Z dětského domova ke královské rodině

Ale od začátku. Lukáš se narodil před devatenácti lety. První čtyři roky svého života strávil v kojeneckém ústavu, od roku 2000 pak žil v dětském domově v Uherském Ostrohu.

„I když se naše vychovatelky snažily ze všech sil, mé dětství nemohlo být stejné jako v normální rodině. V našem domově je 25 dětí rozdělených do čtyř skupin, z nichž každá má tři vychovatelky, které se každý den mění. Většina dětí v našem dětském domově se nestarala o svůj budoucí život a nesnila o tom, co by chtěly dělat. Já byl jiný,“ říká Lukáš Kotlár.

„Vždycky jsem měl výchovné problémy. Nějaký respekt mi nic moc neříkal a autorita mi dělala problémy. Nejen v domově, ale i ve škole. Nosil jsem poznámky za špatné chování, ale na druhou stranu jsem měl samé jedničky a chodil jsem na kroužky, které mě bavily. Už na tom bylo vidět, že jsem trochu exot, který se chtěl odlišovat,“ vzpomíná.

Velkou motivací bylo pro něj stipendium, které dostala jedna dívenka z jeho dětského domova, na studium gymnázia Open Gate.

„Toužil jsem se také dostat na tuto školu,“ říká. A to se podařilo. Ve dvanácti letech se mu přestupem na Open Gate změnil život. „Vypadl jsem z děcáku, potkal nové lidi a hlavně jsem viděl, že mám možnost věnovat se tomu, co by mě bavilo, a budu mít podporu,“ vysvětluje Lukáš.

Na škole se dozvěděl o programu DofE. Jedná se o mezinárodní cenu vévody z Edinburghu (DofE), která oceňuje lidi od 14 do 24 let a snaží se je motivovat a podporovat v jejich osobním rozvoji.

V Česku se DofE účastní kolem tisícovky mladých, ve světě jsou to milióny studentů. Účastníci si stanovují cíle ve čtyřech oblastech - talent, sport, dobrovolnictví a dobrodružná expedice - a s pomocí mentora usilují o jejich splnění. Program má tři úrovně s odlišnou obtížností a délkou plnění - bronzovou, stříbrnou a zlatou. Lukáš úspěšně absolvoval všechny tři úrovně.

V rámci dobrovolnictví v DofE začal Lukáš ve čtrnácti letech přispívat do časopisu Zámeček, čtvrtletníku pro všechny dětské domovy v ČR. Nyní je už přes rok jeho šéfredaktorem. „To byla hlavní změna, díky které jsem začal přemýšlet úplně jinak,“ říká k tomu.

„Byl jsem nadšený z toho, že mě někdo na konci ocení za to, co dělám. Pro děti v domově je totiž hrozně důležité, aby je někdo ocenil, aby jim dal motivaci, inspiraci, která v domovech chybí. To je pro mě hnací motor. Já chci svůj příběh předat dalším dětem.“

Navíc díky programu získal nové přátele, naučil se, jak přežít v přírodě i lépe plánovat svůj čas. Vyzkoušel si hodně sportovních aktivit, zlepšoval se ve hře na hudební nástroje. Mimochodem, Lukáš hraje na kytaru, bicí a housle a je také členem školního orchestru.

Nejvíc se mu ale podle jeho slov líbila právě možnost pomáhat druhým.

Takovou třešinkou na dortu byla dobrodružná expedice v Rumunsku.

„Chodili jsme nebezpečným terénem a narazili na divoké psy.“ Ti jsou nebezpeční, proto měli účastníci expedice s sebou pepřový sprej. Pro všechny případy. Nakonec ho proti psům použít nemuseli, ale jeden se nešťastnou náhodou aktivoval, takže nakonec měli víc práce spíš sami se sebou. Ale to je jen úsměvná historka. Protože důležité bylo, že se naučili přežít v téměř nedostupném terénu.

Po letech práce a dosažení zlaté úrovně Lukáš navštívil Londýn, aby reprezentoval Českou republiku při setkání s princem Edvardem a jeho manželkou Sophií.

„Klepala se mi kolena. Obecně jsem dost nervózní a tady jsem měl ještě pronést řeč! Ale bylo to pro mě výjimečné setkání a já si říkal, že i kdybych se zakoktal, řeknu svůj příběh, protože ukáže, že má cenu takové věci a děti podporovat, a protože ho chci předávat dál,“ vypráví Lukáš.

Lukáš má teď před sebou maturitu a po ní chce studovat politologii a mezinárodní vztahy.

„Dlouhodobě mě zajímá politika, národní i světová. Zajímá mě např. otázka lidských práv. Nechci se ale zaškatulkovat. Zabývám se světem dětských domovů, jejich problematikou, transformací, věnuji se Romei (neziskové sdružení občanů, které spojuje podpora boje proti rasismu, rozvíjení a dodržování lidských práv, napomáhání rozvoji demokracie a tolerance ve společnosti), ale nedej bože, abych se zaškatulkoval jako proromský aktivista,“ říká s tím, že má hodně aktivit a zájmů a zatím se všem stíhá věnovat.