Věštci, jasnovidci a šarlatáni

"Velmi často se zaměňuje jasnovidectví a věštectví. Jsou to dvě rozdílné věci. Jasnovidectví je vrozená schopnost, kterou lze vycvičit, podobně jako talent k malířství. Někdo má malé schopnosti, někdo větší. Vynikajících jasnovidců s nespornými úspěchy je však málo. Tak jeden, výjimečně dva za století. Věštectví oproti tomu využívá pomocných prostředků, které symbolicky odpovídají na položenou otázku, například karty. Na základě analýzy symbolů pak věštec dojde k odpovědi," vysvětluje brněnská věštkyně Zuzana Antares.

Podle ní se věštectví může naučit každý. Proto také založila a provozuje Školu věšteckých umění a ezoteriky v Brně. V této škole se můžete za tři tisíce za semestr vyučit kartářem či za tři tisíce devět set rovnou čarodějnicí. Jen za poslední dva roky školu absolvovalo okolo dvou set padesáti lidí.

Podle Antares u nás v současné době dochází ke druhému boomu věštění. První proběhl na přelomu tisíciletí, těsně před rokem 2000. "Je to tím, že lidská duše zůstává prázdná, lidé hledají duchovní útěchu, a tu jim už nedávají náboženské autority jako dříve, ale věštci. Proto přibývá jak věštců, tak jejich zákazníků."

Já osobně mám však k věštění nedůvěru. Kdysi jsem totiž za cigarety holkám na opavském internátě věštil, co je čeká a nemine. Fungovalo to perfektně. Vzal jsem balíček karet, s nimiž jsme se spolubydlícími po večerech mastili tisíc (hazardní hospodská hra oblíbená na severní Moravě), a jal se zjišťovat budoucnost. Nebylo to těžké. Holkám bylo od patnácti do devatenácti. Každá už měla za sebou zklamání a nějakou nenaplněnou lásku. Kdo ne?

"Jak to víš?" ptaly se vyděšeně. "Tady tohle kulové eso. To je bez debaty," žvanil jsem profesionálně. Pak jsem jí řekl, že je vidět, jak je citlivá a poctivá, i když někdy by nejraději taková nebyla (kdo ne?), a nakonec jsem jí vyjevil, že bude šťastná a bude mít dvě či tři děti. To už podle nálady. Co dodat? Byl jsem šarlatán nepoctivý a lump podvodný. Jenže, prosím, pochopte. Jak si měl chudý kluk z Bruntálska vydělat na krabičku startek?

Teď už ovšem vážně. Během dvou srpnových týdnů jsem navštívil pět známých věštců a nechal si od nich zjistit svou budoucnost. Jako většinu zákazníků mě hlavně zajímala práce, vztahy a zdraví.

První, koho jsem vyzkoušel, byla Ivana Vondráková, kartářka a věštkyně z pražského Žižkova. Přestože cedule na jejím domě hlásá, že se jedná i o chiromantku, nechtěla mi moc z ruky věštit. Má raději karty. Už při příchodu k této čtyřicetileté podnikatelce ve věcech mezi nebem a zemí jsem se trošku cítil jako v ordinaci (Růžová zahrada nikde na obzoru). Byl jsem objednán na deset. Krátce přede mnou odešla jedna zákaznice a v jedenáct už ve dveřích netrpělivě postával další vědění budoucnosti chtivý chlapík.

Za hodinu celkem plytké konzultace s kartami jsem zaplatil šest stovek, což jen při zhruba pětihodinové práci denně, dvacet dní v měsíci, dělá nejméně trojnásobek mého platu. No, až vás přestanou mé texty bavit, vyučím se u Zuzany Antares kartářem a konečně zbohatnu.

Od Ivany Vondrákové jsem se dozvěděl, že jsem zažil nějaká zklamání v lásce, jinak jsem však citlivý a poctivý člověk, ale je vidět, že bych někdy takový nejraději nebyl. (Skutečně to tak řekla!)

Také mi k mému překvapení řekla, že by ze mě byl dobrý proutkař. Varovala mě, abych si nebral hypotéku a nekupoval auto, protože by to byl dozajista krám. Nemám měnit nejméně tři roky práci a docela dlouho nebudu mít žádný vztah. Pokud ano, tak mám mít ženské vyloženě jenom na sex (což vážně nevím, jak vysvětlím současné přítelkyni).

Podle karet budu mít dozajista nejméně jednoho syna, ale až za dlouho. Svatbu mám prý čekat nejdříve za devět roků.

"Svatba bude do tří let, to je jasný," ujistila mě dva dny nato známá kartářka Eva Kudrová, příjemná třiačtyřicetiletá dáma. Vykládání karet se věnuje už dvacet let. Jedenáct let pak na živnostenský list jako kartářka podniká. Mezi ostatními kartáři je docela exot. Nepoužívá totiž dnes oblíbené tarotové karty, ale staré dobré mariášky.

"Vlohy pro vykládání karet musíte mít v sobě. Já jsem to zdědila po mamince a ta zas po své mamince. Babička uměla vykládat sny, co řekla, to se stalo. Máma zas věštila ze směru růstu vlasů na temeni, z kávové sedliny a z karet," říká Kudrová. Podle ní její věštby fungují většinou na pětasedmdesát až devadesát procent. Nejspolehlivěji karty ukazují vlastnosti, povahu a charakter člověka a co se kolem něj děje. Dokážou však i odpovídat na otázky týkající se nejen lásky, ale i obchodu. "Mám celkem slušnou klientelu podnikatelů, kterým radím v jejich obchodech i při nákupu akcií. Dobře karty také fungují při určování zdravotních problémů. Díky tomu lze začínající potíže včas podchytit." Při vykládání karet je důležité, aby se klient, v tomto případě já, v klidu nadechl a soustředil sám na sebe. Beru balíček karet a třikrát překládám. Pak kartářka všechny rozloží po stole. Se svou předchůdkyní se shoduje v tom, ať si dávám pozor při uzavírání smluv. Tvrdí, že mě čeká dlouhý a poklidný život s onou svatbou do tří let. Nemám prý sázet v loterii, protože stejně nevyhraju. Prožívám teď partnerskou krizi (o čemž vážně nevím) a zůstanu v práci, kterou mám rád.

"Hlavně si dejte pozor na muže, co je rád středem pozornosti. Je dominantní, a když je po jeho, je dobře, ale běda když se někdo vzepře. Pak je nebezpečný. Má okolo padesátky a střet s ním by mohl být nebezpečný," varuje se zdviženým prstem. Podle karet mám jinak blízkou budoucnost bez obav. Nemám se určitě bát havárek na silnici. Ty se mi určitě vyhnou.

"Nejezděte na motorce. Tohle léto by se vám mohl stát nepěkný úraz," varuje mě jeden z našich nejslavnějších kartářů Pavol Karvay. Na první pohled sympatický chlapík. Má zastřený hlas jako Don Corleone z Kmotra a karty v pouzdře vždy po ruce. Podle něj je mezi věštci spousta šarlatánů, kteří jen oblbují lidi a mají minimální úspěšnost.

On sám má také věštění v rodině. Jeho babička vykládala sny, byla léčitelka, a navíc viděla duchy. Proto se jí také lidé smáli. "Nikdy bych si nemyslel, že se tím budu živit. Jenže po třech letech marného shánění zaměstnání a chození na úřad práce mi řekli, ať se živím tím, čemu rozumím, a karty vykládám od malinka," vysvětluje, proč se z něho stal podnikatel ve věštění budoucnosti.

Ke zjišťování budoucnosti používá piatniky, kterým se přezdívá cikánský tarot. Dřív však vykládal ze žolíkových karet. Fakticky však karty nepotřebuje. Hned to ilustruje, když mě požádá, abych karty rozhodil na stůl lícem. Nevidí tedy konkrétní obrázky a označení karet. Z nich už mi řekne základní věci, teprve pak karty obrátí. Rozhodně není skoupý na informace. Ze všech kartářů je nejvíce konkrétní a poskytne mi nejvíc údajů.

Tvrdí, že budu ještě studovat, zůstanu ve své současné práci a budu mít dvě děti, každé s jinou ženou, a budu vychovávat i jedno dítě cizí. Svatba bude až po mých třiceti letech. Taky budu mít problémy s páteří a kyčlí. Dozvím se, že má matka často vyhrožuje otci rozvodem a jejich vztah není zrovna nejlepší (máma tuto informaci vytrvale popírá). Krouží teď kolem mě dvě ženy, blondýna a bruneta (o té brunetě vážně nic nevím. Leni, opravdu!). Obě jsou však na nic a koukají spíš na peníze než na lásku. (Pak nechápu, proč se zahazují se mnou.)

Hanu Magerovou znám už ze své předchozí reportáže o cestování do minulých životů. Kromě regresní terapie se však zabývá i věštěním. V podstatě je však sběratelkou všech možných ezoterických disciplín, metod a postupů. Zároveň hodnější a citlivější bytost, než je tato čtyřicetiletá noblesní dáma, v celé Praze prostě nenajdete.

Ještě než mi začne vykládat karty, udělá mi andělský test. Jeho filozofie je taková, že někteří lidé na této zemi jsou zde vtělení andělé. No nebudete mi věřit, ale jsem vážně anděl. (Toto zde uvádím pro případ, že mě zas někdo bude nazývat sarkastickou bestií, že, pane Karle. Anděl totiž, jak známo, bestií být nemůže.)

Hana Magerová má v oblibě karty madam Lenormand, což prý byla Napoleonova věštkyně. Pokud mě má paměť ohledně historie neklame, musela být věštkyní pěkně mizernou, když chudák tak špatně dopadl. Copak si nemohla v kartách najít: Hochu, nelez do toho Ruska, vypráskají tě jako psa a pak tě ještě dorazí Angláni s Prušákama?

Podle Magerové není budoucnost pevně dána. Jde spíš o několik možných budoucností a karty by měly napovědět, mezi kterými si můžeme vybrat a které jsou pro nás nejlepší.

