Článek
Občas je na adresu žen slyšet, že nezvládají silné a dominantní psy, což není tak docela pravda. Silou je většinou nepřemohou, ale respekt si získávají jinak – protože kdyby to nedokázaly, asi by nemohlo existovat mnoho psích hotelů, které vedou většinou ženy. Tam si lidé odkládají své miláčky nejrůznějších plemen a velikostí, a to nejen když odjíždějí na dovolenou, ale i proto, aby je majitelka hotelu naučila poslouchat. A ženy to dokážou. O tom však někdy příště.
Jsou ženy odpovědnější?
Proč se muži vytratili ze cvičišť a žen přibylo, vidí každý trochu jinak. „Chlapi jsou líní a nechce se jim cvičit. Se psem si vyjdou na procházku, jen když je hezky,“ míní Melánie Deníková z Prahy. Ženy jsou podle ní odpovědnější, proto dopřávají čtyřnohým miláčkům nejen dostatečně dlouhé procházky za každého počasí, ale ještě s nimi cvičí, aby byli ovladatelnější a měli více potřebného pohybu a vyžití.
Ženy jsou při výcviku empatičtější a trpělivější. Přitom si dokážou udržet u psů autoritu.
Dodejme ovšem, že takový pohyb na čerstvém vzduchu je právě pro ženy vítaným doplňkem dnes tak propagovaného zdravého životního stylu…
Hájit muže nehodlá ani Michala Franková ze Základní kynologické organizace v Hostivaři: „Mají je spíš na rozmazlování. My, paničky, psy cvičíme, aby páníčkové s nimi mohli do parku a psi je poslouchali.“ K tomu majitelka černé německé ovčajdy dodala, že mladá generace mužů dnes dává přednost jiným zábavám.
Ale jak se nakonec ženy a dívky na cvičišti shodly, výjimky potvrzují pravidlo, a unisono vychvalovaly klubového kolegu Davida Rohlenu, který často vede výcvik ženských skupin.
Pes vs. adrenalin
Poněkud jinak pohlíží na feminizaci kynologických cvičišť JUDr. Věra Kopencová, předsedkyně hostivařské Základní kynologické organizace. Snaží se totiž na tomto jevu najít něco pozitivního. „Ženy mají lepší vztah ke zvířatům. Mají pro ně větší pochopení, cit a jsou trpělivější. Je asi logické, že chlapi dnes tíhnou k technice a adrenalinovým sportům, proto pro ně více než psi znamenají rogala, motorky, surfy a podobně.“
Také podle ní ale platí, že ženy mají hlubší vztah a odpovědnost k rodině, a tedy i k pejskovi, kterého mají v domácnosti. „Když pominu muže, kteří se opravdu zabývají kynologií, tak ti ostatní páníčkové se ke svým psům neumějí chovat tak, jako to dokážou ženy – kleknout si k pejskovi, pomazlit se s ním a třeba si přitom zašišlat. Zkrátka za podobný spontánní projev se chlap stydí, a přitom při různých motivačních hrách se psem to jsou docela běžné momenty,“ říká zkušená kynoložka.
Zároveň nezapomněla připomenout fakt, že občas měli na cvičišti v základních kurzech pro veřejnost stejné zastoupení muži i ženy. „Ovšem ženy pak docházely se psy na cvičení dál, muži ne,“ dodala předsedkyně, jež se zároveň domnívá, že úbytek mužů v kynologii je jen přechodný jev.
Hravá kynologie
„Chlapi musí dnes více pracovat. Na cvičácích nejsou i proto, že často dělají špičkovou kynologii a připravují se v menších skupinách, bokem běžné klubové činnosti,“ zastal se mužů na cvičišti v Hostivaři David Rohlena. Jako svazový figurant dojíždí na mnoho cvičišť, ať už na soutěže, zkoušky, nebo když pomáhá při přípravě nejlepších psů.
Ač hájí mužský element, on sám má paradoxně šestičlenný tým se samými ženami, jež se připravují na dobývání nejvyšších met velkých kníračů. Pokud má porovnávat výkonnost, pak ženy se svými psy vynikají v poslušnosti a na stopách, a příčinu vidí v jejich větší trpělivosti. Jsou ovšem cvičiště, kde jsou téměř samé ženy, a tam mají problémy s figuranty.
Cvičit své psy v obranách, tedy zadržení figuranta nebo jeho vyhledávání, jim ovšem problémy nedělá. „Dnes se cvičí obrany hravým způsobem, což je napodobení lovu kořisti. A to je pro ženy přijatelnější způsob výcviku než v minulosti praktikovaný výcvik takzvaným rozvojem zloby.
Každý pes má v sobě lovecké pudy, proto se s radostí vrhá za aportem. Se stejně hravou náruživostí však vybíhá za figurantem, neboť jeho cílem je ulovit ochranný rukáv,“ vysvětlil David Rohlena jeden z důvodů, proč ženy přitahuje výcvik psů více než v minulosti.
