Zdeněk Macháček: Práce u policie mě naučila mnohému

Svůj příběh popsal ve své knize Nepohodlný policajt, která právě vychází, o skutečných zločinech vyráží povídat i mezi širokou veřejnost. Aktuálně ho je možné potkat v pátek 9. června ve Vrchotových Janovicích, kde se koná Nádherný festival plný spisovatelských osobností.

Díváte se rád na detektivky, jaká je vaše nejoblíbenější?

Rád, ale nemám jednu nejoblíbenější, mám rád ten žánr.

Máte vzor v nějakém filmovém hrdinovi nebo v reálném životě?

Nemám a nikdy jsem neměl.

Co je podle vás nejdůležitější?

To je velmi složitá otázka. V čem nejdůležitější? V životě, v práci policisty, v politice, v mládí, ve stáří…? Když budu předjímat a myslet na to, že otázka byla myšlena na práci policajta, tak asi vůbec chtít tu práci dělat i po tom, když zjistíte, co vše s sebou práce přináší, co vám bere a co vše jí musíte obětovat. A že to není práce od osmi do čtyř a volné soboty, neděle…

Čím jste chtěl být jako dítě?

Asi jsem neměl úplně vyhraněné sny či představy. Ale často jsem si s babičkou hrál na detektiva a zloděje. Já byl detektiv a ona zloděj a vedl jsem velmi důkladné výslechy, které jsem i zapisoval. Nedávno jsem jeden takový sešit se zápisy našel a velmi jsem se nad ním pobavil s celou rodinou. Takže asi podvědomě jsem ke své budoucí práci tíhl již odmala.

Co rozhodlo o tom, že jste se stal policistou?

Asi to, že přišel listopad 1989 a že jsem vlastně byl v té době neukotvený ve společnosti. Bylo tam mládí i to, že jsem měl rád detektivky, a nějaká touha po dobrodružství a tak podobně. Tedy bylo toho více a vše se střetlo v jednu chvíli a já se stal policistou.

Jaký byl váš první zločin, který jste vyšetřoval?

Asi nějaké vykradené sklepy v místním oddělení na Vinohradech.

Kdy jste se nejvíc bál?

Při zásahu u Holubů a pak v Ruzyni. To jsou vlastně i propojené události.

Kde jste se nejvíc naučil, u Mossadu, Scotland Yardu, FBI?

Vše bylo velmi zajímavé, ale nejvíce mi dala spolupráce s FBI.

Našel jste si tam kamarády či přátele?

V FBI bylo pár speciálních agentů, se kterými jsem byl i v přátelštějších vztazích, ale kvůli tomu, že oni vždy po pěti letech na dané problematice rotují v rámci FBI a jsou posíláni i do kanceláří FBI po světě, tak nám to moc dlouho nevydrželo.

Jak vidíte zpětně svou práci u policie?

Díky práci u policie jsem se naučil mnohému, co jsem využil následně v civilním životě. Analytickému myšlení, práci s daty…

Práce u policie mi někdy chybí, velmi mě bavila a naplňovala. Ale práce na poli boje s organizovaným zločinem se musí především dělat pro lidi, kteří o to mají zájem a kteří opravdu chtějí bojovat. A naopak když práci děláte dobře, dáváte tomu vše a vidíte, že to nemá vlastně cenu, je to o to více demotivující a frustrující.

Chystáte další knížku a máte ještě další zkušenosti a případy, které by stály za to zveřejnit?

Zatím další knížku nechystám, ale další zkušenosti asi mám. Případy asi taky, ale to bych již šel směrem, kam nechci – do zveřejňování nějakých věcí a událostí, které není nutno zveřejňovat. Moje kniha byla o mně. Můj příběh, mé pocity, jak na mě působila doba devadesátých a následujících let.

O tom, kam je možno dohnat lidi, co chtějí jen spravedlnost. Vypořádat se vnitřně s něčím, co bylo léta ve mně. Více už by byl jiný příběh, a to už asi není o mně.

Ve svém volném čase hrajete hokej. Kam vám mohou lidé přijít fandit?

Hokej je moje obrovská vášeň. Před šesti lety jsem s kamarády založil hobby tým HC Lenochodi. A velmi jsme tomu všichni propadli, trénujeme a hrajeme a moc nás to baví, i když už jsme trochu starší tým.

V sezoně 2022/2023 jsme založili vlastní hobby hokejovou ligu s názvem Lenochodí hokejová liga. Pokud nám budete chtít přijít fandit, budeme moc rádi.