Výměnná dovolená aneb Když bydlíte u lidí, kteří se ve stejný čas nastěhují do vašeho domu

„Součástí výměny může být také auto, což využíváme,“ říká mi vysoce postavená manažerka jedné z českých bankovních institucí. Dodá, že netradiční formu cestování využívají již pět let: „Když manžel kdysi přišel s touto ideou, řekla jsem jediné: ty ses zbláznil.“

Do té doby jezdívali – jako asi většina cestujících Čechů – do nějakého resortu k moři, buď s cestovkou, nebo bez ní. Jenže cítili, že to „není ono“.

Asi i proto se jí tehdy manželův nápad časem v hlavě rozležel. Po důkladném zvážení v něm viděla spíše výhody než rizika, takže muži na to, že si během dovolené s kýmsi cizím vymění domovy, kývla.

Netradiční forma cestování má, jak mi vysvětlí, pevná, předem nastavená pravidla. Abyste měli jistotu, že se na svou letní dovolenou dostanete tam, kam skutečně chcete, musíte k počítači usednout někdy v lednu a únoru.

„Nejdříve si na příslušné webové stránce vyberete vybranou zemi, pak lokalitu. Vyplníte třeba, že chcete byt v centru, vilku u moře, v tu a tu dobu… Vzápětí se vám (ne)ozve rodina, která vám nabídne pro změnu svoji nemovitost. S ní si následně píšete, skypujete, přes internet dolaďujete detaily možné výměny. Upřesníte do detailů mimo jiné, co všechno do ní zahrnete,“ vypočítává manažerka.

Zmíní, že využití webové stránky je pro nově zaregistrované zájemce na pár týdnů zdarma, poté se za její služby platí, v přepočtu na koruny jde o částku mírně přesahující dva tisíce korun. „Nám třeba první pokus vyšel skoro hned, což je spíš výjimka,“ prozrazuje.

Tenkrát poptávali skoro na měsíc Kanárské ostrovy, protože jejich dcera měla problémy s plícemi, pobyt u moře její zdravotní stav výrazně zlepšoval.

Česká rodina měla také štěstí, že hned napoprvé potkala manželský pár vysokoškolských učitelů, který jim princip výměny dopodrobna vysvětlil, přidal osvědčené rady a tipy. Vedle poskytnutí ubytování jde mimo jiné o podněty, kam ve vámi objevované destinaci vyrazit, včetně míst, jež nejsou v průvodcích.

Při vyprávění mě, ryze praktickou ženu, napadá, zda se někdy paní Němcová Pixová nebála, že jim něco návštěva doma zničí nebo že nebudou mít předem dostatečně uklizeno…

„Tyhle myšlenky jsem se naučila zatlačit hluboko do sebe. Že se bude někdo mýt v naší koupelně? Vařit v naší kuchyni? Spát v naší posteli? To jsou přece maličkosti. A že by něco rozbili? Proč asi. My taky nic schválně nikdy nikomu neničíme,“ odpoví s nadhledem.

Zmíní, že někteří hostitelé předem hosty upozorní, že si něco před nimi doma uzamknou: „Jeden pán byl právník. Řekl nám, že jedna místnost bude u něj doma zavřená, protože tam má spisy. Ničemu to nevadilo, těch místností tam bylo asi deset.“

Sama ani moc neřeší cennosti, které má pochopitelně „někde v domě“, odjíždí-li z ČR a klíče od domu získávají „ti cizí“. Se smíchem doplní, že občas si je uzamkne v šuplíku, ale: „Zjistila jsem, že nejsem materialisticky zaměřená. Mé kabelky a botičky mi asi nikdo neukradne.“

A co ten úklid? Nedá mi to, ptám se znovu na druhou praktickou věc odjezdu. „Máme paní na úklid. A rodiny, s nimiž si měníme domácnosti, také. Rozhodně tak před odjezdem z ČR zběsile neuklízím, nic netřídím,“ reaguje. Jediné, co v době před odletem na dovolenou dělává, je „jakási“ čistka nepotřebných věcí, na niž v průběhu roku není čas. Chce jednoduše, aby se ti, kteří k nim dorazí, cítili u nich dobře.

Ostatně v tomhle mají Němcovi ještě jednu výhodu: hodného souseda, jenž návštěvníky vítá na pražském letišti. Aby se s nimi skutečně setkal, má na ně mobilní telefon, jejich tváře zná rovněž z fotek. Následně je odveze do domu, v němž jim vše vysvětlí. Stává se zároveň tím, který si s hosty v reálu podá ruku.

Letos si Němcovi opět vyměnili domovy s Američany. Konkrétně zamířili na Floridu. „Klíče jsme dostali od dotyčných poštou,“ zmíní nejčastější zemi, kam rádi cestují, paní manažerka. Výběr této destinace není v jejich případě rozhodně nahodilý. Kopíruje totiž sportovní soustředění jejich dcery, nadějné krasobruslařky.

Právě podobný, zcela konkrétní požadavek na termín je tím, co může výměnu poněkud komplikovat. „Letos se nám ozvaly dvě rodiny, z nichž jsme jednu vybrali. Na Floridě mají jeden ze dvou domů, což byla výhoda. Nemuseli jsme se dovolenou vykrýt,“ podotýká dále.

Zmíní, že v uplynulých letech byli podobným způsobem už na zmíněných Kanárech, pak ve španělské Valencii a třikrát v USA, jednou v Kalifornii a na Floridě. Všechny cesty podle ní výrazně spojuje pocit dobrodružství: „Doletíte na pro vás neznámé místo. Taxíkem dojedete do domu, kde máte bydlet. Leckdy je už noc. V hlavě vám běží: Odemknu ty dveře?“

Zatím se jim to vždy podařilo, směje se. Proti klasickým hotelům považuje za výhodu „výměny domovů“ i to, že do místní atmosféry vámi vybrané destinace vás zasvěcují domorodci: „Předloni nám v San Diegu půjčili k domu a autu i loď. Jejich kamarád nás vyvezl na moře, což bychom sami nezvládli. Loď jsme měli také letos na Floridě.“

„Věřte mi, je to lepší než zamířit na pár týdnů do hotelu. Užijete si víc, zaplatíte méně,“ vypíchne jednu z podstatných věcí podobné formy cestování. O to, aby byli jeho hosté spokojení, se snaží v systému každý. Po absolvování dovolené totiž dotyční sepíšou na hostitelskou rodinu recenzi, podobnou té z jiného modelu cestování: Air and Be.

V budoucnu by paní Němcová Pixová zamířila i jinam než do USA, ovšem dceřino krasobruslení je „trošku“ limituje: „Mám ráda moře, sluníčko, teplo. Hodně mě láká Asie. Zvažujeme i Kanadu. Dcera sní o Havaji. Ve hře je Austrálie.“

Vysvětlí mi ještě, že dané webové stránky, přes něž jezdívají na své dlouhodobé dovolené, lze využít i na krátkodobé pobyty, jenže ty pro ně nejsou moc atraktivní: „Na pár dnů v cizině si platíme raději hotel.“

A ač se ve výměně počítá s tím, že se majitelé nemovitostí naživo nesetkají, občas dojde k výjimkám. Zažili je i Němcovi. „Minulý rok nám majitelka nemovitosti dala klíče od domu na ostrově osobně. My jsme na něj poté dojeli trajektem. Jedni Američané, s nimiž jsme si dohodli také výměnu, zase v dubnu jeli do ČR na lékařský kongres. Pozvali jsme je proto na oběd, aby viděli, do čeho v létě půjdou. Bylo to fajn, zůstali až hluboko do večera,“ uzavírá.