hynku… a Jarmilo, nějak to nežeru.

Romantičtější by bylo odpovědět: Samozřejmě svátkem lásky! ale nebyla by to pravda. Prvního května v Ungeltu tradičně hrajeme a hrát budeme i letos. Alespoň že na své si tento den přijdou fanynky Richarda Krajča a Davida Švehlíka, kteří u nás excelují ve hře Deštivé dny. Já u toho sice nebudu, ale 1. máj bude i pro mě pracovní.

Dopoledne korepetujeme s Martou Kubišovou duet z připravovaného komorního muzikálu Touha jménem Einodis, duet baronky Sidonie Nádherné a Karla Krause. Výjimečný příběh o osudu jedné výjimečné ženy bude mít premiéru v červnu na naší hradčanské Letní scéně a kromě Marty, která ztvární zralou baronku, se v něm objeví i Aneta Langerová coby mladičká baronka.

Nu a po korepetici s Martou vyrazím - doufám, že za pěkného počasí - na výlet se svým partnerem Martinem a s jeho dvěma dcerami. První máj tak pro mě bude současně svátkem práce i lásky.

U nás ve Zlíně je už z baťovských dob krásným svátkem pospolitosti. Tuto tradici jsme v 90. roce, kdy jsem byla v zastupitelstvu, obnovili. Jako vedoucí odboru školství a kultury na zlínském magistrátě jsem pak měla také možnost 1. máje ve městě organizovat. Mám proto tento den spojený především s krásnou atmosférou a potkáváním s lidmi ve městě. A bez prvomájového polibku bych určitě uschla.

Dopoledne strávím na prvomájových oslavách u Baťovy vily ve Zlíně a zbytek dne na akcích, které pravidelně pořádají sociální demokraté v kraji. Ve Vsetíně to bývá soutěž o Nejvřelejší prvomájový polibek, jinde kulturní vystoupení, akce pro rodiny a děti. Závěr dne bude určitě patřit rodině, našim malým Přemyslovnám, vnučkám Elišce a Anežce, pokud se mnou nebudou už od rána.

První máj je pro mě svátkem lásky k práci, neb jsem workoholik. A jak ho strávím, už je mi dneska jasné: budu si dělat pořádek ve věcech neboli uklízet. To je práce, která mě velice baví, ale na kterou nemám čas, a podle toho to taky v mé pracovně vypadá.

Představa, že by to někdo uklidil za mě, je pro mě zdrcující. Nikdy bych už nic nenašel. Mám to gruntování docela rád, protože jsou za rukou hned vidět výsledky. A tak volám: Ať žije 1. máj! a v duchu mávám pomyslným mávátkem.