Vlaďka Erbová: Na rozdíl od jiných modelek jsem si ňadra nechala zmenšit

V Litvínově. Když mi bylo čtrnáct let, vyhrála jsem soutěž Miss Poupě, modelingu se věnuji od té doby. Chytla se mě tenkrát regionální agentura, fotila jsem i pro zahraničí, mám za sebou pár reklam. Největší boom ale určitě přišel poté, co jsem se svlékla ve dvaadvaceti letech pro Playboy.

Začala jsem pracovat u jedné pražské modelingové agentury a dostala jsem se k fotografovi Jakubu Ludvíkovi. Oslovil mě, abychom nafotili sexy odvážné fotky, a pak se teprve přemýšlelo, co s nimi. A v časopisu Playboy byl překvapivě o mě velký zájem. Označili mě za českou Halle Berry.

Abych řekla pravdu, ráda moc nejsem. Nic proti Halle, je krásná a skvělá herečka, ale já nejsem ničí kopie. Jsem Vlaďka Erbová. Už jsem si zvykla, ale nemyslím si, že jsme si podobné, snad jen krátkými vlasy.

Mám silikony, ale na rozdíl od modelek Mašlíkové nebo Mesarošové jsem si prsa nechala zmenšit. Před dítětem jsem měla nádherné čtyřky, nafotila jsem s nimi i první Playboy, takže důkaz existuje. Bohužel moje dnes tříapůlletá dcera Viktorinka dala i vzala. Dva roky po porodu jsem si prsa nechala upravit. Takže ňadry to myslím není. Krátký sestřih vlasů mi určitě pomáhá, jsem jiná, a to se klientům líbí.

Je to pravda tak napůl. Předvádím za pět až deset tisíc korun. Záleží na klientovi a časové náročnosti akce. Nic špatného na tom nevidím. Mám dceru a bydlím v Litvínově. Za dva tisíce bych zaplatila tak benzín a chůvu. To by pak pro mě nemělo smysl někam jezdit. Když už opouštím dceru, tak to chci mít zaplacené.

Korunku miss jsem nikdy nechtěla, protože by mi na vlasech ani nedržela, neměla bych ji kam píchnout. Proto jsem se na žádnou soutěž nikdy ani nehlásila (smích). Klienti mě mají rádi asi proto, že je na mně vidět, že miluju molo a umím modely vynosit.

Už teď pracuji na jednom internetovém portálu, zároveň dělám manikérku. Nedávno jsem se stala patronkou nadace Rakovina věc veřejná. Tam se chci angažovat nejvíc. Modeling mě stále baví, ale samozřejmě vím, že v padesáti po molu v prádle běhat nebudu.

Úplná blbost. S Tomášem Řepkou jsme známí, ani nemůžu říct, že kamarádi. Celá kauza vznikla tak, že nás někdo viděl pohromadě v jednom baru ve Špindlerově Mlýně. Byla jsem ve Špindlu v porotě soutěže Miss Mokré tričko, nejela jsem tam s nikým randit. Úplně náhodou jsem se v noci v baru potkala se známým fotbalistou Tomášem Řepkou a dali jsme si panáka. To je vše. Rozhodně jsme spolu neskončili na pokoji.

Tak to vůbec není. Než jsem fotila pro autosalon, ani jsem nevěděla, že nějaký Tomáš Řepka vůbec existuje. Volali mi majitelé firmy. Auto pana fotbalisty vybrali oni, ne já. Tomáš chtěl být u focení, chtěl mít auto na očích, aby se mu nepoškrábalo, neponičilo. Je to auto za hodně miliónů, ani se mu nedivím.

Je normální a ví, o čem je bulvár a že to není bible. Věří mi. Nemám důvod svému manželovi lhát. Řekla jsem mu, že to je pitomost, a tak to taky bere. V tuto chvíli je Řepka asi můj čtvrtý bulvárem přidělený partner a ani jeden se mnou lože nesdílel.

To je fakt. S kamarádkami jsem odletěla na dovču, abych si vyčistila hlavu. To se moc nepodařilo, protože zrovna v Čechách vyšel další článek, a tak mi drnčel telefon.

Navíc mi nesedlo nějaké koření a hned druhý den jsem ve tři ráno začala zvracet. Bylo mi tak zle, že jsem do rána na záchodě prakticky bydlela. Ráno mi skvělý delegát cestovky přivolal na pokoj lékaře a skončila jsem na kapačkách.

Nikoho nemám. Ani Řepku, ani jiného chlapa. Stále jsem vdaná za svého manžela. Je mi líto, že se kauza týká i jeho. Je pravda, že jsme se rozešli. Zdeněk bydlí v Mladé Boleslavi, já v Litvínově. Dala jsem mu volnost, kterou kvůli hokeji potřeboval. Vídáme se kvůli naší dceři Viktorce.

Nikdy neříkej nikdy. V tuto chvíli má na prvním místě Zdeněk hokej a já to respektuji. Má víc času na sebe, na trénink, na to, aby se vyspal, relaxoval. Je bez povinností, může se hokeji věnovat na sto procent. Když má volno, jedeme s Viktorinkou za ním nebo on za námi, nenarušujeme si náš pracovní program.

