Youtuber MenT: Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil na internetu

To zrovna nevím. Můžu se podívat?

(Chvíli hledá svůj kanál.) Aha, tak je to zhruba 1 300 000. (Přesný počet je 1 360 000.)

Myslím, že nejdůležitější věc, ať už chce člověk uspět v čemkoli, je vydržet. Než se dostaví úspěch, nějakou dobu to trvá a je potřeba s tím počítat. Na YouTube jsem deset let. Nevzdal jsem se, přestože první tři roky nekoukal na moje videa vůbec nikdo.

Zvrat přišel, až když jsem začal natáčet Minecraft. (MenT patří mezi youtubery, kteří natáčejí takzvaná herní videa, v nichž procházejí počítačovou hrou a komentují ji. Minecraft je oblíbená strategická hra, jejíž podstatou je přežití ve virtuálním světě.)

Vyjde třeba nová hra a nemáte tolik času si ji celou zahrát, protože chodíte do práce, do školy nebo se vám prostě jen nechce. A tak se podíváte na svého oblíbeného youtubera, který tu hru hraje a sestříhá to tak, že tam budou ty nejzajímavější části.

Nebo se chcete v dané hře něco naučit, a tak se podíváte na někoho, kdo je v ní expert a kdo vám dokáže pomoct, když jste se v nějaké části zasekla. Nebo vás prostě baví styl toho youtubera, víte, že se při jeho sledování pobavíte.

Odpočinek a relax jsou hlavní důvody, proč lidi herní kanály sledují. Když hrajete hru, musíte nad ní uvažovat. A někdy je člověk na uvažování prostě moc unavený. Chcete si jen sednout, lehnout, pustit si obsah a koukat se. Stejně jako se někteří lidi koukají třeba na televizi.

Asi chtělo hodně lidí vidět, jak mám na hlavě zelenou barvu. Zelená je s mojí značkou spojená od začátku. Trend barvení si hlavy na YouTube ohromně dobře fungoval i u zahraničních youtuberů. Lidi takové věci baví.

Základ je, aby video nějak vypadalo, mělo kvalitní obraz a zvuk. Nicméně to není hlavní. Hlavní je obsah – to, že se vám podaří trefit do vkusu milionů lidí, což se může povést i videem natočeným na telefon. I to se může stát absolutním virálem (příspěvek, který natolik lidi zaujme, že ho sami šíří dál).

Liší se podle toho, jaký můj kanál sledují. Na hlavním, herním je nejsilnější cílová skupina ve věku třináct až osmnáct let. Na druhém, převážně automobilovém kanálu jsou to lidé ve věku osmnáct až dvacet pět let, případně i starší. Podobně staří jsou ti, co sledují můj Instagram.

Ne, mám kanál, na kterém si lidi mají primárně odpočinout, zabavit se. Toho se chci držet i dál. U mých videí můžou lidi zapomenout na svoje problémy a stres, trochu se uklidnit. Neznamená to, že třeba neřeknu, ať lidi chodí k volbám, protože je to důležitý a jde o jejich budoucnost. Odmítám ale rozebírat, koho mají nebo nemají volit a proč.

Odmala jsem chtěl bavit lidi. Stát se hercem, moderátorem nebo prostě někým v televizi. S klukama jsme hráli na počítači hry, trávili jsme tím hodně času, možná víc, než bylo zdrávo. Jednou mě napadlo, že bychom to mohli zkusit nahrát a dát to na internet.

Je to tak, ve čtrnácti jsem už měl pár tisíc odběratelů. Smlouvu s Googlem o monetizaci videí (vkládání reklam do videí a jejich proplácení) za mě ale musel podepsat ještě táta, protože mi nebylo ani patnáct.

Rodiče k tomu byli nejdřív dost skeptičtí, nevěřili, že z toho něco bude. Dokonce se báli, jestli nejde o nějaký podvod. Proč by zrovna se mnou chtěl Google podepsat smlouvu? (směje se)

Zkusil jsem si zapnout tu monetizaci, abych zjistil, co z toho bude. Moje první výplata, která mi z internetu přišla, byla tuším osm tisíc korun, což bylo pro mě jako čtrnáctiletýho kluka strašně moc peněz.

Půl roku nebo rok jsem si šetřil peníze a všechny jsem je pak utratil za natáčecí techniku, abych mohl dělat kvalitnější videa. Koupil jsem mikrofon, počítač, kameru.

