Zachraňuje děti z ulice

V České republice získá Fulbrightovo stipendium každoročně asi padesát lidí převážně z akademického prostředí. Jedno až dvě místa jsou určena pro zástupce neziskových organizací. Tak v roce 2015 získal stipendium i Tomáš, jenž uspěl před komisí se svým projektem zaměřeným na rizikovou mládež. Jí se již několik let věnuje v nízkoprahovém klubu Beztíže na pražském Žižkově, specializovaném oddělení Domu dětí a mládeže Praha 3 – Ulita. Vedle toho vede také preventivní programy v Nuslích a Vršovicích.

Na tříměsíční pobyt do New Yorku se vydal na jaře téhož roku. Zamířil přímo do jižního Bronxu, severního Harlemu nebo centrální a jižní části Brooklynu jako Crown Heights, tedy čtvrtí s nejvyšší kriminalitou. Pouliční bitky a střelba jsou tu každodenní realitou.

„Proti Praze jde o úplně jiný svět,“ říká Tomáš, který do Ameriky sice nejel poprvé, ale šanci okusit na vlastní kůži jako streetworker newyorské ulice tehdy ještě neměl. Podnájem si našel ve čtvrti Flatbush v Brooklynu.

„Všude v průvodcích jsem četl, že této oblasti je lepší se vyhnout, že právě tady je největší míra kriminality, vraždy a střelba tu nejsou ničím výjimečným,“ podotýká. Nicméně zastrašit se nenechal a ubytoval se i se svou současnou manželkou v samotném centru dění.

První týdny byly podle Tomáše krušné, strach vyjít po setmění na ulici byl na místě. Držel se základního pravidla – hlavně se do ničeho nepřiplést. „V těsné blízkosti jsme zažili střelbu jen jednou. Byli jsme jediní běloši široko daleko. Vlastně jsem si tak na vlastní kůži aspoň trochu vyzkoušel, jaké to je žít jako menšina,“ podotýká.

Problém byla zpočátku i angličtina, zejména místní slang, ale proniknout do zdejší komunity se mu nakonec podařilo přes správce domu, kde bydleli. Díky němu navázali přátelské vztahy také se sousedy.

Nejvíce mu však pomohli lidé z místních organizací pro mladé. Během tří měsíců pobytu měl šanci jich navštívit zhruba dvacítku. Jednou z nich byla například organizace Save Our Street v Brooklynu. Její pracovníci byli hlavně černoši, kteří sami zakusili život na ulici a měli kriminální minulost.

„Jeden projekt tam třeba vedl chlápek, který dostal deset let za pokus o vraždu, prošel si gangem. Ve vězení ale potkal člověka, který ho navedl na jinou cestu. Poradil mu, aby zkusil pomáhat lidem z komunity, kterou prošel. Poté, co se dostal z vězení, do toho šel,“ popisuje Tomáš. Setkání s newyorskými terénními pracovníky bylo hodně zajímavé. „Nejsou to jen teoretici ze škol, realitu znají z vlastní zkušenosti, to u nás není,“ poznamenává.

Nejvíce času strávil s organizací Urban Art Beat, která pracuje s mladými prostřednictvím různých forem umění. Působil s ní jako pomocný lektor na střední škole East Bronx Academy For The Future.

Tomáš také poznal, jak se s dětmi pracuje v jednotlivých klubech – k dispozici jsou nejrůznější výtvarné, sportovní, hudební i taneční kurzy, největší popularitu mají hiphopové nebo rapové workshopy, skrze skladby se totiž dají mladým lidem snadno přiblížit různé životní příběhy.

S místními streetworkery vyrazil také do newyorských ulic. Terénní pracovníci procházejí problematické čtvrti převážně po setmění. „To pak koukáte, jaká je to večer divočina. Kriminalita, drogy a zbraně jsou velký problém. Když jsme vyšli do terénu, viděli jsme hned tři nové pomníčky zabitých sedmnáctiletých kluků,“ vzpomíná.