Rozvod neplánujeme. Zatím není důvod. Není nic zásadního, proč bychom se měli rozvádět. Rozvod by pro nás byla jen formalita na papíře.

To by právě byl zřejmě ten jediný důvod k rozvodu. Když bude jeden z nás mít nového partnera, tak se na rozvodu rozumně domluvíme. V tuto chvíli vím, že já ani můj manžel nový vztah nemáme.

Ano a vždycky budu. Je to osudový chlap, protože v době, kdy jsme se potkali, jsem prodělala několik vážných gynekologických operací. Lékaři říkali, že nemůžu mít děti. Když jsem otěhotněla, tak mi gynekolog řekl, že těhotenství je zázrak.

Vím, že pro Zdeňka jsem také jeho životní láskou a velmi mě miluje. Je to těžké. Hlavní problém vidím v tom, že jsme se poznali v nesprávný čas. Byli jsme hodně mladí. Spousta věcí nám přišla do života tak rychle, že jsme se z toho nestačili ani pořádně vzpamatovat.

Věřím tomu, že když spolu mají dva lidi být, tak spolu budou. V tuhle chvíli žiju dcerou a svojí prací. On se rozhodl, že tato sezóna je pro něj důležitá, chce být sám a věnovat se hokeji naplno. Já to respektuji a vždy ho budu podporovat.

Samozřejmě. Zdeňkův hokej je důležitější, a jestli to tak cítí, tak ho v tom podpořím. Já na kariéře nikdy nebazírovala. Práci nevyhledávám, nechodím na castingy. Klienti si mě najímají sami. Práce si v podstatě hledá mě.

Setkávám se s názory, že jsem špatná matka. Nemyslím si to. Kdybych chodila v Litvínově do normální práce, tak tam jdu v osm ráno a přijdu v pět odpoledne. Já si plánuju čas tak, abych měla maximálně čtyři dny v týdnu práci a zbylé tři dny se mohla naplno věnovat dceři. Viktorinka dostává všechno, má se dobře a vnímá, že má maminku a tatínka. Nestrádá a nemá žádnou psychickou újmu.

Chůvu mám tak dvakrát týdně. A to i s úklidem. Je to takový full service. Malá už chodí do školky, tak ji chůva odpoledne vyzvedává a jsou spolu, dokud se nevrátím z práce. Viktorka je ze školky nadšená. Ráno běží natěšená tak rychle, že mi někdy nestačí dát ani pusu.

Vše začalo už v mých deseti letech. Prasklo mi slepé střevo, měla jsem komplikace a půl roku jsem měla vývody. Začal mi chronický zánět v celém těle. V patnácti jsem prodělala totální neprůchodnost střev. Nyní jsem asi po sedmi operacích střev a po několika gynekologických zákrocích. Měla jsem neprůchodné vejcovody, cysty, problémy s vaječníky…

Bylo to jedno s druhým, pořád nějaké problémy. Po jedné gynekologické operaci mi lékaři řekli, že mám neprůchodné vejcovody. Znamenalo to, že nebudu mít nikdy děti. Čtyři měsíce nato jsem otěhotněla. Je to opravdový zázrak.

Už jsem se o sobě i doslechla, že jsem těhotenství na Zdeňka ušila, abych ho k sobě připoutala. To je jeden velký nesmysl. Když jsem otěhotněla, chodili jsme spolu rok a půl. Z té zprávy byl překvapený, vykulený. Cítili jsme, že ještě na dítě nejsme připravení. Zdeněk měl jet do Kanady, já chtěla pracovat. Lékaři mi řekli, že potrat nepřipadá v úvahu. Celé těhotenství jsem měla rizikové. Dnes jsme s manželem velmi šťastní, že Viktorku máme.

Měla jsem druhý stupeň pozitivity rakoviny děložního čípku, absolvovala jsem další operaci. Na základě této zkušenosti jsem začala spolupracovat s nadací. Rakovina je šílená záležitost a každý si to uvědomí, až když se ho to týká. Po tomto zákroku jsem si nechala udělat kompletní genetické vyšetření. Je to novinka, na výsledek se čeká tři měsíce.

Bohužel mi ukázalo další nepříjemnosti, které by mě v budoucnu mohly potkat. Jde o problémy s kostní dření a se srdcem. Zdraví mi prostě nepřeje. Vše, co jsem doposud prodělala, bylo velmi bolestivé a také náročné pro moji maminku, která viděla, jak mi je zle, jak kolabuju na přístrojích.

Koukám se na život od dětství jinak, priority se člověku rychle změní. Ale nestěžuji si, jsou ještě mnohem horší případy než já, pořád jsem měla nemoci, které se daly řešit.

Od té doby, co mám dceru, jsem prsa ani jednou neukázala. A neplánuju to. Už je kromě mých partnerů nikdo nikdy neuvidí. V tuto chvíli mě bulvár „díky“ kauze Řepka ale o mužské zaručeně připravil. Myslím, že už se mnou nikdo nepůjde ani na kafe, aby se o něm nepsalo.

Pan Řepka je klidný muž (smích).