(směje se) Uvažuju, jak odpovědět, abych byl pro své mladší odběratele správným příkladem. Ale vážně…

Student jsem byl průměrný. Naštěstí jsem měl fotografickou paměť, takže jsem se moc neučil, a přesto si spoustu věcí pamatoval. Díky tomu jsem střední školu s maturitou se zaměřením na marketing a média nějakým způsobem zvládl. Když jsem maturoval, měl můj kanál něco k milionu odběratelů, proto jsem se rozhodl věnovat se mu naplno.

Mám dva střihače, kteří dělají herní videa, a jednoho člověka, který se mi stará o automobilový kanál. Potom mám člověka, který mi dělá fotografa, spravuje mi Instagram a dělá mi asistenta. Plus manažera s agenturou, kteří se starají o tu byznysovou část, reklamní kampaně a další akce.

Víceméně ano. Ale není to tak, že by byli všichni závislí jenom na mně, pracují třeba i pro další influencery nebo dělají ještě něco dalšího.

Prozradím, že mě youtuberství živí slušně.

Podle mě je v pořádku, že se bojí. Na YouTube může jakékoli dítě, jakýkoli divák sledovat cokoli. Existují sice pravidla, co tam může a nemůže být nahráváno, ale videí vzniká tolik, že není v silách YouTube smazat všechen závadný obsah hned.

A bohužel k tomu musím dodat, že i tady v České republice máme poměrně významné youtubery mající statisíce odběratelů, kteří natáčejí obsah, který je poměrně závadný. Takový youtuber může nabádat k šikaně nebo k jiným špatným věcem, špatným mravům, dávat špatný příklad, používat vulgarismy. Proto si myslím, že by rodiče měli vědět, koho jejich dítě sleduje.

Myslím si, že zastávám správné názory. Nenabádám nikoho k šikaně, násilí, xenofobii nebo rasismu. Mluvím slušně. V mých videích se neobjevují sprostá slova. Občas mi něco může ujet, ale snažíme se to cenzurovat. Chci, aby moje videa zanechávala v divácích pozitivní pocit. Můj kanál je bezpečný.

Dětem může ohromně pomoct v kreativním myšlení, rozvíjí prostorovou představivost. Mají tam svůj svět, v něm můžou vytvořit absolutně cokoli. Podobně jako ve světě skutečném. Samozřejmě je to hra, která dokáže poskytnout tisíce hodin zábavy, ale zároveň má edukativní charakter.

YouTube se mění každým rokem. Z hlediska funkčnosti je ale stejný jako na začátku. Každý, kdo chce, tam může nahrát video a poskytnout ho milionům, nebo dokonce stamilionům lidí po celém světě.

Drobné změny, kterými prošel, většina běžných uživatelů nepozná. Podstatnější než třeba vylepšený design je, že se snaží vytvářet bezpečnější platformu, jakkoli je to náročné.

Tohle je věc, ke které různí tvůrci přistupují odlišně. Někdo má taktiku postupně měnit koncept svého kanálu, stárnout s publikem. Já si myslím, že to není nejlepší cesta. Proto radši publikuji další obsah, ať už na svém druhém YouTube kanále, zaměřeném převážně na auta, nebo i na jiných platformách.

Diváci, kteří na mých videích vyrostou, si pak můžou vybrat. Někoho přestanou bavit hry, tak začne sledovat hlavně můj Instagram, kde sdílím lifestylový obsah.

Jiní mají rádi auta, tak začnou sledovat můj automobilový kanál. Někteří zjistí, že je baví hlavně live streamy (živá vysílání), a začnou sledovat můj Facebook, kde je dělám.

Nespojil bych svou image s žádnou značkou, které osobně nevěřím. Když už dělám reklamní kampaně, mělo by to být uvěřitelné. Pokud bych dělal promo značkám, s nimiž nesouzním, ztratil bych důvěru svých odběratelů. Jak by mohli brát vážně můj názor, když bych promoval něco, co nemám rád?

Kdybych se nutil do videí, která bych nechtěl natáčet, bylo by to poznat. Snažím se do svých videí vkládat upřímné pocity. Věřím, že to lidi dokážou vycítit. Takže abych přesně odpověděl na otázku: ze zábavy se mi stala práce, ale moje práce je pořád zábavná.