V hlavě mu také utkvěl obrázek, který byl vyvěšený na dveřích jedné organizace. „Byla na něm holčička a v dlaních měla napsané číslo, kolik dní se v této lokalitě nestřílelo. V tu chvíli, když jsem tam byl já, tak to byly čtyři dny, rekord byl prý celkem devadesát dní,“ tvrdí Tomáš.

Stretworkeři se podle jeho slov snaží hlavně o propojení jednotlivých gangů mezi sebou, aby spolu více komunikovaly a nebojovaly mezi sebou. Velký posun k lepšímu udělal podle Tomáše také současný starosta New Yorku Bill de Blasio, který zavedl ve školách ve vytipovaných lokalitách bezplatné odpolední kroužky. Děti tak nemusí být na ulici, ale mohou trávit čas jinak.

„Důležitá je různorodost nabízených volnočasových kroužků a aktivit. Musíme být pro ně atraktivní. Teenageři tráví hodně času na internetu, my jim musíme nabídnout mnohem reálnější zážitek. Oslovujeme je třeba i skrze sociální sítě,“ uvádí Tomáš několik věcí, kterými ho inspirovala Amerika.

„Bronx a pražský Žižkov jsou naštěstí diametrálně odlišná místa. U nás nejsou takovým problémem zbraně, ale drogy nebo pouliční bitky jsou tady také,“ vysvětluje. V žižkovském klubu proto pořádají různé sportovní akce, taneční, rapové nebo hiphopové workshopy.

Beztíži dokonce před pár lety navštívil i uznávaný americký hiphopový pedagog Spirit Child, který se snaží prostřednictvím hudby předávat mladým lidem potřebné znalosti a zkušenosti. I díky němu se podařilo natočit dětem z klubu CD s jejich písničkami.

Nejúspěšnější z interpretů se stala trojice romských kluků, kteří založili skupinu United Gipsy Crew (UGC). Ta nyní vydává i vlastní CD.

Stejně jako jinde ve světě i u nás jsou největším problémem finance. V Americe se podle slov Tomáše nespoléhají jenom na stát, ale hledají sponzory i z dané lokality. To je podle něj cesta, kterou by měla jít též česká města.

„Když místní pomůžou, dělají to i pro sebe, protože čtvrť pak může být bezpečnější a atraktivnější. Nedávno jsme s kolegy počítali, na kolik vyjde takový problémový mladý člověk daňové poplatníky. Vyšlo nám, že do třiceti let to může být okolo deseti miliónů korun,“ uvádí. Proto je podle něj důležité podchytit problémové děti co nejdříve.

„Všichni nemáme stejnou startovací čáru, začíná to už v rodině. Každý nemá to štěstí, že ho rodiče podporují. Když dítěti nikdo nepodá pomocnou ruku, nemá často šanci v životě uspět,“ objasňuje Tomáš, kterého motivovala k jeho práci vlastní zkušenost.

V devíti letech mu umřel táta a časem se chytil party, kde trávil v podstatě všechen volný čas. Poznal, jak snadné je podlehnout třeba drogám. „Ta hranice je strašně křehká a záleží na tom, s jakými lidmi se potkáte, kdo vám vstoupí do cesty. Viděl jsem kolem sebe kluky, kteří skončili špatně, někteří dokonce umřeli,“ dodává Tomáš.

Vystudoval obor sociální práce a doufal, že bude mít šanci ovlivnit životní cesty dětí a mladých lidí, kteří balancují na pomyslné šikmé ploše. „Mladí lidé dnes potřebují pozitivní vzory. Ulice i internet jsou plné nástrah, když se v tom nevyznají, sáhnou po věcech, ze kterých už nemusí najít cestu ven,“ shrnuje.

„Pro mě je úspěch, když se ty děti vyučí. Učíme je dotahovat věci do konce a vést je k tomu, aby si věřily. Musí vědět, kam směřují, co od života chtějí a zapojit se do společnosti,“ dodává Tomáš, jenž se v brzké době opět chystá vyrazit na cesty, aby se podíval, jak s dětmi z ulice pracují jinde. Rád by vyrazil díky České asociaci streetwork do Finska či Rakouska.