Článek
Scházíme se v olomoucké dílně, kde sídlí jejich malá firma Couple of Sand. Stojí v ní stůl, na kterém pozoruhodné šperky vznikají, stěny lemují police plné mističek s barevnými víčky. Při bližším pohledu zjistíte, že jsou velmi pečlivě popsané. A každá obsahuje písek, z něhož netradiční suvenýry, například náušnice, náramky, prstýnky, manžetové knoflíčky…, vytvářejí.
Lenka k tomu doplní, že systém se musí pečlivě dodržovat, aby bylo jasné, z jaké lokality, pláže písek pochází, kdo a kdy jim ho poslal: „Šperky pak vyrábí Honzík. Z nás dvou je rozhodně trpělivější, šikovnější. Já se starám spíš o jejich prodej.“
Podnikání k nim přišlo, jak se shodují, vlastně náhodou. Oba vystudovali úplně něco jiného než design, šperkařství. Ona je původní profesí divadelní produkční a dramaturgyně, její manžel Jan dokončil na univerzitě obor francouzština a ekonomie.
Na vysoké škole se ostatně taky potkali. Padli si do noty v lecčems, včetně prázdninových plánů. Rádi volné týdny procestovali. Už tehdy si domů vozívali malý sáček písku takzvaně na památku.
„Rodiče podobné vzpomínky mají doma v karafách, ve skleničkách na poličkách jako dekoraci,“ prozradí mi pan Jan. Jeho žena dodá, že zrovna on je pro cestování tím nejlepším společníkem. Vedle klidné povahy aktivně mluví pěti jazyky, včetně litevštiny. Na obou je vidět, že příběh začátku svého nápadu, který je nyní poměrně slušně živí, opakují často a rádi.
Z písku Jan tvoří náhrdelníky, náramky, prstýnky či manžetové knoflíky.
Dobře vědí, že k úspěchu patří emoce. „Když stojíme u stánku, musíme lidem téměř vždy vysvětlovat, v čem jsou naše výrobky netradiční. Hodiny a hodiny mluvíme,“ popisují s tím, že přímý prodej – ten na ulici – běží souběžně s e-shopem.
„Princip je jednoduchý: vy nám pošlete malý sáček písku z místa, kde se vám líbilo, určíte si šperk, do něhož máme vaši vzpomínku dát, a my vám ho vyrobíme na míru,“ líčí paní Lenka.
Dodá, že si každý může vybrat nejen velikost, druh šperku, ale také materiál: „Po zhotovení ho vložíme do látkového sáčku. K němu přidáme fotku z místa, odkud písek pochází. Tu nám buď dodáte vy, nebo vám ji pošleme my. Vlastních snímků máme vážně hodně. Pořídili jsme je hlavně na naší cestě kolem světa.“
V té době, tedy kolem roku 2016, už dobře věděli, že se jim snímky i vzorky písku budou hodit. Myšlenku, že by se písková zrnka dobře vyjímala ve špercích, datují do roku 2015, kdy velkou výpravu teprve plánovali. Tehdy si na pláži panamského ostrova Isla Coiba jako vždy nasbírali suvenýrový „vzorek“ – a Lenka si ho v hlavě spojila s výrobou náušnic, kterou si doma už párkrát vyzkoušela.
Písek jsme posílali domů po rodičích, po známých, které jsme potkávali ve světě, případně v dopisech. Každý vážil pár gramů
„Takové ty s vytvrzeným lůžkem, na němž je dutá skulinka. Běžně se do nich vkládají obrázky,“ popisuje s tím, že jí přišlo pěkné vyrobit originální dárky, suvenýry.
„Kamarádkám se moc líbily. Říkaly mi: Udělej jich víc, v jiné barvě. Hodí se mi k oblečení,“ líčí. A tak se zrodilo jejich podnikání.
Aby „nevyšli z módy“, vymýšlejí stále nové modely. I ty si však musejí v sobě uchovat původní myšlenku, důraz na krásu písku a minimalismus.
Netradiční značku rozjeli o rok později na zmíněné roční cestě kolem světa. Sbírali při ní nejen zážitky, ale také vzorky písků, zajímavá místa fotili. „Písek jsme posílali domů po rodičích, po známých, které jsme potkávali ve světě, případně v dopisech. Každý vážil pár gramů,“ popisují.
Za rok tehdy navštívili osmnáct zemí. Začínali těmi, kde je draho, první byla Bolívie. „Tušili jsme, že nám časem dojdou peníze. Asii jsme si proto nechali na konec. A Evropu si schováváme na stáří nebo až budeme moci jezdit s malými dětmi,“ shodují se manželé.
Během expedice zároveň budovali firmu i ve virtuálním světě, na sociálních sítích, kde se jim díky krásným fotografiím a vtipným postřehům taky velmi dařilo. Podnikání ale naplno zahájili až po návratu ze světa v roce 2017.
Designérka a výtvarnice Janja Prokić: Šperk je jako talisman, dává sílu a chrání
Dílnu měli zpočátku ve svém olomouckém bytě. Dnes je v ní dětský pokoj pro jejich dvě malé dcery a výrobu nedávno přesunuli o kousek dál, do většího. Aktuálně v ní mají asi čtyři sta osmdesát vzorků, druhů písků.
