Vítězka Hlasu Ivanna Bagová: Všichni mě nemůžou milovat

„Když přečetli moje jméno, byla jsem úplně v šoku. Pocity jsem měla smíšené, protože jsem vůbec nečekala, že vyhraju. Pořád mi v hlavě běhalo jméno Anny Veselovské (její nejobávanější soupeřka skončila na druhém místě - pozn. aut.).

Celý den jsem také všude viděla dvojku, číslo dvě bylo dokonce i na mikrofonu, tak jsem si říkala, že druhé místo je zpečetěné, a i to je super. Když ale pak řekli moje jméno, byla jsem úplně mimo. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo plakat a pak mě zalilo ohromné štěstí, jaké se slovy ani nedá popsat. To se musí zažít.“

Ivanna Bagová, která před třemi měsíci oslavila devatenácté narozeniny, se narodila na Ukrajině, v zakarpatské Iršavě, kde se svým mladším bratrem Arturem vyrůstala u babičky a dědečka.

Tátu nikdy nepoznala a maminka odešla brzy pracovat na Slovensko, aby její děti a rodiče měli na Ukrajině z čeho žít. Živila se jako kadeřnice.

„První, co chci udělat s penězi z výhry, je to, že mamince koupím dovolenou u moře, protože moře ještě nikdy neviděla. Já ano, protože mně a babičce před lety dopřála dovolenou u moře v Oděse.Teď bych se jí chtěla odvděčit a chci, aby si také něco užila.“

Maminka se na Slovensku nakonec provdala a své děti si vzala k sobě. Ivanně tehdy bylo čtrnáct. Velkým impulsem bylo i to, že v Topolčanech, kde nová rodina žije, je konzervatoř. Ivanna totiž odmala netoužila po ničem jiném, než aby mohla studovat zpěv a herectví.

„Zpívala jsem už jako malá, ale první, co mě nakoplo k tomu pokusit se stát zpěvačkou, bylo, když jsem jako malá v televizi viděla Whitney Houstonovou. Úplně mě uhranula a řekla jsem si, že tohle je přesně to, co chci a potřebuju. Bohužel příležitostí učit se písničky a poslouchat je bylo málo, protože na Ukrajině v rádiu a v televizi většinou vysílají hudbu ruskou nebo ukrajinskou.“

Maminčin manžel Ivannu adoptoval, takže dnes má slovenské občanství. Zatímco Ivanna již šestým rokem studuje v Topolčanech konzervatoř Dezidera Kardoša, její bratr se zde učí kuchařem. „Tátu znám jen z maminčina vyprávění. Jestli mě sleduje, nevím, ale otec je pro mě každopádně ten, který dítě vychovává, dává mu svou energii a čas, a nikoliv ten, který dítě udělá a pak jde pryč. A to, že dnes mluvím tak dobře slovensky, je zásluha všech, kteří mě v Topolčanech přijali mezi sebe a neodsuzovali mě, že jsem odjinud a spoustu věcí nevím.“

Ivanna rozhodně měla co dohánět. Především se musela rychle naučit slovensky, ale také začala poznávat slovenské, české a pochopitelně i světové písničky. „Hned jak jsem přišla na Slovensko, tak to začalo. Jedna písnička střídala druhou a mezi nimi byly i hity od mého televizního kouče Michala Davida - Diskopříběh a podobné věci. Když jsme se spolužáky šli někam na kofolu, hráli to všude.“

Do Prahy se Ivanna poprvé v životě podívala začátkem letošního roku, když se konala první televizní výběrová kola takzvaně naslepo. „Právě to, že v soutěži Hlas Česko Slovenska byli koučové ke zpívajícím několik prvních kol otočeni na stoličkách tak, že je neviděli, mě zaujalo nejvíc. O tom, zda si je vezmou do svého týmu, se rozhodovali pouze podle poslechu, a to mě lákalo. V první řadě tu šlo o hlas.“

A Ivanna stoprocentně uspěla hned napoprvé - koučové Dara Rolins, Rytmus, Josef Vojtek a Michal David se k ní při její písni otočili všichni. Ivanna si nakonec vybrala právě Michala Davida.

