Vlastním tempem k lepšímu životu aneb Jak se chovat šetrně k planetě se selským rozumem

Všechny naše biologické pochody jsou podmíněny produkcí odpadu a měli bychom se s tím smířit. To však neznamená, že musíme zemi zahlcovat a tvářit se, že se s naší pohodlností nějak vypořádá. Kdepak! Všechno se do ní pečlivě ukládá a ona nám to svědomitě vrací.

Jedním z varovných signálů je dluh, na který si od ní lidstvo každoročně půjčuje. Už od roku 2006 existuje Světový den překročení (tzv. Earth Overshoot Day), což je moment, kdy lidstvo vyčerpá kapacitu přírodních zdrojů, které je planeta za daný rok schopná obnovit.

Pro výpočet této hodnoty se využívají data poskytovaná OSN a Mezinárodní energetickou agenturou, která zahrnují spotřebu dřeva, produkci skleníkových plynů, naše požadavky na potraviny či prostor na bydlení. Analytici mezinárodní organizace Global Footprint Network pak tyto údaje porovnají s kapacitou ekosystémů a stanoví datum, kdy planeta přestává stíhat absorbovat odpad, který vyprodukujeme. Výsledky jsou rok od roku znepokojivější. Zatímco v roce 2020 jsme jeli na dluh od 22. srpna, letos už to přijde 25. července.

Studie Akademie věd ČR, uveřejněná v loňském roce, uvádí, že podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) na jednoho Evropana připadá přibližně 96 až 115 kilogramů vyhozeného jídla za rok, více než polovinu mají na svědomí domácnosti. Každý rok tak skončí v koši potraviny za neuvěřitelných 149 miliard eur.

„Plýtvání jídlem má velmi vážné ekologické, ekonomické i sociální dopady. Na světě se vyhodí přibližně jedna třetina produkce, což je asi 1,3 miliardy tun. Toto množství by dokázalo nasytit až tři miliardy lidí,“ říká Radka Hanzlová ze Sociologického ústavu AV ČR a dodává, že oproti jiným částem světa si my Evropané žijeme v blahobytu. Jenže tím ovlivňujeme jídelníček v jiných částech světa. Naše velká kupní síla zvedá cenu potravin po celém světě, takže některé z nich se pro lidi v zemích třetího světa stávají nedostupné.

Naše nákupní návyky zase dopadají na naše spoluobčany a určují dynamiku tuzemského trhu. Podle výsledků výzkumného programu Potraviny pro budoucnost více než polovina české populace považuje plýtvání potravinami za problém, impulzem k jeho omezení bývá především finanční úspora. Ta na druhou stranu motivuje k nákupům ve slevách, takže je to trochu začarovaný kruh.

Bez jídla se neobejdeme. Proto nás stojí tolik peněz i energie, zároveň je nejvíce náchylné k tomu, aby se z něho stal odpad. Můžeme mít pocit, že pro jeden shnilý banán a ztvrdlý chleba se svět nezboří, jenže sociologická data Akademie věd ČR hovoří jasnou řečí: průměrná česká domácnost vyhodí zhruba 36 kilogramů jídla ročně, což jí z rozpočtu ubere přes osm tisíc korun. To je vcelku zajímavá suma, která odpovídá třeba nové pračce, luxusnímu wellness víkendu nebo ceně některého z kroužků pro dítě.

Pokud tedy chceme zkrotit výdaje, ulevit planetě i sobě, měli bychom věnovat jídlu patřičnou pozornost. Nejde jen o samotný výběr potravin, ale také o správné zacházení a efektivní zpracování. Jednoduché návody, jak věci skladovat či jak si poradit se zbytky najdeme na webu neziskové organizace Zachraň jídlo. Předtím, než se vydáme do obchodu, bychom měli zkontrolovat zásoby, abychom zjistili, které suroviny chybí, které přebývají, a teprve na základě toho se rozhodovat, co nakoupíme. Nákupní seznam by se měl také odvíjet od toho, co v následujících dnech chceme vařit.

„Jestliže vám vyhovuje jezdit na velký týdenní nákup, zaměřte se na trvanlivější položky, naopak si dejte pozor na množství ovoce, zeleniny, pečiva a dalších surovin určených k přímé spotřebě, které se vyplatí dokupovat po menších dávkách a postupně. Do obchodu nechoďte hladoví. Platí totiž pravidlo: velké oči, skončí to v koši,“ varuje před impulzivními nákupy Anna Strejcová, spoluzakladatelka organizace Zachraň jídlo.

