Ženy přes padesát? Poklad k objevení

Své o tom ví i elegantní manažerka Alena Janotková. Pět křížků byste jí nehádali ani náhodou. Ač vystřídala řadu vysokých postů, již od pětačtyřiceti pociťovala u výběrových řízení lehkou nevoli nad rokem svého narození. „Zprvu jsem si to nedávala do souvislosti,“ vzpomíná. „Nechápala jsem, jak by věk, navíc podle mě poměrně nízký, mohl souviset s pracovními schopnostmi.“

Její profesní životopis je pestrý. Několik let například pracovala jako šéfka odboru komunikace ve sklářském gigantu Czech Glaverbel, což je největší výrobce skla ve střední a východní Evropě. „Všichni zaměstnanci tam vzhlíželi s úctou a respektem k naší mateřské společnosti v Bruselu, kde byli ve vedení většinou lidé nad pětapadesát. Měli možnost ve své funkci dozrát a zkušenosti předávat dál. Že na klíčových postech byly i ženy, se bralo jako samozřejmost.“

Působila také jako obchodní ředitelka jedné z našich největších firem v oblasti těžkého strojírenství, podílela se na otevření trhů s energetikou bývalých států RVHP. Péče o domácnost, syna i manžela jí přitom nebyla překážkou.

V necelých padesáti se pak znovu ucházela o odpovídající pozici. Marně. „Personální agentury vždy upřednostnily někoho mladšího. Nejčastěji muže kolem pětatřiceti let. Mně doporučily, abych si upravila životopis. Místo obchodní ředitelky jsem měla uvést vedoucí nebo ještě lépe asistentka. Pak by se mi prý práce sháněla líp.“

Dnes se Alena Janotková raději pustila do samostatného podnikání, ve kterém využívá toho, co se v praxi naučila. „Situace na českém trhu mi ale přijde nenormální. Člověk se k něčemu dopracuje a pak by se za to měl stydět?“ ptá se.

Faktem je, že čísla jsou neúprosná. Česká republika si letos v genderovém průzkumu porovnávajícím možnosti uplatnění žen a mužů opět pohoršila. Ze 142 zemí obsadila 96. místo a přiblížila se tak k rozvojovým státům. V Evropě dopadly hůř pouze Turecko a Malta. Přidáme-li k tomu skutečnost, že počet lidí bez práce s věkem nad padesát let v České republice neustále stoupá, takže již teď tvoří téměř třetinu nezaměstnaných, je jasné, že dnešní padesátnice nemají na růžích ustláno.

„V řídících funkcích velkých společností jsou ženy zastoupeny jen z patnácti procent. Pro srovnání ve Finsku je to procent dvacet sedm,“ uvádí příklad Dana Radová, ředitelka občanského sdružení Žába na prameni, která sama vede jedno z kulturních zařízení v Praze a zároveň se aktivně věnuje problematice rovných příležitostí.

Padesátku oslavila teprve před rokem, ale už více než deset let se pokouší na nelehkou situaci žen poukázat. Rovné příležitosti pro muže a ženy ji zajímají od doby, kdy jí bylo dvaačtyřicet, měla tříleté dítě, za sebou širokou škálu profesních zkušeností, a přesto nemohla najít práci. „Po několika pohovorech, ze kterých vzešli vítězně ti bez dětí a pod čtyřicet, jsem pochopila, že to asi nebude tak úplně mnou. A taky mi bylo jasné, že s přibývajícím věkem bude hůř.“

Podle Dany Radové si však za svou situaci mohou tak trochu ženy samy. „Chybí nám sebevědomí,“ tvrdí.

Dana Radová uvítala možnost bavit se o tomhle problému přímo se zaměstnavateli. Díky firmě Czech Top 100, která dlouhodobě sleduje chování a kulturu českých firem, a projektu Motivované ženy 50 plus financovanému Evropským sociálním fondem se jí daří nabízet program, jak lépe uplatnit padesátnice v pracovním procesu, změnit pohled zaměstnavatelů na ně a vytvořit metodiku pro uplatňování rovných příležitostí ve firmách.