Zdůrazní, že pocházejí „pouze“ ze států, a jsou jich desítky, kam Češi rádi jezdívají. „Hodně si oblíbili Řecko, kde je řada ostrovů, pláží. Třeba Santorini máme čtyřikrát. A víte, co je zajímavé? Písek z jedné pláže vypadá často úplně jinak. Liší se hrubostí, barvou… Záleží na tom, kde ho seberete.“
K dalším oblíbeným státům pro „českou“ dovolenou řadí z Evropy ještě Itálii, Island, Portugalsko, z exotických zemí pak Jordánsko, Spojené státy, Dubaj, Thajsko…
Na jedné ze svých cest, v Thajsku. A do zásoby si schovali i místní písek.
Nemáte-li vlastní písek, ale šperky se vám líbí, stačí si vybrat. Buď prostě podle barvy a tvaru, nebo podle místa, odkud zrnka pocházejí, a vy k němu máte nějaké sympatie či vztah. Na webu firmy najdete soupis lokalit, které mají Lenka a Jan ve své sbírce. „Osmdesát procent písku v dílně tvoří naše cesty. Zbytek doplňují zákazníci,“ objasňují.
Zmíní i to, že jejich zboží sklízí úspěchy i u cizinců. Poměrně dobře se jim tak prodává písek z Prahy. Tyhle šperky si kupují turisté, kteří se s Malými obvykle potkávají na designových trzích.
„Jeden je mimo jiné před pražským Rudolfinem. Cizinci nám pak často říkají, že se v Praze nedá moc hezkých, malých suvenýrů sehnat. Myslím těch téměř nerozbitných, jež můžete dát hladce do batohu, do letadla,“ líčí paní Lenka s tím, že podobný postoj chápe. Ne každý si chce odvézt domů z Prahy tričko, plecháček, matrjošku…
Z barev šperků prodávaných pod širým nebem jdou podle ní nejvíce na odbyt ty s černým pískem z Bali, s růžovým pískem z Indonésie a taky šperky s nadrcenými mušličkami. Při nákupu na ulici rozhodne většinou to, jak na kupující v ten okamžik zapůsobí.
„Na šperky na trzích nabízíme i množstevní ceny. Cizinci jsou ostatně zvyklí smlouvat. Když si u nás vyberou víc kusů, vše zahrneme. A my víme, že si jich obvykle víc skutečně vezmou.“
Paní Lenka upřesní, že za jeden dá zákazník řádově stovky korun. Vedle osvědčených náušnic je teď poptávka po náramcích. Jejich model pro ženy a muže se liší: „Pánové ho mají na gumičce, ženy na šňůrce. Muži jsou pohodlnější, nechce se jim nic moc zavazovat, rozvazovat…“
Důležité je pro ně ještě jedno: zachovat krásy oblastí, kde se materiál sbírá: „K výrobě šperku nám stačí polévková lžíce písku, nemá cenu plnit PET lahev…“
Prozradí tím to, že své zákazníky dokážou po letech odhadnout poměrně přesně. Přesto je občas překvapí: „Posledně se nám na trzích dost prodávaly prsteny. Máme je většinou nastavitelné, nasadí je skoro každý.“
Nebrání se ani speciálním přáním, která sem tam dorazí: „Dělali jsme i zlatý zásnubní prsten. Povedl se. Jen k podobným požadavkům říkáme: Nejsme zlatníci, se zlatem běžně nepracujeme, je tu také možnost, že šperk nevyjde podle vašich představ. Zatím se to nestalo, ale varování je určitě namístě.“
K výrobě šperku stačí polévková lžíce písku. Lidé by si měli také zjistit, jestli pláž chrání zákon. Třeba na Sardinii hrozí za sběr písku i vězení
Upřímnost, vstřícnost ostatně považují za další předpoklad úspěchu. I proto klientům nabízejí možnost stavit se za nimi na trhu a šperk si objednat osobně. Když je hotový, zase ho tam zákazníkům předají. A při srovnání nákupů a objednávek zjistili ještě tohle: na trhu je poptávka spíš po levnější, hypoalergenní oceli, v on-line obchodě vede stříbro.
Aby „nevyšli z módy“, vymýšlejí stále nové modely. I ty si však musejí v sobě uchovat původní myšlenku, důraz na krásu písku a minimalismus. „Cingrlátka neděláme,“ shodují se.
A důležité je pro ně ještě jedno, zachovat krásy oblastí, kde se materiál sbírá: „K výrobě šperku nám stačí polévková lžíce písku, nemá cenu plnit PET lahev… Lidé by si měli také zjistit, jestli pláž chrání zákon. Například na Sardinii vám hrozí za sběr písku i vězení.“
A na jakou pláž jezdívají nejraději oni dva, respektive čtyři? Odpovědí mi, že jejich seznam států „musím(e) vidět“ proškrtaly děti: „Jinak milujeme Mexiko. Při cestě kolem světa jsme tam strávili přes čtyři měsíce. Ale teď musíme počkat, až dcery trošku odrostou.“
Cílem jejich zahraničních cest je tak pravidelně zatím hlavně Litva. „Máme tam zázemí. Honzíkova maminka odtamtud pochází. A s první dcerou jsme byli v Řecku, Španělsku a v Jordánsku, kde je to skutečně krásné. Zvažujeme Kypr…,“ zamýšlejí se nad dalšími výpravami.