Článek
Na bývalém cvičišti v Milovicích se učily jezdit tankem celé generace vojáků. Sovětská armáda však naštěstí odešla a naše armáda tankodrom přestala využívat. To ale neznamená, že by se po jeho povrchu přestala prohánět bojová technika. V té už ale dnes nesedí vojáci, ale lidé, které prostě láká svezení těmihle řvoucími obry. A mnohdy takovýhle zážitek dostali darem.
„Všechno začalo tím, že jsem se před patnácti lety setkal s bojovým vozidlem pěchoty alias bévépéčkem. To mě tak chytlo za srdíčko, že jsem si ho po třech letech pořídil. Tehdy stálo 366 tisíc. Začal jsem s ním jezdit na různé srazy, jenomže to je dost drahá záležitost kvůli spotřebě, opravám a tak.
Asi před osmi lety jsem se dozvěděl o možnosti levně odkoupit milovický tankodrom, zhruba za sedm miliónů korun,“ začíná vyprávět majitel milovického tankodromu Vratislav Veselý.
Areál zakoupil a pořizoval další kusy vojenské techniky. Původní myšlenkou bylo, že by více lidí vlastnilo více kusů techniky. Kolektivní vlastnictví ale nefungovalo, protože jednotlivé kusy byly velmi často mimo provoz a nevydělávaly. Nakonec vlastnictví všech vozidel, kterých je nyní 25, přešlo na jeho syna.
Nejvíc provětrá peněženku tank
„Zprostředkováváme používání našich vozidel pro zážitkové agentury plus nabízíme svezení i přímo zájemcům. Také pronajímáme plochu tankodromu pro závody, dnes tu například jezdí čtyřkolky, objevují se také motorkáři nebo fandové terénních aut.
Živí nás především firmy, které si tu občas zaplatí program pro své zaměstnance, ale nejsou výjimkou skupiny lidí, kteří se jednomu nebo dvěma dalším složí například na dárkový balíček,“ vysvětluje Veselý.
Ani milovníci vzdušných výšin nepřijdou zkrátka - zprostředkovat let vrtulníkem, a to s bývalými vojenskými piloty z tygří letky není problém. Takový výlet pro jednoho člověka přijde na dvacet tisíc.
Nejvíc ovšem provětrá peněženku jízda s tankem, hodina stojí 42 tisíc. Může se to zdát hodně, ale jen na nastartování si T 55 vezme dvacet litrů nafty a s olejem a údržbou pouhé jeho vyvezení z garáží a zpětné zaparkování stojí pět tisíc. Ale zájemci se najdou. Například dcera celý život poslouchala, jak táta jezdil na vojně v tanku, tak mu tu jízdu k padesátinám koupila.
Krize se projevila i u zážitkových firem
„Bohužel, posledního půl roku šel zájem o všechny naše služby rapidně dolů. Agentury taky brečí, že se nejvíc prodávají levnější zážitky, což je třeba zorbing, kutálecí výlet z kopce, kdy je člověk upevněn v průhledné kouli.
My máme alespoň štěstí, že už máme areál zaplacený, takže jsme relativně bez dluhů a z akcí, které tu pořádáme, si vyděláme na výplaty a na běžný provoz. Nijak zásadně nás to ovšem neživí. Ale beru to tak, že si alespoň zajezdím i já, protože mě to pořád hrozně baví,“ konstatuje pan Veselý.
Netradičním zážitkem může být například i výlet vrtulníkem.
Jak na horské dráze
Motor zabere na plný výkon, BVP se vyhrabe z jámy, ve které předtím stálo. Držím se pevně okrajů vany, stroj se při přejíždění terénních nerovností kymácí, ale stále pokračuje neohroženě vpřed. Z výfuku, který je umístěn těsně vedle vany, jde černý kouř, ale v tuto chvíli to nikomu nevadí. Každý je pohlcen tím, kudy tahle pásová bestie všude projede.
Vzpomínám na svého kamaráda, který BVP řídil na vojně a říkal, že je to neuvěřitelné svezení. Zároveň lituji vojáky, kteří řídit nemohli, jezdili uvnitř a každou nerovnost si pěkně vychutnali.