Reakce, se kterými se u zaměstnavatelů setkala, byly různé. „Nejpřístupnější byly firmy se zahraniční účastí. Ty si přály proškolit své personalisty a uvědomovaly si, že ženy nad padesát mohou být pro podnik přínosem. Šéfům bylo jasné, že tyhle zaměstnankyně zpravidla zvládly zorganizovat svou rodinu, vychovaly několik dětí, dokázaly vyjít s tchyní a nezřídka jak s minulým, tak se současným partnerem,“ vtipkuje Dana Radová a dodává: „Když se tyhle zkušenosti přetaví do těch pracovních, je to ohromná devíza!“

Narazila však i na jiný typ zaměstnavatelů. „Ti o sobě tvrdí, že mají ženy rádi, v žádném případě je nediskriminují, přitom se vám dívají do výstřihu a významně na vás mrkají, ale do podobného projektu se raději nezapojí,“ charakterizuje je. „To je těžce řešitelná kategorie. Nicméně už to, že se s námi bavili, beru jako velkou výzvu.“

Dana Radová věří, že díky změnám, které iniciuje, by ženy nad padesát nemusely být bezdůvodně ohroženou skupinou, která dostane výpověď jako první při úsporných opatřeních v podnicích. Nabízí třeba příklady ze zahraničí: „Sdílené pozice, kdy se starší zkušená žena dělí o pracovní místo s mladší pracovnicí třeba s malým dítětem, tu nejsou příliš využívány. Stejně tak práce z domova či zkrácený pracovní úvazek. Ve světě jsou to přitom běžné formy zaměstnaneckých míst.“

Žena starší padesáti let musí čelit hned dvojí formě znevýhodnění - na základě pohlaví a věku. „Rovné příležitosti u nás stále ještě nejsou standardem a žena má na pracovním trhu těžší pozici než stejně kvalifikovaný muž. Zároveň žijeme ve společnosti vyznávající kult mládí, takže padesátnice jsou často jako osoby v předdůchodovém věku řazeny do kolonky neperspektivní,“ podotýká Dana Radová. A koneckonců ani důchod přitom neznamená, že ženy budou chtít být babičkami na plný úvazek.

„Mám kolem sebe spoustu inspirativních žen, které nesložily ruce do klína a i v padesáti dokázaly změnit svůj život,“ argumentuje Dana Radová.

Příkladem může být i šestapadesátiletá Taťána Princová z Prahy. Vloni promovala na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové a už rok obléká bílý magisterský plášť. „Splnila jsem si životní sen,“ říká skromně.

Svůj život předtím dělila mezi tři děti, manžela a práci obchodní zástupkyně. „Když mi bylo osmačtyřicet a děti trochu odrostly, došlo mi, že musí přijít změna. Že nechci být jen v závěsu manžela a dělat práci, která mě neuspokojuje.“

Taťána se rozhodla jednat. Sbalila si karimatku a spacák a vyrazila do Francie, odkud ušla pěšky 840kilometrovou pouť do španělského Santiaga de Compostela. „Cestou jsem si rovnala v hlavě myšlenky. Došla jsem k tomu, že se stanu tím, čím chci být už od dětství. Tedy magistrou v lékárně.“ Manžel souhlasil, že po dobu jejího studia převezme finanční zodpovědnost za rodinu i větší díl péče o domácnost, a ona si podala přihlášku na řádné denní studium farmacie.

„Jako na exota,“ odpovídá na otázku, jak se na ni dívali její dvacetiletí spolužáci. „Ale komu se na druhou stranu poštěstí v padesáti slavit dvacetiny se spolužačkou?“ směje se a dodává, že nejhorší kromě chemie pro ni byly první lekce tělocviku. „To jsem se zadýchávala,“ přiznává se smíchem.

Nebylo jednoduché po celých pět let zvládat náročný režim. „V práci jsem dala výpověď a našla si jinou. Chodila jsem večer prodávat lístky do kina. Když jsem je prodala, zbyl mi čas učit se. Ráno jsem vstávala v šest, abych už v osm byla ve škole v Hradci Králové. Pokud děti slavily narozeniny, vstávala jsem ještě dřív, abych stihla upéct dort, popřát jim a pak sednout do auta a vyrazit do školy,“ vzpomíná.

