Viggo Mortensen: Král Aragorn mi otevřel nejedny důležité dveře

O čem snímek Zelená kniha, ozdobený pěti oscarovými nominacemi a označovaný za jeden z nejdojemnějších i nejvtipnějších filmů roku 2018, je?

Bývalý vyhazovač z Bronxu Tony „Pysk“ Vallelonga má mezi newyorskými Italy pověst chlápka, pro kterého nic není problém. Když mu zavřou noční klub Copacabana, s neochotou přijme novou práci řidiče a osobního strážce slavného černošského pianisty Dr. Dona Shirleyho, kterého má doprovázet na koncertním turné po státech divokého amerického Jihu šedesátých let minulého století.

Tony je horkokrevný, ne zvlášť vzdělaný, ale o to mazanější. Nade vše miluje svoji ženu a smažená kuřata. Don je kultivovaný génius jemných mravů a pevných zásad. Zvládnout tedy společnou cestu plnou nástrah nebude ani pro jednoho jednoduché.

„Když mi režisér Peter Farrelly poslal scénář Zelené knihy s tím, že chce, abych hrál Tonyho, souhlasil jsem. Ještě dodal, že je to pravdivý příběh, který se stal, a tak jsem ho začal číst. Původní drama ale záhy přerostlo do lehčí roviny a já jsem se chvílemi smál, až jsem se zalykal. Ještě větší spád dostal příběh, když jsme ho začali s Mahershalou Alim zkoušet na place. Zpočátku jsem si jako Tony říkal, že to bude nuda, protože klavírista Don je strašný suchar, a že uvidím, jak s ním ty dva měsíce vydržím. Já jsem zase byl pro něho příliš hlučný a neomalený.

Věděl jsem, že kdyby mě nutně nepotřeboval, určitě by mě okamžitě odvolal. Ačkoliv jsme tedy v rolích byli rozdílní jako oheň a voda, chemie mezi námi začala fungovat. A tak to, co začínalo na Manhattanu jako příběh dvou lidí s velice odlišným životním stylem a zdánlivě bez naděje, že by spolu kdy mohli vycházet, se obrátí do přátelské cesty posílené skutečným, nefalšovaným porozuměním, respektem a láskou,“ prozrazuje Viggo Mortensen.

O sympatickém rodákovi z New Yorku je známo, že se na každou roli připraví do posledního detailu.

„Příprava je pro mě opravdu hodně důležitá. Z Tonyho jsem byl zpočátku dost nervózní, abych nevytvořil karikaturu italského Američana. Vzpomínám si, jak jsem říkal Peterovi, že je spousta dobrých italsko-amerických herců, proč tedy chce, abych hrál Tonyho právě já. Odpověděl, že ví, že to zvládnu lépe než kdo jiný a že mi věří. A protože jsem vyrůstal a žil v New Yorku a s italštinou taky nemám problém, dál jsem to neřešil.“

Horší prý bylo, když třiačtyřicetiletého Vigga Mortensena zavolali, aby vzal narychlo roli Aragorna v Pánovi prstenů: Společenstvo Prstenu (2001).

„Měl jsem nahradit jednoho herce, když už nejen natáčeli, ale měsíce zkoušeli a učili se všechno, co bylo pro tuto rozsáhlou trilogii nutné, ať už to byly náročné souboje, či jazyk elfů. Dost jsem z toho šílel, když jsem se vydal na tu třináctihodinovou cestu na Nový Zéland s knihou, kterou jsem předtím nikdy nečetl.

Jako syn Dána jsem ale slyšel vyprávět severské povídky a legendy o Vikinzích, takže jakousi představu jsem měl, a naštěstí první natáčení byl boj bez mluvení. Kdyby mě ale můj Henry nepřemluvil, abych roli vzal, nikdy bych to v takové situaci neudělal. Nakonec jsem byl ale rád, protože statečný válečník a král Aragorn mi otevřel nejedny důležité dveře, a nakonec jsem si roli ve všech třech pokračováních Pána prstenů užil,“ dodává s úsměvem.