Z výkladu se příliš konkrétních věcí nedovím. Mám mít jen problémy se šéfem. (A kdo nemá.) To je ten člověk, který vás přece nutí pracovat, což, jak všichni potvrdí, je proti lidské přirozenosti. Také mám mít v životě štěstí, ovšem s partnerkou to vypadá bídně a dřív či později ji pošlu k šípku.

Linda Dragonari je nejmladší z mnou navštívených věštců. Nedávno jsem se s ní seznámil, když jsem pracoval na článku o pohanských kultech u nás. Je totiž vyznavačkou germánského boha Fenriho. Má dokonce svůj věštecký pořad v rádiu, kam lidé volají a většinou se ptají, jestli jim vydrží vztah. Jednou jsem tuhle komerční stanici naladil v autě. Volala zrovna mladá slečna, jestli jí vydrží vztah s jejím současným a jestli to má vůbec cenu. Linda za chvíli povídá: Asi vás moc nepotěším, ale vykašlete se na to. Nemá to smysl. Čímž slečna na drátě dostala slyšitelně omračující úder do brady.

"Nemáte s tím etický problém? Co když se mýlíte? Jste si tak jistá?" Zeptal jsem se jí na úvod. "Ano, jsem si jistá. Někdy je to prostě jednoznačné, i když se na toho člověka napojíš po drátě. Když mám pochyby, pochopitelně to těm lidem řeknu. Spíš si myslím, že by bylo míň etické, kdybych je neupozornila, že zbytečně plýtvají energií na neperspektivní vztah," vysvětluje.

Podle ní existují tři druhy věštců. Jedni jsou vysloveně šarlatáni, kteří to vůbec neumějí a používají hlavně dobrý odhad člověka a jeho vlastností (tím zřejmě myslela mě zamlada). Pak jsou lidé, kteří umějí vykládat karty, rozumějí jejich symbolům, ale neumějí se na klienta napojit. To dokážou jen skuteční profesionálové, kteří musí mít nějaké vlohy. Ti pak dokážou věštit i bez orákula. Takovým lidem stačí, když jen na nějakého člověka pomyslíte a můžete se na něj napojit.

Problém prý je, že mezi věštci se někdy vyskytnou lidé s mindráky, kteří zneužívají toho, že jim zoufalí klienti věří, a dělá jim dobře na ego, když mohou někomu radit. I špatně.

Ona sama bere jen tři klienty denně, jinak by prý nemohla odvést dobrou práci. "Vždycky však stejně záleží na samotném člověku. Já mu můžu poradit, co ho čeká a jaké má možnosti. Vybrat už si musí sám," dodává.

Mně osobně vyvěštila, že do konce roku ve své současné práci prásknu naštvaně dveřmi a odejdu. Je sice možné, že zatnu zuby a vydržím, ale nebude to na dlouho. Svou partnerku bych neměl alespoň dva roky opouštět, a pak se uvidí. Děti budu mít až za pět až sedm let.

Někdy se předcházejícím věštcům podařilo alespoň trošku uhodit příslovečný hřebíček na hlavičku. I když to pochopitelně mohl být jen tip, který vyšel. Dragonari se to podařilo asi nejlépe. Udělal jsem na ni fintu. Chtěl jsem zjistit, co čeká mého kamaráda. To byla veškerá informace, kterou ode mě dostala. Řekla mi, že záleží na jeho psychice. Může díky tomu umřít už za dva roky nebo do dvaceti. Nemohla, sakra, tušit, že myslím na člověka, kterému je osmdesát. V tu chvíli i zavilému skeptikovi, jako jsem já, trošku sklaplo. I když, jak s oblibou říkám: jasně že to mohla být jenom náhoda.

Tento článek se jmenuje Věštci, jasnovidci a šarlatáni. Jsou to různé skupiny lidí, nebo jenom jedna? Jsou všichni věštci jen šarlatány, blázny či podvodníky, nebo to některým skutečně funguje? Některým z nich bezesporu ano. Jistě mají pro svá tvrzení dostatek důkazů, které se jim zdají jednoznačné. Je to jen o úhlu pohledu. Jiný, méně skeptický redaktor by třeba naspal: Neuvěřitelné! Zjistili o mně věci, které nešly odhadnout. Funguje to. Choďte ke kartářům!

Jenže já jsem k těmto věcem skeptický už ze zásady a mé návštěvy u věštců mi spíš mou skepsi potvrdily, než vyvrátily. I když, nějaký červík je ve mně pořád. Co když to funguje? Ale tuhle otázku já nevyřeším a pochybuji, že se to kdy někomu podaří. A co si myslíte vy? Jaké máte zkušenosti s věštci, jasnovidci, kartáři či šarlatány? Napište.

A kdybyste potřebovali věštbu, tak napište taky. Už sice nekouřím, ale že jste to vy, vylovím ze stolu balíček karet. A nebojte. U mě jsou zaručeny jenom samé dobré zprávy.