Sen se jí však splnil. Úspěšně složila závěrečné zkoušky a nyní už míchá a vydává léky. „Nebylo ale jednoduché sehnat práci,“ upozorňuje. „Když zaměstnavatelé viděli ročník mého narození, váhali. A přitom já byla čerstvá absolventka vysoké školy!“

Že je situace padesátnic v Česku neradostná, si uvědomuje i ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. „Vnímám ji jako velmi problematickou,“ přiznává. „Ženy v tomto věku narážejí na trhu práce na předsudky, které je odsouvají na druhou kolej, přestože mohou být velmi kvalifikované. A pokud práci mají, jsou většinou špatně ohodnoceny. Takových příběhů znám bohužel mnoho.“

Ministryně dodává, že zlepšení jejich pozice však záleží především na zaměstnavatelích. „Nemůžeme jim přímo nařídit: Nabírejte ženy nad 50 let,“ lituje. „Firmy a zaměstnavatele ale motivujeme prostřednictvím různých programů aktivní politiky zaměstnanosti, kdy zaměstnavatel dostane od státu nevelký příspěvek, pokud zaměstná osoby starší padesáti let. Ty přitom mají zkušenosti, které se nedokážete jen tak naučit ve škole nebo je vyčíst z knih. Navíc vnímají různé problémy z jiné perspektivy, takže je mohou efektivněji řešit,“ podotýká ministryně.

Mnohé ženy, které se magické hranici padesátky blíží, se snaží na handicap s ní spojený připravit s dostatečným předstihem a předejít tak krizové situaci, že by byly bez místa. I to do jisté míry dokazuje, jak je předpoklad, že s vyšším věkem upadají pracovní schopnosti, mylný. „Je mi sedmačtyřicet a už nějakou dobu jsem myslela na to, co vlastně budu příštích dvacet let dělat,“ potvrzuje trend Jana Málková, která celý život pracovala jako úřednice a na postech na úrovni středního managementu.

„Jako modelka nebo sportovkyně nevypadám, aby si můj případný nový zaměstnavatel řekl: Panečku, ta vypadá o patnáct let mladší… Navíc v mém zaměstnání to už nějakou dobu vypadalo, že tam v příštích letech nezůstane kámen na kameni. A během propouštění bych byla určitě jako neperspektivní kádr mezi prvními na ráně. Tak jsem dospěla k názoru, že jestli má přijít nějaká změna, musí přijít hned.“

Jana je komunikativní, ráda se stýká s lidmi, takže se rozhodla založit vlastní firmičku v rámci tzv. multi-level neboli síťového marketingu a věnovat se obchodování. „Takzvaně na volné noze jsem půl roku a zatím to vypadá dobře. V každém případě jsem závislá jen sama na sobě a nehrozí mi, že budu za pár let ze dne na den na dlažbě jen kvůli rozhodnutí nějakých šéfů a svému věku,“ věří si.

„Myslím si, že spojení výrazů ,ženy přes padesát‘ a ,předdůchodový věk‘ je dogma, které společnost ochuzuje o možnost využít ženy, které jsou motivované k novým výzvám,“ říká k tomu tajemník sdružení Czech Top 100 Tomáš David. Na základě dlouhodobého sledování české firemní kultury si myslí, že úspěšnost podniku spočívá právě v tom, jak oceňuje své zaměstnance a zaměstnankyně. Co se týče ochoty zaměstnávat ženy nad padesát, vyzdvihuje podniky jako STROS-Sedlčanské strojírny, Sporten, a. s., z Nového Města na Moravě, STYL Plzeň nebo Léčebné lázně Mariánské Lázně.

Změnit povědomí o padesátiletých ženách si přeje i herečka a čerstvě zvolená zastupitelka v pražském Suchdole třiapadesátiletá Veronika Žilková. „Mají hodně času i zkušenosti. Jsou zvyklé na stres a stále jsou ve věku, kdy mají nadčasový pohled na mnohé problémy. Umějí pochopit mladší generaci, obětovat se a jsou schopné se aktivně zapojit do života pro druhé.“

Důkazem toho je podle ní fakt, že mnohé padesátnice letos ve volbách uspěly. „Je to i proto, že jsou odvážné a nekompromisní tam, kde je to třeba!“