Stejně tak bychom neměli podléhat slevovým akcím. Vyplatí se pouze ve chvíli, kdy jsme schopni danou věc spotřebovat před její expirací. A co vlastně znamenají pojmy datum spotřeby a minimální trvanlivost, které si mnoho lidí stále plete? „První označení se používá u potravin, které se více kazí a jejichž nezávadnost garantuje výrobce pouze do uvedeného data. V praxi to znamená, že po uplynutí onoho data bychom měli být při jejich konzumaci obezřetní a orientovat se podle čichu a vzhledu. Minimální trvanlivost označuje datum, kdy potravina může začít ztrácet výživovou a chuťovou kvalitu, stále se však hodí ke konzumaci,“ vysvětluje Anna Strejcová.

Způsobů, jak změnit či zefektivnit zažitou rutinu, existuje celá řada. Každému však vyhovuje něco jiného, proto je vnímejme především jako inspiraci. Pokud budeme tápat, není nic jednoduššího než si vzpomenout na naše babičky a prababičky. Uměly spotřebovat všechno do posledního drobečku či odkrojku. Z jedné suroviny dokázaly vykouzlit i několik lahodných jídel, často vařily ze zbytků, co se nesnědlo hned, šlo do zavařovačky či krabičky a byl z toho oběd či večeře na další den. Na nákup chodily vybavené síťovkou či látkovou taškou, do které pečlivě skládaly sezonní a lokální suroviny. Žádná zelenina a ovoce z druhého konce světa balená v plastu ani všudypřítomné mikrotenové sáčky. Dnes můžeme znovupoužitelné sáčky pořídit v každém supermarketu, pak si je stačí dát do kabelky či batohu, aby nehrozilo, že zůstanou doma, když se rozhodneme pro neplánovaný nákup.

Šetrnost babiček by nám mohla být příkladem v mnoha dalších oblastech. Vystačily si s jedním tuhým mýdlem, niveou a jednou voňavkou, případně octem, medem, pivem a bylinkami. Rozhodně neměly najednou rozdělanou tunu lahviček od nejrůznějších kosmetických přípravků. Viděno dnešní optikou, málokterá žena by se se třemi produkty spokojila, nicméně jakákoliv střídmost nám může být ku prospěchu. Tuhá se dnes dělají nejen mýdla na tělo a obličej, ale i šampony, tělová másla či přípravky na holení. Jejich výhodu oceníte i při cestování, protože nehrozí, že se vám rozlijí do batohu. Pokud sáhneme po opravdu kvalitní pečující kosmetice, postačí nám v rámci denní i večerní péče produkty, které spočítáme na prstech jedné ruky.

„Třeba čisticí balzám poslouží i jako maska, pleťový olej zvládne dostat pryč líčidla, zároveň pleť vyživit, bez obav ho můžete použít i na vlasy, zároveň se řada přípravků dá mezi sebou skvěle kombinovat,“ vypočítává výhody produktů s čistě přírodním složením Lucie van Koten, kosmetička, blogerka a autorka Bio mapy.

S kosmetikou je to stejné jako s jídlem. Čím méně otevřených lahviček, tím menší riziko, že se zkazí. Ekologickou stopu v koupelně můžeme snížit i tím, že nebudeme při čištění zubů a při sprchování zbytečně nechávat puštěnou vodu. Místo jednorázových odličovacích tamponků sáhneme po pratelných bavlněných, případně na čištění obličeje použijeme starší ručníky rozstříhané na menší kusy. Alternativou k menstruačním vložkám a tamponům mohou být kalíšky, menstruační kalhotky nebo mořské houby. To však závisí na individuálních preferencích, intenzitě krvácení i aktuální náladě, případně lze ekologické varianty střídat s těmi konvenčními. Každá žena by se měla držet osvědčené cesty a zrovna v tomto ohledu si rozhodně nedělat zbytečné násilí.

