Známé osobnosti, které propadly tajným vědám

Oblíbená herečka Uršula Kluková (69) si v posledních letech zvolila za svého koníčka a vlastně i druhou profesi výklad karet. Jak je možné, že výklad funguje, prý ale nechápe ani ona sama.

„Úplně to vysvětlit nejde, a tak se kloním k názoru, že jde o odraz duše a podvědomí. Když se mě lidé zeptají, jestli mají koupit nějaký dům nebo jak se mají zachovat při partnerské krizi, vidím v kartách konkrétní odpovědi. Platí to ale jen při výkladu s mariáškami, které mi vyprávějí jasné příběhy. Když pracuju s tarotem, je to jiné,“ vysvětluje.

Karetnímu výkladu, čili tomu, co které karty znamenají, se před lety naučila ve škole Julie Malíkové. Zachází s nimi ale po svém. „Začínám od výkladu devíti karet a postupně přidávám další, dokud nevyberu všechny.“

S věštěním věcí budoucích se poprvé setkala u své maminky, která používala speciální malý stoleček, s nímž komunikovala. „Podle toho, jak se deska stolku naklonila, věděla, zda odpověď znamená ano, či ne. Tenkrát jsem se tomu ale smála. Začalo mě to zajímat až o mnoho let později,“ tvrdí herečka proslavená svým ohlušujícím smíchem. Běžně jí však do smíchu prý příliš není, obzvlášť když se před ní coby vykladačkou z karet otevírají nejrůznější lidské příběhy a osudy.

„Jsem ráda, když můžu lidem sdělit radostné zprávy, ale kromě nich máme každý samozřejmě i starosti, tak už je to zařízeno a bez nich to nejde. Na světě se mi ale i přesto líbí, a když se rozchechtám, stojí to za to.“

S balíčkem karet usedá k věštícímu stolu pravidelně každý pátek v salónku jednoho z pražských kadeřnictví nedaleko svého bydliště. „Objednávám nejvíce čtyři lidi na den. Vím, že víc lidí by mě psychicky unavilo a já výklad nechci šidit. Obyčejně trvá hodinu, ale někdy i déle.“

Všechno, co dělá, si Uršula Kluková chce hlavně užít a rozhodně nemá zájem se honit. „K čemu je stres a blázinec? Všechno radši dělám pořádně a zároveň si to chci vychutnat,“ říká. Kromě toho chce mít čas také na studování toho, co ji zajímá. A to zdaleka nejsou jen karty, ale i další netradiční a málo známé věci mezi nebem a zemí.

V devadesátých letech začala cvičit jógu, postupně absolvovala i reiki (systém práce s energií) a také zkoušela pracovat s kyvadlem a polodrahokamy. V poslední době se dokonce účastnila i demonstrace za legalizaci léčivých přípravků z marihuany, což ji oslovilo hlavně jako bývalou zdravotní sestru.

Narodila se v Polsku a dětství strávila v Broumově. Několik let pracovala ve zdravotnictví, ale pak ji definitivně zlákalo divadlo. Jejími nejznámějšími štacemi byla pražská divadla Semafor a Divadlo Jiřího Grossmanna. Dnes hostuje v Prozatímním divadle F. R. Čecha, Divadle Pavla Trávníčka a také vystupuje s Petrem Novotným. Balíček karet prý s sebou bere i na divadelní zájezdy, protože o její výklady má vždycky zájem i většina kolegů. Nabídku, aby z karet věštila i v televizních přenosech, však odmítla.

„Chci přitom být s lidmi v kontaktu, a proto ani nehodlám sedět doma a vykládat jim přes telefon. Když jsem ale sledovala práci kolegyň kartářek v televizi, zkoušela jsem si vykládat zároveň s nimi a šlo mi to,“ říká. Do karet, které považuje za svoje důvěrné kamarádky, se Uršula Kluková dívá každý den. „Ráno to rozhodím a podívám se, co a jak. Vždycky je na co se ptát a kdo se neptá, nic se nedozví.“

Čtyřicetiletá zpěvačka, která momentálně zpívá v novém muzikálu divadla Broadway Kat Mydlář, je už více než rok šťastnou maminkou syna Daniela. Vychovává ho s přítelem Radkem Vonešem. Než ji však před čtyřicítkou potkalo rodinné štěstí, prožila si své. Vždycky ale věřila, že se její sny jednou splní. Je si jistá, že kromě pěveckého talentu jí byl dán i jakýsi šestý smysl. Poprvé se to prý projevilo už v jejím dětství, když viděla skřítka.

„Až jednou napíšu knihu, bude se jmenovat Skřítek na klíči. Je to už dávno, ale pamatuju si to přesně. Bylo mi asi pět let, v noci jsem se vzbudila a šla si lehnout k mámě. Schoulila jsem se k ní a dívala se na skříň naproti. V zámku té skříně byl placatý klíč a já viděla, jak na něm stojí malý skřítek. Tahle příhoda byla mým prvním setkáním se světem tajemna a věcmi mezi nebem a zemí. Intenzívně jsem se o ně pak začala zajímat někdy po dvacítce. S každým jsem si o tom chtěla povídat a mezi těmi, kteří se o tyto věci nezajímali, jsem si připadala sama,“ říká.

Podle Ilony Csákové je nezbytné, aby se materialistický přístup ke světu konečně spojil s duchovním, a svět se tak opět dostal do rovnováhy. „I když v běžném životě funguju normálně, na všechno se díky svému poznání dívám trochu jinak, a to mě posiluje. Jakmile jednou pochopíte určité souvislosti, krok zpět už neexistuje. Jde o aktivní a maximálně zodpovědný přístup k životu,“ tvrdí zpěvačka.

Ze své vlastní zkušenosti ale také ví, jak je těžké hovořit o svém nejniternějším přesvědčení před ostatními. Aby mi to osvětlila, použila příměr se svíčkou. „V člověku, který jevy kolem sebe vnímá spíše z duchovního hlediska, hoří pomyslná svíčka. Když svítíte, necítíte zášť ani žádné jiné negativní emoce. Druzí za to na vás ale mají vztek, a proto se snaží vašeho světla buď zmocnit, anebo ho chtějí uhasit, protože sami být svíčkou nechtějí. Z toho pak vznikají úplně nesmyslné boje.“

Ilona Csáková také velmi dá na sílu drahých kamenů a vždy u sebe nějaký má. Jak mi řekla, kameny střídá - v době, kdy zasedala v porotě soutěže Česko hledá SuperStar, u sebe například nosívala sugilit, který je v esoterice považován za kámen meditace, pokory a sebekontroly. „Jinak mám moc ráda křišťál, růženín i nefrit, ale nejvíc jsem si oblíbila svůj kousek smaragdu. Je vybroušený podle mojí vlastní skici a uchycený v bílém zlatě.“

Jednaosmdesátiletá herečka a čerstvá držitelka Thálie mi o sobě prozradila, že si ve svém životě nikdy nepustila ani rádio, neboť svět, v němž žije, jí v porovnání s jejím vlastním vnitřním světem připadá zcela nezajímavý.

„Z ministrů jsem skončila u Štefánika, a to mi stačí. A jestli se na mě někdo dívá jako na mimozemšťana nebo na čarodějnici, vůbec neřeším. Naopak mi to přijde úžasné. Nevadí, jak na mě kdo kouká. Jde o to, jak na sebe člověk kouká sám a to ostatní mi je jedno. Žiju ve své krásné oáze. Své dny se snažím zvládnout co nejlíp a nikdy si nestěžovat.“

Předloni herečku opustil její životní partner režisér Pavel Háša a Květu vzápětí nato postihla vážná srdeční příhoda. Přesto se zotavila. „Věděla jsem, že mě k sobě volal můj muž Pavel. Chtěl, abych šla za ním a málem se mu to povedlo. Můj čas ale ještě nenadešel. V divadle a také v rodině jsem pro svou dceru Zuzanku a vnučku Dominiku ještě stále něco platná.“

O různé alternativní nauky se herečka zajímala už za minulého režimu. „Za komunistů fungovala v blízkosti Staromáku Modrá čajovna, kde se všichni lidé, kteří se o těchto věcech chtěli něco dozvědět, scházeli tajně. Chodili tam i astrologové a všichni jsme si společně povídali. Zajímala jsem se o všechno a vše mi připadalo naprosto samozřejmé a logické. Dnes si občas sama vytáhnu kartu z balíku, anebo sáhnu po kyvadlu, když na to přijde, ale vlastně si jenom tak hraju. Všechny odpovědi máme stejně v sobě.“

Nejlépe se herečka cítí v přírodě. Když si lehne do trávy, poslouchá šumění stromů, potůček a ptáky, cítí se prý božsky. Různými krajinami prochází také ve svých snech. Jednou se jí dokonce zdálo, že se objímá se stromem a bylo to tak intenzívní, že cítila jeho hrubé větve a slyšela šumění ve větvích. „Na krku nosím všechno možné - křesťanský křížek, židovskou hvězdu i aztécké sluníčko. A všechno pohromadě mám tak proto, aby se ta náboženství konečně už nehádala.“

Zpěvačka a devítinásobná zlatá slavice Hana Zagorová (64) je nejen členkou Svazu léčitelů českých, ale také u sebe téměř pořád nosí taštičku, v níž má vzácné kamínky, kyvadélko a malinkou virguli.