Nahoru a dolů, motor řve a pan Veselý si schválně vybírá takovou trasu, která nám ukáže všechny možnosti tohoto ve své době výjimečného stroje. Když má pocit, že už s námi zatřásl dostatečně, otočí BVP a jedeme směrem k hangáru. „Tank nenechám řídit každého, to se musí umět, ale BVP naučím řídit i začátečníka. A může to být chlap, ženská nebo dítě, není v tom problém. Tady se dá domluvit na všem možném,“ říká.
Nahřáté lávové kameny pomohou od bolesti a jsou jedinečným způsobem relaxace.
Něco pro ženy
Dárky pro muže, dárky pro ženy. „Největší úspěchy určitě slaví medová a čokoládová masáž nebo růžový zábal. Oblíbený je také Den fotomodelkou, kdy se o paní stará vizážista a fotograf, který zhotoví profesionální fotky,“ říká Linda Vavříková, jednatelka zážitkové agentury Allegria.
Páry si podle ní vzájemně často nadělují třeba společně strávené víkendy. Ty ale musí být něčím zajímavé, takže jde například o víkend na zámku nebo pobyt v pivních nebo lesních lázních.
Zážitkem ovšem může být i výlet do minulosti vlastního rodu - i když samozřejmě pomyslný. Zjistit linii svých předků není až takový problém.
Agentury dnes ovšem nabízejí menší vylepšení. Pomohou vám například zjistit, jestli nemáte mezi předky například Germána nebo Kelta.
„Od genetické laboratoře dostanete balíček a v něm pomůcky, kterými si uděláte výtěr z krku. Vzorek zašlete zpět laboratoři. Ta má dnes již k dispozici údaje, jaké DNA měli nebo mají lidé v různých částech Evropy. Takže vzorek zanalyzují a zašlou vám výsledek. Ten může být poměrně překvapivý, protože se v české kotlině vystřídalo mnoho různých etnik a národů a každý zde zanechal svoji stopu,“ říká Miloš Kofroň z agentury Splněný sen.
Finančně nenáročné zážitky stále vedou
To, že lidé začínají kvůli finanční krizi šetřit, pociťují všechny zážitkové agentury. „Tento rok máme stejný obrat jako loni, ale vzhledem k tomu, že jsme loni velmi rychle rostli, to pociťujeme jako propad. Dárek je něco, na čem se ušetřit dá, není to chleba, který si koupit musíte,“ vysvětluje Vavříková.
Krize totiž postihla především nákladnější zážitky, zatímco ty, které se dají pořídit za pět set korun, se prodávají pořád. Větší zájem je také o takzvané univerzální katalogy. Tedy takové, které darující zaplatí a obdarovaný si vybere, co by mu nejvíc vyhovovalo.
Dárek jako za trest
Někdy je ovšem těžké posoudit, zda oslavence netradiční dar vlastně potěšil, nebo ne. Martinovi Černému z Prahy dala parta jeho povedených přátel k narozeninám tandemový seskok padákem. A to přesto, nebo právě proto, že věděli, že trpí strachem z výšek.
„Jak jsem viděl ty obličeje, když mi předávali obálku, tak mi bylo jasné, že je něco v nepořádku. A samozřejmě bylo. Sice jsem se smál, ale taky jsem jim nadával. Věděl jsem totiž, že do toho budu muset jít,“ popisuje svůj netradiční dárek Martin.
Poukaz na tandemový seskok většinou není nutné využít ihned, takže měl Martin několik měsíců na rozmyšlenou, jestli chce svým přátelům udělat radost a skočit si z výšky, ve které nikdy předtím nebyl. Nakonec se rozhodl kladně a celá parta se vydala na letiště.
„No že by to byl nějak extra příjemný zážitek, to se říct nedá. Oblečou vás do kombinézy, krátká instruktáž, nacpou vás do takové rachotiny a jde se nahoru. To už mi bylo pořádně blbě, ale pořád jsem se utěšoval tím, že se přece nemůže nic stát. Zásadní okamžik přišel, když si mě instruktor pověsil před sebe a měli jsme vyskočit. Já jsem raději zavřel oči, nechtěl jsem panikařit.
Během letu jsem se vlastně podíval jenom na chvilku a hned jsem oči raději zase zavřel. Moji fobii z výšek to teda určitě nevyléčilo. Jasně že jsem se překonal, ale dole jsem jim důrazně řekl, ať se mi příště raději složí na dobrou flašku,“ usmívá se Martin. Teď přemýšlí, jakým dárkem jim to oplatit.