Článek
Za dveře jeho tetovacího salonu míří denně ženy i muži různého věku. Výjimkou nejsou ani důchodci. Třeba dvaasedmdesátiletá žena, která si u něj nechala vytetovat na těle ornament. "Viděla to na vnučce a moc se jí to líbilo. V sedmdesáti u mě byla poprvé a za dva roky se vrátila znovu," popisuje mladý tatér.
V křesle u něj seděl i šestasedmdesátiletý muž. "Celý život byl fanda do motorek, ke kterým patří i tetování. Za komunistů podle něj se tetování nedělalo hezké a pak si už připadal starý. Nakonec se rozhodl. Pro motiv z Harleye Davidsona," popisuje mladý muž za kvílení strojku. Jeho slova potvrzuje i dvaačtyřicetiletý bělovlasý muž, kterému na paži zrovna vytváří deseticentimetrový ornament. "Jako mladý jsem si říkal, že by mě mrzelo, kdybych se unáhlil. Teď už jsem na to vyzrál. Doma jsme to řádně probrali. Manželka byla přede mnou. Nechala si udělat na lopatku ornament ve znamení ryby," řekl jeden ze zákazníků.
S vrtačkou v ruce i po letech na kůži lidem mladý tatér nejčastěji kreslí naivní kresby britského stylu jako kotvy, srdíčka či růžičky. Lidé stále touží i po zvířecích motivech, jako jsou například štíři. Naopak po dracích už takový shon není. "Dělal jsem však už i čerta či postavičky z pohádek. Jeden ze zákazníků chtěl vytetovat zase logo firmy, která dělá výfuky, a divil se, že to nemám v katalogu," směje se Vladimír Futák.
Každé tetování by mělo být originál
Sám má největší radost z toho, když může soustředěně několik hodin vytvářet geometrické obrazce, které zachycují kopie někdejšího tetování severoamerických indiánů. "Naopak zcela odmítám tetovat jména přítelkyň a kamarádů. Ještě mě lidi nanejvýš ukecají na jména dětí," podotýká mladý muž.
Přiznává přitom, že často závisí jen na něm samotném, co budou lidé na své kůži až do smrti nosit. Mnozí totiž k němu do křesla usedají často bez konkrétní představy. O výsledné podobě poté rozhodne často i osobnost člověka. "Lidé většinou přijdou s představou, kterou našli třeba na internetu. Často jim to rozmluvím a udělám to nakonec jinak. Myslím si, že tetování by mělo být originální. Nejsem stroj na kopie," podotýká tatér.
Ačkoliv zvuk i křeslo až příliš připomíná návštěvu zubaře, zdůrazňuje, že na rozdíl od něj tady nic nebolí. Pak však s úsměvem podotýká: "Chodí sem více žen než mužů. Ženy také snášejí bolest lépe než muži. Ti u toho i omdlévají".