Ovšem svou premiéru v pěvecké soutěži si odbyla už před lety. „Když mi bylo šestnáct let, byla jsem na Slovensku asi rok a půl a přihlásila se do soutěže SuperStar. Nikam jsem ale nepostoupila. Pan Hejma mi tenkrát řekl, že jsem texaský masakr motorovou pilou. Když se mě včera novináři ptali, co bych mu vzkázala, řekla jsem, že v Baumaxu pro něj mám objednanou motorovou pilu, tak ať si pro ni zajde,“ směje se.

V únoru, když začaly první televizní přenosy Hlasu, bylo na startovní čáře sto padesát adeptů, kteří prošli prvními výběrovými koly už na podzim. Následovala čtyři kola s výběrem naslepo, pak ještě další čtyři kola soubojů a po nich konečně kola finálová.

„Bylo to vymyšlené celkem dobře. Úplně na začátku se vybíralo podle videa a fotografií. A když začaly castingy naživo, každý přesně věděl, jestli má přijít ráno, v poledne nebo odpoledne, zatímco v SuperStar jsme tam byli v dlouhé frontě od rána až do večera.“

Ivannin život se zejména v posledních týdnech díky soutěži proměnil k nepoznání. Zpočátku ještě jednou za dva týdny jezdila domů do Topolčan do školy, ale jak postupovala dál a dál, zůstávala čím dál tím déle v Praze.

„To už se stihnout nedalo. Stále jsme se učili nové písničky, chodili na korepetice, měli schůzky s novináři, v sobotu byla zvuková zkouška a v neděli se jelo naostro. Do toho byly zkoušky kostýmů atd. Naštěstí jsem ve škole měla už známky z jednotlivých předmětů nasbírané, takže jsem věděla, že profesoři mohou můj prospěch uzavřít. Teď se jenom vrátím na zkoušku z herectví a tance, protože to je kolektivní záležitost.“

Ivanna na konzervatoři maturovala už vloni, ale ještě si dodělává dva roky tzv. pedagogického minima.

A co bude dělat o prázdninách? I proto, že momentálně nemá přítele, může všechen svůj čas a energii věnovat hudbě. Však také jako vítězka získala kromě peněžité odměny 100 tisíc eur (asi 2,5 miliónu korun) i smlouvu na CD z vydavatelství Universal. „Chci co nejdříve začít pracovat, budu se snažit a dřít na nové desce, aby vyšla co nejdřív. Ze všeho nejvíc se přitom těším na spolupráci s Michalem Davidem.“

„A také chci co nejvíc vystupovat, abych nezapadla prachem jako někteří ze SuperStar. Rytmus to říkal při velkém grandfinále - jak rychle se člověk objeví, tak rychle může zase zmizet, a já chci dodržet to, co jsem slíbila na začátku. Co to je? Ve výběru naslepo jsem řekla, že si přeju, aby na mě bylo hrdé celé Česko i Slovensko, a s tím nepřestanu.“

Písničce, kterou jí jako favoritce svého týmu na závěrečné finále složil Michal David, dal textař Tomáš Zubák název Pár minut. „Michal David ji pro mě složil minulý týden a jsem na ni hrdá, protože je krásná. Úsilí, které tomu věnoval, si moc považuju.“

Stejně tak si však Ivanna cenila i toho, když byla spolu s ostatními finalisty soutěže hostem na koncertě Michala Davida ve Slaném.

„Chtěl své fanoušky překvapit a to se mu povedlo. Za náš tým jsme si zazpívali We Are the World a bylo to něco úžasného. Bylo tam tolik lidí, že byla hlava na hlavě, a nebyla mezi nimi vidět vůbec žádná mezírka. Pro mě to byl výjimečný a naprosto úžasný zážitek. Zjistila jsem, že když vyjdu před lidi na velké pódium, všechna tréma ze mě spadne. Naladím se na to, co lidé očekávají, a pak se snažím podat nejlepší výkon, jakého jsem v tu chvíli schopná, a jak to cítím.“

A kdy měla Ivanna největší trému? Kupodivu ji tolik nestresovaly sólové výstupy, ale dueta při velkém grandfinále. Zazpívala si s Michalem Davidem a také s kolegou ze soutěže Davidem Weingärtnerem, který se během soutěže ještě s Markétou Poulíčkovou z týmu Josefa Vojtka přiřadil k jejím nejlepším přátelům.