Podle kritiků představuje Viggo Mortensen zcela originální typ herecké superhvězdy, která nemá v Hollywoodu obdoby. Od debutu v dramatickém thrilleru Svědek (1985) přes drama Seana Penna Vyvrhel (1991), krutého důstojníka v akčním dramatu G. I. Jane (1997) či sexy milence v thrilleru Dokonalá vražda (1998) ho jeho charisma dovedlo až k takovým rolím, jakou byl právě Aragorn.

Mortensen se ale naučil nebrat hollywoodskou slávu vážně. Vyhýbal se dalším velkofilmům a bral role většinou v nezávislých snímcích. Ať už to byl jeho kovboj Frank Hopkins v dobrodružném Ohnivém oceánu (2004), mafián Nikolaj Lužin v dramatu o ruských zločineckých klanech Východní přísliby (2007), John Halder, rozervaný profesor literatury v nacistickém Německu ve snímku Good (2008), či kovboj ve westernu Appaloosa, Muž v apokalyptické Cestě, Sigmund Freud v Nebezpečné metodě (2011) nebo charismatický otec v nezávislé road movie Tohle je náš svět, který v roce 2016 vyhrál mimo jiné cenu diváků na filmovém festivalu v Karlových Varech.

Pokud umělecky založeného Mortensena nenutí marketingové povinnosti, společenské večírky ignoruje a raději se věnuje sochařství, malířství a hudbě. Anebo s gustem krotí divoké koně na svém ranči v Idahu. Možná právě proto byla cesta Vigga Mortensena k herectví spletitější.

Narodil se do rodiny bouřlivého Dána Vigga a přímé potomkyně legendární postavy Divokého západu Buffalo Billa, Američanky Grace. Na otázku, jaké bylo jeho dětství, odpovídá:

„Se dvěma bratry jsme vyrůstali ve Venezuele a v Argentině, kde náš lehkomyslný otec provozoval kuřecí farmu. Později jsme se přestěhovali do Dánska, a když se rodiče rozvedli, zamířil jsem s matkou zpět do New Yorku. Předtím jsme ale ještě cestovali po Americe a zastavili se ve Wyomingu. Šli jsme si prohlédnout místní muzeum Buffalo Billa. Nedovedete si představit ten šok, když jsem mezi fotkami jeho potomků objevil svou mámu, její sestru a strýce.“

Herectví, jak říká, si ho našlo samo, k filmu přilnul až v 80. letech minulého století po návratu do New Yorku.

„Nebyl jsem zkažený televizí, a snadno jsem si proto našel cestu k Bergmanovi, Fellinimu či japonské kinematografii. Tehdy mě ještě nenapadlo, že bych studoval herectví. Dokončil jsem studia španělštiny a na chvíli se odstěhoval do Dánska, kde jsem se živil jako řidič kamionu.

Chodil jsem po večerech pravidelně do kina. Největší dojem ve mně tehdy zanechalo válečné drama o vietnamském traumatu Lovec jelenů. Tehdy jsem také hodně fotografoval a věnoval se psaní, přesto jsem si řekl, že herectví zkusím. Obcházel jsem konkurzy a často se už zdálo, že roli dostanu, ale nakonec pokaždé obsadili někoho jiného.

Takhle mi, co si vzpomínám, utekla jedna z hlavních rolí v Četě (1986) Olivera Stonea nebo hlavní role v Tarzanovi (1984). Tu nakonec získal Christopher Lambert. Při zpětném pohledu musím konstatovat, že jsem docela rád, že to tenkrát s tím Tarzanem nevyšlo,“ dodává s úsměvem Viggo Mortensen, šťastný se svou španělskou přítelkyní, herečkou Ariadnou Gilovou, se kterou žije v Madridu.

Může se vám hodit na Zboží.cz: