Wrestling po česku: Brutální zápasy s humorem

„Už se to zaplňuje. Těším se, až to začne,“ říká čtyřiatřicetiletý Rudolf Kolínský, když mezi závěsy v zákulisí nahlíží do haly, do níž proudí zástupy lidí. Právě se mu zhmotňuje sen, že na sport, jemuž propadl už v pubertě, přiláká stovky diváků.

Na sobě má černou košili s utrženými rukávy a velkým obrázkem šklebící se lebky, černé kalhoty a chrániče loktů a zápěstí stejné barvy. Až půjde coby wrestler R. J. Kolda do akce, vyzbrojí se ještě baseballovou pálkou omotanou barevným ledkovým páskem. Potkat ho takhle na ulici, pravděpodobně byste se mu obloukem vyhnuli. Výhrůžný vzhled, drsná slova i gesta ale k wrestlingu patří.

Předseda organizace VcV Originál Wrestling přitom v civilu působí „neškodně“ a živí se jako administrativní síla u pracovně-lékařských posudků, což je vzhledem k jeho koníčku docela vtipné.

„Až uvidíte, co ti kluci v ringu provádějí, budete si myslet, že si snad zlomili vaz,“ láká mě na nejbližší dění.

„Už jsem taky musel na sebe doktora jednou zavolat,“ přiznává, „ale nejhorší, co jsem měl, bylo vykloubené rameno. Za jedenáct let, co to děláme, jsme nezažili ani jednu zlomeninu,“ sám se diví.

Zatímco američtí wrestleři vyprodávají hokejové stadiony, těm českým musí stačit hala TJ Sokol Jinonice v Praze, která pojme několik stovek diváků.

„Zaseklo se to na frontě,“ komentuje Rudolf Kolínský dlouhou řadu lidí za pokladnou, kvůli níž se začátek akce, kterou s kolegy chystal celý rok, o něco opozdí. „Ještě nikdy jsem na našich show frontu neviděl,“ těší ho, že jeho neúnavná propagace wrestlingu nese ovoce.

Halou se nese řízná metalová muzika, diváci usedají na židle a necelá dvacítka zápasníků se připravuje v zákulisí. Někteří se s pomocí posilovací gumy protahují a zahřívají svaly, jiní se líčí nebo oblékají do kostýmů – každý wrestler totiž svoje skutečné já nechává v šatně a při střetu v ringu více či méně hraje nějakou roli, zjednodušeně řečeno buď hodného, nebo zlého.

A stejně jako u MMA, které se ale bere smrtelně vážně, je takřka vše dovoleno, pokud jde o chvaty, proto se průprava z jakéhokoli bojového umění hodí. Ve wrestlingu se ale občas používají k boji i dost šílené rekvizity včetně nábytku nebo věcí denní potřeby, které obvykle skončí přeražené vejpůl o některého ze zápasníků. Dnes nás čeká osm utkání, většinou dvojic, ale někdy i většího počtu zápasníků naráz.

Wrestling je velké divadlo, což dokazuje už příchod Jakuba Peška alias Krále slova Kuby, jednoho ze zakladatelů české organizace, jenž se ujal role moderátora a rozhodčího. Oděný do královského pláště obejde ring, plácne si s diváky v první řadě a pak poklekne uprostřed ringu.

„Není to jen tak nějaká show,“ sděluje publiku poté, co ho přivítá na VcV Megashow 8. „Je to náš wrestlingový svátek. Největší česká wrestlingová show všech dob!“ křičí do mikrofonu a odezvou mu je potlesk, hvízdání a skandování „vé cé vé, vé cé vé!“.

Na to, že jde v podstatě o okrajový sport, který u nás nemá dlouhou tradici, je publikum překvapivě bouřlivé a několik skupinek v sále jej svým neustálým skandováním udržuje ve varu.

Přestože by se mohlo zdát, že je to zábava pro „kluky“, podíl mužů a žen v hledišti se zdá vyrovnaný, nechybějí výrazně starší, ale ani mladší ročníky. Jeden z balkonů obsadila rodina s asi šestiletým chlapcem, který každý zápas prožívá, v humorných momentech se nahlas chechtá a zápasníky povzbuzuje skandováním jejich přezdívek, například: „Démon do toho!“

Ačkoli wrestleři hrají drsňáky, za celý večer neslyším z ringu žádný vulgární výraz, takže i pro děti se to tu zdá být „bezpečné“. A když se k tomu připočte pivo a párek u stánku v zákulisí, musí se organizátorům nechat, že celou akci mají vymyšlenou dobře.

Každý zápas má svůj příběh a v tom prvním se tři mladí zápasníci Šimon, Erik a Suzane poprvé postaví svému trenérovi Ezénymu. Jako první to na něj zkouší Suzane, jedna z pouhých dvou českých wrestlerek. Z boxerského postoje oba brzy přecházejí do vzájemného držení za krk, pak mladá zápasnice zkouší soka přetlačit nebo zvednout za jednu nohu, načež ji trenér uchopí v pase, přetočí vzhůru nohama a odhodí do kouta ringu.

Zápasnice to nevzdává, ale Ezény se vytasí nejprve se škrcením v „kravatě“, o chvilku později pak svěřenkyni tvrdě srazí ramenem a ještě přidá pár posměšných poznámek.

Střídá ji Erik, který se ale odvalí, když od trenéra dostane úder předloktím do hrudníku. Nejvíc ran schytává Šimon, s nímž Ezény mlátí o žíněnku a uštědří mu několik ran do hrudníku i do zad. Ve chvíli, kdy to sedící trenér nečeká, se ale na něj znova vrhne Suzane a ve výskoku, s koleny u sebe, jej srazí k zemi…

Správná chvíle ujasnit si, jak vážně to zápasníci ve wrestlingu myslí. Kdo někdy viděl na kabelovce nebo na internetu jeho americkou podobu, určitě zprvu nevěřícně zíral, co tam ti chlapi (i ženy) předvádějí a proč jsou u toho diváci i komentátoři jak smyslů zbavení.

Protože na takové show nejsme zvyklí, mnoho diváků přestane wrestling zajímat ve chvíli, kdy zjistí, že to všichni účastníci jen hrají. Pokud divák na tuhle hru přistoupí, může se dobře pobavit. Jiní ho ale berou skoro jako podvod a disciplínu, která by se ani neměla nazývat sportem.

„Zápasy se jedou podle domluveného scénáře, mají svůj děj a choreografii,“ netají Rudolf Kolínský. Stručně řečeno, cílem není soupeře zmlátit, ale předvést atraktivní souboj s předem domluveným vítězem. Před wrestlery však raději neříkejte, že je to jen jako.

„To tvrdí někteří moji kamarádi, že přece nic neděláme a máme pod sebou matračky. Jenže když s vámi někdo hodí ze dvou metrů, stejně to bolí. A když s vámi takhle hodí desetkrát za zápas. Někteří kluci se házejí i na parkety mimo ring. Po zápase se pak cítíte, jako by vás přejel kombajn,“ líčí předseda organizace.

Společně s Jakubem Peškem, který je nejen spoluzakladatelem VcV Originál Wrestlingu, ale i jeho bratrancem, objevil tento svět zhruba ve svých dvanácti letech. Ta zvláštní kombinace brutality a zjevné nadsázky ho lapila.

„Každý víkend jsme jezdili k babičce a dědovi a tam jsme na to v noci v televizi koukali,“ vzpomíná. Hodiny na internetu pak trávili sháněním informací nejen 0 slavných wrestlerech a způsobech boje, ale i organizaci samotné show. „Já jsem tvrdil, že takovou společnost taky budu mít, ale nikdo nevěřil, že to dokážeme,“ ohlíží se.

Od prvního vystoupení v roce 2012 urazil český wrestling dlouhou cestu, a přestože čítá jen přibližně patnáct wrestlerů sdružených v jediné organizaci, už se nikdo nemůže Rudolfu Kolínskému a jeho kolegům smát.

„Dokonce i moje máma chodí na každou show, ale stejně mi vždycky říká, že jsem blázen, co tam předvádím. A přítelkyně, se kterou jsem sedm let, si vždycky koupí lístek jako první, když spustím předprodej. Mohla by ho mít zadarmo, ale říká: ,Chci vás podpořit.‘“

První zápas na VcV Megashow 8 končí vítězstvím trenéra, který všechny tři své svěřence porazil. Zatímco polehávají v koutě ringu, oznámí jim, že šlo o poslední zkoušku, a pasuje je na hotové wrestlery.

Do druhého utkání nastupuje proti svému soupeři čtyřiadvacetiletý Tomáš Rykr alias wrestler Ryker. Oblékl na sebe kostým s leopardím vzorem jako z šatníku zpěváka Dana Nekonečného a ještě před utkáním mi prozradil, že tuhle zábavu viděl poprvé v televizi, když mu bylo asi deset nebo jedenáct let. Spolužák na střední ho pak dovedl na první tréninky a od té doby ho koníček nepustil.

„Líbila se mi ta destrukce, jak tam každý s každým hází, ale i humor. Ve wrestlingu je všechno,“ tvrdí mladý zápasník, který je v civilu správcem sokolovny, kde se utkání pořádají.

V minulosti často narážel na předsudky vůči wrestlingu ať už ve škole, nebo později v zaměstnání. Kritikům většinou vadilo, že je to „jen jako“. „Nemá cenu se s nimi hádat, je to jejich názor. Dokud se ale nepřijdete podívat, tak nesuďte,“ doporučuje Tomáš Rykr, který dříve dělal thajský box a ve formě se udržuje v posilovně a na trénincích boxu.