Finálovou píseň od svého idolu Whitney Houstonové I Will Always Love You už měla natrénovanou z jednoho z předchozích kol - však také Michal David její pěvecký výkon ohodnotil slovy, že u nás nikoho tak dobře zazpívat tuto náročnou písničku ještě neslyšel.

Jak Ivanně bylo, když letos v únoru slavná zpěvačka nečekaně zemřela?

„Byla jsem v šoku a plakala jsem. Nemohla jsem uvěřit, že můj idol a člověk, který mě nakopnul ke zpívání, je pryč. Bylo to pro mě hodně emotivní. Michal David to na mně poznal hned. Už na začátku odhadl, co miluju, a řekl mi, že jsem hlavně na střední proud a že mám určitě ráda Whitney Houstonovou a Mariah Careyovou. Měl pravdu. Také ale chci dělat písničky na způsob Rihanny nebo Lady Gaga a u těch, které se uplatní nejvíc, zůstanu.“

Kromě toho má Ivanna ještě jasno v tom, že by stejnou měrou chtěla působit na Slovensku i v Česku. „Kde ale budu bydlet natrvalo, zatím ještě nevím. Uvidíme.“ Za odměnu sto tisíc eur si možná pořídí v Topolčanech dva byty. „V jednom budu bydlet a druhý pronajmu. Marnotratná určitě nebudu, protože to ani neumím,“ směje se.

Moc ji potěšilo, že se pražského grandfinále zúčastnil také primátor Topolčan Petr Baláž. „Bylo to pro mě moc milé překvapení, které mi přichystali moji blízcí a známí. Ani jsem o tom nevěděla a moc mě to potěšilo. Topolčany pro mě totiž znamenají opravdu hodně. Je to malebné město, kde se mi líbí. Všechno je blízko, není tam smog a cesta do školy mi trvá pět minut. Také mi ale jsou tak blízké i proto, že jsem se tam naučila mluvit slovensky a začala úplně nový život.“

A co na její účast v soutěži říkali spolužáci z konzervatoře? „Většina fandila. Jiní zase nefandili, ale to je samozřejmé, ohlas je vždycky pozitivní i negativní. Všichni mě nemůžou milovat, ani mě nemůžou všichni nenávidět, tak to bylo, je a bude.“

Jak jsem se od ní ještě dozvěděla, velkého plyšového medvěda, který těsně před vyhlášením výsledků přistál na pódiu k jejím nohám, dostala od svých kamarádů Albínky a Petera. V publiku jí však fandili také maminka a dokonce i babička s dědečkem, kteří přijeli až z Ukrajiny. „Jeli takovou dálku, aby mě viděli, a toho si moc vážím. Na Ukrajině jsem byla naposledy před rokem.“

Po závěrečném přímém přenosu Ivanna svůj úspěch oslavila se svou rodinou i s ostatními soutěžícími na již zmiňovaném společném večírku. Jak si ho užila? „Dostala jsem květiny, fotili mě, tancovali jsme a bylo to super. Užili jsme si to. Nad ránem jsem si doma dala sprchu a šla do vysílání Snídaně s Novou. Všichni lidé, kteří do studia telefonovali, mi gratulovali a byli zlatí.“

Ivanna má ale také stále na paměti i rady, které jí na startu její pěvecké kariéry udílel televizní kouč Michal David. Upozorňoval ji totiž i na tu odvrácenou stránku šoubyznysu. „Řekl mi, co mě asi tak čeká a nemine, a co všechno šoubyznys obnáší. Pochopila jsem, že to není jednoduché a rozhodně to není jen samé lízání medu. I tak si ale myslím, že to mačkání šťávy, která z vás pak teče, stojí za to.“