Článek
Pět a půl roku se živila vypočítáváním daní a daňovým poradenstvím. „Už to nešlo dál. Zjistila jsem, že té práci dávám daleko víc než ona mně. Byla jsem jednou tak vyčerpaná, že jsem cestou do kanceláře musela vystoupit z tramvaje, protože mi bylo zle. Pak jsem založila nakladatelství a začala jsem vydávat útlé kuchařky v edici Což takhle dát si…, které se vžily pod pojmem Zapálená kuchařka.“
Od dýní po tvaroh
První byla o dýních, vyšla v srpnu 2005 a poslední, čtrnáctá, o tvarohu. Na trh se dostala o tři roky později. Na zakázku ještě připravila tři speciály - brynzovou kuchařku, čokoládovou a o tyčáku (tyčový ponorný mixér - pozn. red.).
„Každý díl jsem připravovala zhruba tři měsíce. Vymýšlela jsem recepty, ochutnávala a vše zaznamenávala. Byl to docela mazec, protože jsem si je vydávala vlastním nákladem. Ubíjela mě administrativa, shánění distributorů, reklamace tisku. Kreativní práce byla fajn, ale to ostatní kolem mě svazovalo, a tak jsem to musela po třech letech zastavit,“ vysvětluje konec edice absolventka ekonomie na Masarykově univerzitě v Brně.
Její nápady však ocenila mezinárodní porota a Lenka dostala za rok 2007 cenu Gourmand Cookbook Awards za Nejlepší kuchařskou sérii na světě i za design.
Plakát ve výkladní skříni nechutnal ani po kávě, ani po skořici.
„Tvořím systémem pokus omyl a řídím se citem, intuicí, náladou a také tím, co mám zrovna v lednici. A nechám působit fantazii. Ráda bourám předsudky, a tak mám ve švestkové kuchařce třeba dva plátky opečeného chleba se sýrem, lískovými oříšky a švestkami. Nebo dělám polévku z banánu a brambor. Chutná to skvěle, i když kombinace vypadají na první pohled bláznivě. Pořád zkouším něco nového, nikdy se nevracím k již vymyšleným věcem.“
Odmítla show
Nakonec vyrazila na cesty nejen do Evropy a probudila v sobě spisovatelský talent. Psala fejetony, cestopisy a vznikla výpravná knížka plná zážitků z cest a receptů - Jak jsem proje(d)la svět. Tu si také ještě vydala sama.
„Pár známých mi řeklo, že jim připomínám Karla Čapka, který také popisoval dojmy ze svého putování. Ráda bych napsala druhý díl. Materiálu mám dost. Reakce čtenářů na první díl byly povzbudivé.“
Začala se stále víc prosazovat. Odmítla však účast v několika reklamách a také kuchařskou show v televizi, ačkoli by si značně vylepšila rodinný rozpočet.
„No jo, ale jak bych s tím svědomím žila? Například jsem nechtěla podporovat reklamy na obchodní řetězec. Nemůžu propagovat něco, čeho si nevážím. A jak by se na mě dívali moji čtenáři? Myslím si, že mám zviditelňovat jen věci, za kterými si stojím. Nelíbila se mi ani nabídka na kuchařskou show. Zdálo se mi, že mě chtějí nacpat do určité škatulky. Měla jsem být českou kopií britské celebrity Nigelly Lawsonové. Ale já nejsem ona a nechci se podřizovat zahraničním modelům,“ vypráví nadšená kuchařka, která už šest let pořádá kurzy vaření ve své domácí kuchyni.
„Říkám tomu dýchánky. Vždycky si vymyslím téma a na to vaříme pět receptů. Nabízím také své výrobky na farmářských trzích, například na pražské náplavce, ale i tam jsem jenom občas.“
Dovolená v Panamě
Nedávno jí v nakladatelství Motto vyšel první román - Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice. Děj se odehrává částečně ve Střední Americe, kde byla Lenka na reportáži.
„Knihu jsem psala s velkou radostí. Je o vztahu ženy ke třem mužům, také hodně o jídle a o sexu. A o kávě. Hlavní hrdinka Nela odjíždí do Střední Ameriky v doprovodu charizmatického panamského obchodníka s kávou. Poznává jeho svět. Panamci pěstují jednu z nejlepších na světě.
Na farmářských trzích prodává třeba Fenomenální dýňové máslo, Cudné chřestové máslo, různé marmelády a pesta, to vše ve skleničkách s unikátními etiketami.
A skořice? Tu má zase ráda ženská románová postava. Káva i skořice jsou si blízko a zároveň daleko stejně jako Nela a Fernando. Obě plodiny mají hnědou barvu, i když rozdílný tón. Jedna je hořká, druhá sladká. Jedna dominantní, druhá je více přizpůsobivá,“ vysvětluje Lenka, která si lahodný šálek kávy vychutnává ve své oblíbené kavárně Ema.
„Román byl hotový za dva měsíce. Nejdříve jsem napsala příběh od první třetiny, potom konec a teprve pak jsem vymýšlela začátek. A děj se krásně poskládal. Mimochodem, napadají mě další kuchařky, není to pro mě uzavřená kapitola. Pořád mě baví tvořit recepty. Nově si všechno fotím, protože jsem v sobě objevila tento talent a baví mě estetická příprava záběru na jídlo.
Ke své prvotině z Panamy možná jednou napíšu pokračování, ale teď pracuji na receptech do Kuchařky s vůní kávy a špetkou skořice, která vyjde k románu na podzim,“ dodává spisovatelka a podnikatelka.
