Článek
Jaké mají ženy, které žijí v dostatku s manželem, jenž je zajistí, v novém domě, s dobrým autem a šatníkem plným značkových oblečků, vlastně problémy? Nač si mohou stěžovat? Takovou otázku si často kladou i jejich manželé. Ti totiž přece dělají, co mohou, aby je zabezpečili a tak je oprostili od všech existenčních starostí. A na skryté volání svých žen o pomoc nereagují vůbec nebo podrážděně.
Problém je v tom, že tyto ženy žijí velmi osamoceně. Ačkoli to tak zpočátku nevypadalo. Zařizovaly totiž dům, staraly se o děti (pokud je měly), rozvážely je do škol a kroužků a manželovi poskytovaly servis. Jenže děti buď odrostly, nebo mají chůvy, manžel tráví stále více času v práci a při svých zálibách (nejčastěji na golfu) a žena odtržená v satelitním městečku není najednou potřebná, milovaná, je osamělá a neví, jak naložit se svým časem.
Nejprve se ho snaží vyplňovat nakupováním. To se časem omrzí. Proč tedy nezkusit pečovat o své tělo různými masážemi, kosmetikou, manikúrou, pedikúrou. Zelené vdovy mají pocit, že musí být stále přitažlivé a reprezentativní a od toho je jen krůček k plastickým úpravám. Ani péče o zevnějšek však nedokáže u mnohých vyplnit pocit prázdnoty. Proto se nezřídka stává, že útěchu hledají v alkoholu nebo jiných návykových látkách. Většinou to dělají tajně, protože ostuda by byla katastrofou.
Spokojenost každého člověka je v jeho rukou
To však není řešení. Podle psycholožky Alice Vondrové si tzv. zelené vdovy „musí uvědomit, že spokojenost každého člověka je v jeho rukou. Jen ony samy mohou na svém štěstí pracovat. Prvním předpokladem je však trpělivá a cílevědomá práce sama na sobě, a to nejen ve smyslu zvýšení své atraktivity“. Mohou se například vzdělávat, pracovat v charitativních projektech, zapojit se do nějaké pospolitosti, třeba dělat něco prospěšného pro místo, ve kterém žijí. To jim pak může dát pocit užitečnosti.
Problém je však v patřičné motivaci, která zeleným vdovám často chybí. Každý člověk potřebuje nějaké společenské ocenění. Tyto ženy ho mají díky věcem a manželům a jejich práci. Ve společnosti, ve které se pohybují, jsou totiž hodnoceny podle jiných měřítek.