„Virgule mi připadá dobrá na diagnostiku a myslím, že kdybych víc trénovala, asi by mi to šlo. Kamínky z taštičky ani nevyndávám, spíš té výbavě věřím jako celku a s nadsázkou říkám, že to je moje kouzelnické nářadí. Když se ale ptáte, tak mými favority mezi kameny jsou křišťál, lapis lazuli a růženín,“ sdělila mi zpěvačka, jejíž předvánoční koncert v pražské Lucerně byl vyprodán během jediného dne.

V životě vyzkoušela leccos - holotropním dýcháním počínaje a návraty do minulých životů konče. Díky vrozené citlivosti a vnímavosti se jí totiž přihodily mnohé nevysvětlitelné věci a stejně tak mívala i velmi živé sny, např. o létajících talířích. A protože věděla, že přenos energie existuje, dala se v osmdesátých letech zapsat i do léčitelského kurzu.

„Přivedla mě tam jedna léčitelka a šlo o půlroční kurz. Scházeli jsme se každou sobotu dopoledne a celkem tam byly asi dvě desítky léčitelů, kteří se zabývali různými obory. Jsem přesvědčená, že schopnost léčení má každý - když vás přece něco bolí, to místo si hladíte a tím si, byť nevědomky, pomáháte. Ozývají se naše instinkty, které jsme v moderní době potlačili.“

Hana Zagorová si však chtěla ověřit, jestli dokáže i něco víc, a to se potvrdilo. Dostala totiž za úkol ovlivnit krevní tlak další osoby, což se na místě vzápětí i ověřilo. „Všichni mě s napětím sledovali a mně se opravdu onomu muži krevní tlak snížit podařilo. Dál jsem s tím ale nepracovala, ani to neopakovala. Už jsem to prostě pokoušet nechtěla.“

Mezi léčitele zpěvačku přivedlo její onemocnění krve. Pomoc dlouhá léta nacházela v klasické medicíně, ale hledala i v té alternativní. V posledních letech jí velmi pomohly čaje ze směsi bylinek, které pila denně dva roky.

Vloni v květnu se jeho dvacetileté dceři Kláře narodil syn Sebastian. „Všichni v rodině tvrdili, že to bude holka, ale já se podíval do karet a vyšel mi spodek, takže jsem věděl, že to bude kluk. Smáli se mi, ale byla to pravda,“ tvrdí známý hudebník a producent. Jak se věštění z karet naučil? „U nás v rodině se tím zabývaly tety Dagmar a Alice, a když jsem byl malý, zajímalo mě to. U nás se vždycky vykládalo s mariáškami, a jakmile byly karty na stole, ptal jsem se, co která karta znamená. A když se v tom pohybujete pořád, jednoho dne se vám rozsvítí a najednou už víte, co a jak. Základní věci poznám, ale když někdo chce podrobnější výklad, pošlu ho za svými tetami.“

Michal David (50) je pokorný nejen k osudu a vyšším silám, ale i ke své vlastní tvorbě. Je totiž přesvědčený, že hudební nápady vlastně ani nejsou jeho, nýbrž přicházejí díky napojení na tzv. Akášu kroniku, kde je zaznamenáno úplně všechno. „Moji vlastní osobnost vyjadřuje jen ten aranžérský „kabát“, ale nápad podle mě pochází odjinud. Akáša je jakási knihovna lidstva, kde lze najít prakticky jakoukoliv informaci.

Po smrti své dcery Michaely, která v devíti letech zemřela na leukémii, Michal David podstoupil i regresní terapii čili návrat do minulých životů. „Moc mi to pomohlo. Pořád jsem totiž hledal odpověď na otázku proč. Byl to zážitek, na nějž nikdy nezapomenu a vše do sebe jasně zapadalo. Odpověď zněla, že v minulosti jsem ji několikrát opustil první a ona mě oplakávala. Celkem jsem to viděl třikrát.

Teď odešla první ona, abych pochopil, jak jí bylo a dostal se na její úroveň poznání. A tím, že nás opustila tak brzy, to urychlila, protože si to ´třikrát´ vybrala teď najednou.“ V jednom ze svých vtělení se Michal David viděl i jako egyptský misionář, který měl na starost velkou loď. „To mě inspirovalo, a pak jsem složil muzikál Kleopatra,“ dodává.