Když chcete začít s YouTube, ale vlastně i s čímkoli jiným, musíte dělat to, co vás opravdu baví. To je moje motto. Někdo to má tak, že hledá něco, o čem se dá předpokládat, že to bude populární, hledá trendy. Já si myslím, že primárně to musí člověka bavit, i díky tomu u toho vydrží dost dlouho na to, aby si vybudoval úspěch.

Mám mezi youtubery spoustu opravdu dobrých přátel. S některými se znám od svých youtuberských začátků, další jsem potkal v průběhu svojí tvorby. Jsou to lidé, kteří mají podobné problémy a zájmy, rozumíme si.

Moje budoucnost bude na internetu. To je věc, kterou jsem si jistý. Na internetu se pohybuju opravdu dlouho, vím, co tam funguje a jak. Jestli tady bude YouTube za pět, deset nebo patnáct let, nedokážu říct, nejspíš ano. I kdyby nebyl, jsou a budou k dispozici další platformy.

Možná přijde nová silná sociální síť, která položí všechny ostatní, kdo ví, internet se mění každým dnem. Pro mě to není až tak podstatné, na internetu se vidím v každém případě.

Rád si najdu čas na cestování, ať už v Čechách, nebo kdekoli po Evropě a po světě. Doufám, že to zase brzy půjde. Taky mám rád auta, ale to už trochu souvisí s mým druhým kanálem. Tyhle dvě věci se snažím spojovat, takže se dá říct, že mým největším koníčkem jsou road tripy. To znamená, že vezmu auto a s partou kamarádů si vyjedeme na výlet třeba do hor, do přírody, natočíme si tam video a jedeme domů.

Sportuju, abych se hýbal, protože kvůli práci trávím většinu dne sezením u počítače. Snažím se chodit pravidelně cvičit do fitka a také běhám. Příležitostně si s kamarády zahraju squash. Ovšem jinak jsem na sporty spíš lehký antitalent. Sportuju, aby moje tělo bylo zdravé, ale jinak mi to moc nejde. (směje se)

Zrovna teď jsem měl být v Holandsku a natáčet svoje první anglické video na automobilový kanál, ale sešlo z toho kvůli pandemii koronaviru. Každopádně je to něco, co mám v plánu, minimálně bych to chtěl zkusit.

Já bych hrozně rád studoval! Ale asi ne klasickou vysokou školu. Kdybych měl víc času a míň práce, sebral bych se a vyrazil na Nový Zéland, chodil tam do jazykové školy a každý den mluvil jenom anglicky. Nejen kvůli jazyku, ale i kvůli lidem, které při tom poznáte.

Mít přátele z různých koutů světa je ohromně obohacující. Nějaké už mám, právě díky internetu. A na internetu jsem se taky naučil anglicky.

Během hraní her jsem se seznámil s kluky z různých zemí, hráli jsme spolu po internetu. Někdy jsme si třeba zavolali přes Skype, díky tomu jsem trénoval mluvení. Koukal jsem se na zahraniční youtubery i na anglicky mluvené filmy a seriály.

Moje angličtina není perfektní, hrozně bych si ji chtěl zlepšit. Pro všechny mladší, kteří právě čtou tenhle rozhovor: Pokud někdy v životě budete mít šanci odjet na půl roku nebo pár měsíců studovat do zahraničí, tak to udělejte. Jazyk se vám zlepší mnohem rychleji než při učení doma a v životě se vám to bude hodit jako máloco.

Upřímně, skoro všechno, co jsem potřeboval, jsem se naučil z videí na YouTube. Myslím, že v internetu je budoucnost vzdělávání. Je to skvělý zdroj informací a všemožných dovedností, které člověk může potřebovat.

Třeba natáčet i stříhat videa. A to přesto, že jsem kameru nikdy předtím nedržel v ruce. Najdete tam nekonečné množství návodů na všechno, co vás napadne. Často jsou v angličtině, takže si zlepšujete jazyk. Můžete se tam naučit háčkovat, vařit, batikovat, prostě cokoli.

Veliký. Minimálně z hlediska socializace, kontaktu s dalšími, různorodými lidmi. V době epidemie je určitě super, že máme internet, který dovolil žákům spojit se se svými učiteli a udělat virtuální hodiny.

Ale škola je důležitá, abychom se nebáli mluvit s lidmi, navazovat a udržovat kontakty. Nemůžeme pořád všichni sedět doma u počítače a dělat všechno virtuálně. To by byla škoda.