Článek
Ještě větší překvapení však televizní diváky čekalo při debatě, která se rázem stočila na islám a sex. Nora, pokřtěná křesťanka s dokončeným středoškolským vzděláním a žijící ve Švýcarsku s manželem a čtyřmi dětmi, přestoupila ve svých osmnácti letech k islámu.
Víc manželek ano, milenku ne
„Křesťanství mě zklamalo,“ zdůraznila bývalá punkerka a vystudovaná designérka na úvod a jen tak mimochodem prohodila, že „podle víry může být islámský muž najednou ženat se čtyřmi ženami. Pro ženy to má své výhody. Zodpovědnost za život v manželství je rozdělena na více lidí. Je to ulehčení pro ženy – i v sexu. Přináší to rozmanitost.“
Známý televizní bavič Frank Elstner chtěl vědět, zda je islám tak velkorysý také k ženám. Odpověď zněla, že o to nejde. Podle názoru Nory Illiové „jsou ženy mnohem méně sexuálně založené než muži. Je to tak zařízeno od přírody podle potřeb, které mnozí muži mají,“ šokovala Nora a vyvolala tím pozdvižení nejen mezi účastníky diskuse, ale i mezi diváky.
Řeč se hned stočila na otázku, proč mají mít ženy podle islámu méně práv než muži. Jedna z otázek zněla, zda je v pořádku, když její muž bude mít vedle ní ještě další manželku.
„Řekla jsem jen, že islám povoluje, aby měl muž více manželek, a ne že můj muž má druhou manželku. A kdyby ji měl, akceptovala bych ji, milenku ale ne!“ bránila se rozhodně. Ve Švýcarsku už je pro své názory mediální hvězdou.
Nora je dcerou psychoterapeutky a sociálního pedagoga, kteří žijí běžným životem v nájemním bytě, nejsou chudí ani bohatí a necítí se vázáni k žádnému náboženství. V tomto duchu vychovávali i ji a nechali ji také pokřtít. Slavili křesťanské Vánoce i Velikonoce, protože se jim líbí.
Nora si prožila teenagerský věk se vším, co k tomu patří, tedy i se schůzkami s mládenci a se zvědavostí poznat svět. Měla velký sen stát se novinářkou. Už v dětství prý věděla, že existuje bůh, a v šestnácti letech ho začala sama usilovně hledat. Proto se seznamovala se židovstvím, křesťanstvím i islámem.
Spojuje je islám a modlitby
A pak se to stalo. V Dubaji uslyšela poprvé muezínovo volání z mešity ke společné modlitbě a setkala se s lidmi, kteří „vědomě žijí podle islámu“. Doma pak začala hledat knihy o islámu a zašla i do mešity. O dva roky později přešla k islámu. Její rodiče nic nenamítali, protože si to sama zvolila.
S manželem Noru spojuje především islám a společné modlitby.
Tehdy také poprvé uviděla manžela, mladého Švýcara Jeroma Illiho, který „rovněž hledal a našel islám“. Oba dali vale křesťanství a byla svatba. Jerom si změnil jméno na Qaasim a postupně se z něj stal islámský radikál, který se podle švýcarského listu Blick údajně stýká se salafistou Pierrem Vogelem a radikálním vůdcem Hamásu šajchem Ahmedem Jassinem.
Illiovi podle médií vedou střídmý až odříkavý život a společně pochybují „o morálním právu Izraele na existenci“. Qaasim studuje islámskou vědu a Nora se stará o tři dcery a syna. Přitom je v Islámské centrální radě pověřena aktivně vystupovat za nošení islámského oblečení pro ženy a proti zákazu minaretů ve Švýcarsku. Žijí prý z jeho stipendia a finančně je podporují rodiče.
„Islám a společné modlitby prostupují náš život a jsou tmelem našeho manželství. Cítím se jako rovnoprávná žena v islámském pojetí,“ tvrdí Nora, která nechce své potomky nutit k náboženství. Dcery se prý v pubertě mají samy rozhodnout, zda budou nosit závoj, řekla listu Blick, ale připustila, že nesmějí chodit na společné plavání s chlapci.
Nezahalená jen před manželem
Láska k Alláhovi má podle médií u Nořiny rodiny zvláštní podobu – dodnes například neprotestovala proti kamenování žen kvůli nevěře a na otázku, jak se dívá na útoky v USA z 11. září 2001, jen poznamenala, že „islám odmítá jakékoli násilí proti nevinným lidem“.
„Miluju nošení tohoto islámského oděvu, co mám dnes na sobě,“ řekla spolubesedníkům a zeptala se jich: „Která žena požívá tolik respektu jako muslimka?“ Tázaní se podívali po sobě a do Nořiných očí a nechápavě kroutili hlavami.
Moderátorka hledala odlehčení: „Chodíte na srazy s bývalými spolužáky? A to také v tomto oblečení?“ „Na srazy chodím rovněž zahalená. Nezahalenou mě vidí pouze můj manžel.“
Moderátorka pořadu Sandra Maischbergerová. Jejím manželem je kameraman Jan Kerhart pocházející z Česka.
Na další dotaz, jak se v tom oblečení cítí, měla připravenou odpověď: „Mohu vás uklidnit, že se v oděvu, který jsem si zvolila dobrovolně, z lásky k bohu, cítím dobře. Mohu se volně pohybovat, dobře vidím a klidně dýchám. Chrání mě i před divnými pohledy a ani mé tělo nevysílá do okolí falešné signály,“ uklidnila Nora přítomné a očima se usmívala.
Když ale zopakovala, že muslimské ženy, i ty zahalené, mají svobodu, ateistka Karen Duveová už to nevydržela: „To už je příliš. Vždyť v mnoha zemích světa nemají muslimky možnost volby a musí chodit zahalené! Vždyť to je jako políček všem těm ženám. A co byste dělala, kdyby ve Švýcarsku zakázali nošení burek, jako je tomu ve Francii?“ „Byla bych jako ve vězení. Zůstala bych pak jen doma. Ale opakuji, že islám nepřikazuje ženám nosit burku a být zcela zahalené,“ přiznala Nora.
Načež se přihlásil německý exministr Norbert Blüm a doporučil všem náboženským vůdcům arabského světa, aby se veřejně vyslovili proti povinnosti nosit burku, protože milióny žen jsou k jejímu nošení přinuceny.
Odpověď na původní otázku Kolik náboženství potřebujeme k životu? zůstala nezodpovězena.