„No to snad není možný! Do tebe bych to neřekla!“ To jsou podle dvacetileté Mariany Radičové obvyklé reakce jejích přátel, když jim řekne, že už šest let dělá ve volném čase wrestling. „V reálu jsem dost introvertní, takže vystoupení je pro mě zatím těžké, tolik si ho neužívám a spíš si říkám, abych neudělala ostudu,“ svěřuje se studentka ekonomie a managementu na vysoké škole.

Proč si tedy vzhledem ke své povaze vybrala právě tento sport? „Mámin přítel se na wrestling díval v televizi, já se začala dívat s ním a moc mě to bavilo,“ objasňuje. Jak přiznává, divadlo kolem v podobě výhrůžek a drsných gest ji tolik neoslovuje. „Mně se líbí hlavně ten boj,“ říká jasně. Kromě wrestlingu se navíc nedávno vrhla i na ryze bojové disciplíny MMA a kickbox.

Než se ve skupině objevila kolegyně Suzane, několik let byla jedinou dívkou v mužském kolektivu.

„Pamatuju si, jak kolem mě první den prošel jeden kluk úplně vykulenej, co tam čtrnáctiletá holka dělá. Ale brali mě úplně v pohodě, všechno se mi snažili předat, naučit, takže jsem se cítila přijatá,“ říká Mariana Radičová alias Mary, proti níž organizátoři Megashow postavili hostující profesionální wrestlerku z Irska. Ta také podle očekávání odešla z ringu jako vítězka.

„Předseda, předseda! Ať žije Kolda!“ nese se halou, když do ringu vstupuje Rudolf Kolínský alias R. J. Kolda. Čeká ho trojboj proti zápasníkům Rykerovi a Hlavsovi, při němž se ke slovu dostanou i různé rekvizity – bedny, popruhy, skládací židle, a dokonce i gramofonové desky.

Přítelkyně v první řadě, kterou předseda při nástupu políbí, už zjevně viděla hodně wrestlingových show, protože když jejího milého „mlátí“ skládacími židlemi, všimnu si, že u toho zívá. Na konci zápasu mu však zatleská vestoje.

Finální trojboj o pás VcV šampiona taky hraje na drsnější notu. Angličan s přezdívkou Lord Ian of Sussex vyzývá Čecha Patriota a Sebastiena, jenž je sice taky Čech jako poleno, ale v ringu nechává vybouřit své německé alter ego.

„Mám image inspirovanou Pruskem a německým císařstvím v době před první světovou válkou. V ringu používám i nějaké německé fráze. Lidi v Česku jsou pořád nastavení na to, že když slyší němčinu, vyvolává to v nich určitou reakci, většinou negativní. Já jsem zkrátka ten zlej,“ popisuje Sebastien.

Tolik jeho wrestlingová postava. Ve skutečnosti je sedmadvacetiletý Sebastien Beneš učitelem dějepisu a informatiky na druhém stupni základní školy. „Vím, že přijdou dvě kolegyně učitelky. A žáci by měli přijít taky,“ prozradil před zápasem, kdo jej podpoří.

Negativní reakce ze svého okolí neslyšel, snad i proto, že o svém koníčku většinou nehovoří a lidé se to dozvědí spíše náhodou. „Jsou překvapení a obvykle následují otázky, jestli je to secvičené, jestli to bolí, jak dlouho to děláme, proč to děláme.“

Než se přišel před devíti lety ukázat na nábor, zhlédl v dětství nějaká videa na YouTube. „Obrovský plešatý pán tam propleskl jednoho menšího, který přišel do ringu hrozně namachrovaný. Udivilo mě, kolik je tam lidí, jaký je u toho hluk a že se může přihodit cokoli.“

Protože si myslel, že je to všechno myšleno vážně, odpovídaly tomu i jeho wrestlerské začátky s kamarády na pískovišti. „Mlátili jsme se doopravdy, chodili domů s boulemi a pískem ve vlasech. Když jsme zjistili, že je to nahrané, byl jsem popravdě radši, protože jsme se pak mohli domluvit a vytvářet vlastní magii, jak já říkám. Nejdřív na pískovišti, později v ringu.“

S myšlenkou, že ve wrestlerech je něco temného, co můžou v ringu bezpečně vypustit, tak úplně nesouhlasí.

„Ne každý je extrovert. Já jsem byl vždycky spíše introvertnější povaha, ale wrestling mě naučil nasadit masku, být za někoho jiného, což se mi hodí i do práce. V ringu neventiluju nějaké své potlačené nálady, spíš potřebu být někdo jiný, někdo lepší,“ přemítá Sebastien Beneš, jenž z finálového souboje odešel poražen.

Netuším, jestli je ve wrestlingu tak důležité, kdo vyhraje, ale pro pořádek dodávám, že pás šampiona organizace VcV Originál Wrestling získal Miroslav Ploch alias Patriot, jehož úsporný oděv si pohrává s motivy české vlajky a lva jakožto státního znaku. Jeho pohmožděná záda s krvavými šrámy zjevně nebyl žádný podvrh. Důkaz, že wrestling někdy dost bolí.