Možná nám úklid i praní mohou připadat jako vyšší dívčí, přitom se opět stačí vrátit na venkov. Prázdniny u tety na statku se přece nemohly obejít bez jednoduchých, přitom spolehlivých úkonů. Uklízelo se s pomocí přípravků vytvořených ze surovin, co dům dal, není důvod, proč si s přípravky na přírodní bázi, jako jsou ocet, citron, jedlá soda, případně s éterickými oleji nevystačit při běžném provozu domácnosti i dnes. „Pomocí octa hravě odstraníte vodní kámen. Je to skvělý pomocník při úklidu toalety, koupelny, ale třeba i na umytí zrcadel či oken. Kyselina citronová funguje v podstatě stejně jako ocet, ale lépe si poradí se rzí, navíc má antibakteriální účinky. Jedlá soda se vám bude hodit, pokud bojujete s mastnotou - jednoduchý roztok si vytvoříte smícháním sody s horkou vodou,“ popisuje Barbora Tlustá, autorka knihy Bez obalu.

Vzpomínáte na „velké prádlo“? Pralo se jednou týdně, když se nahromadil dostatek špinavého prádla. Pračka musela být plná, jinak stála tiše v koutě. Čisté kousky se věšely na šňůru na zahradu, sváteční šaty či košile se pak privilegovaně věšely na ramínko. Kdepak nějaká sušička! Ani se žehlením se žena nenamáhala, už tak měla plné ruce práce, aby udržela dům, zahradu i domácí zvířectvo v chodu.

My dnes také udržujeme horko těžko v chodu náš pracovní a soukromý život, tak proč si přidělávat práci postáváním u žehlicího prkna? Pomáhají nám sice moderní pračky, co v sobě mají zabudované chytré programy, které přizpůsobují dobu praní naplněnosti bubnu, přesto bychom je neměli zapínat kvůli dvěma ušmudlaným kouskům. Raději se soustřeďme, abychom prádlo pečlivě roztřídili nejen podle barev, ale i podle materiálů a do pračky ho dávali obrácené naruby. Když si nejsme jisti, jakou údržbu zvolit, stačí mrknout na etiketu. Ekologické prací prostředky si už dnes dokážou poradit bez problémů se středně zašpiněným prádlem, aviváž je zbytečnost, kterou daleko lépe nahradí svěží vzduch. Chceme přece, aby nám vše vydrželo co nejdéle.

Naši módní spotřebu minimalizujeme, pokud veškeré kousky v šatníku skutečně nosíme a vhodně se o ně staráme. Zaměřme se na kvalitní materiály, pohodlné a přitom lichotivé střihy, které respektují naši siluetu. Postavme si šatník na nadčasových a snadno kombinovatelných kouscích. Zkusme vnímat módu jako investici, jejíž hodnota stoupá v čase. Pokud už neodoláme nákupům nových věcí, vsaďme na trvalost a lokálnost.

Zkusme zapátrat, jestli požadovanou věc nevyrábí lokální značka. S největší pravděpodobností budeme úspěšní. Ještě lépe, pokud si pořídíme model z druhé ruky. Přemýšlejme také nad každou věcí, kterou si chceme pořídit. Ať jde o oblečení, doplňky, nábytek, nebo i obyčejnou řezanou kytici. Opravdu nutně potřebujeme, aby náš prostor byl zahlcen tolika věcmi? Nebudeme se cítit lépe, pokud se obklopíme pouze tím, co skutečně používáme a co dlouho vydrží?

Cest k udržitelnosti je mnoho a každá se počítá. Podstatné je, že se po ní vydáme. I když ze začátku mohou být naše krůčky jen drobné a nejisté, postupně udržíme tempo. Nikdo po nás nemůže chtít, abychom ze dne na den kompletně změnili všechny zavedené pořádky, mnohem spolehlivější způsob je postupné osvojování nových návyků. Jestliže se dokážeme s některým do tří měsíců sžít, můžeme popojet k dalšímu. A když se nám neosvědčí, není třeba si cokoliv vyčítat. „Udržitelnost je všímavost vůči našim skutečným potřebám a hodnotám, nikoli diktát dnešní doby. Žít udržitelně znamená žít vědomě, tedy zohlednit svůj životní styl, způsob stravování, koníčky, životní a finanční situaci, a na to žádný návod neexistuje,“ glosuje to blogerka Lucie van Koten a nezbývá než jí dát za pravdu.