Článek
Tady to voní! Napadne asi každého, vkročí-li do rodinné firmy Pleva, která se už více než třicet let věnuje produktům, jejichž základ vyrábějí právě včely. A je jedno, zda jde o med, včelí jed, plástve či pergu, tedy plástvový pyl.
„Já tu vůni necítím,“ komentuje můj postřeh paní Veronika. Asi není divu. Obklopuje ji prakticky neustále.
Se včelami, včelími produkty je v kontaktu mnohokrát denně. Běžně je snídají, pevné místo mají ve špajzu, v koupelně i v rámci výzdoby. Její manžel Martin je mimo jiné mistr v motání medových svíček. A také muž, který se v podniku stará o výrobu.
Rodinná tradice
Její zárodky se v podhradí Potštejna formovaly od začátku 70. let. „První úly si tchán pořídil jako dvanáctiletý. Dnes jich má skoro třicet,“ líčí paní Veronika.
Zdůrazní, že všechny stojí v čisté přírodě. Což je další z atributů, na nichž si ve firmě zakládají. Věří, že díky tomu nabízejí zákazníkům výjimečné zboží, jež chutná, zkrášluje a léčí. Jejich know-how je po desetiletí stejné: kvalitně, poctivě a s respektem ke krajině, kde sídlí.
Med a jeho ověřené účinky na lidský organismus
„Každý z nás dělá to, co je ve firmě právě potřeba.“ Slovem „každý“ má paní Veronika na mysli tchána a tchyni, tedy zakladatele společnosti, svého muže, švagra a švagrovou. Vypomáhat jim se „včelami“ začala jen pár měsíců poté, co se seznámila se svým mužem, což časově ukotví kamsi „do medobraní v roce 2006“.
Tehdy se postavila k medometu, kam vkládala plné včelí plástve, z něj pak vytáčela med. Měla už za sebou maturitu na střední průmyslové škole chemické, ovšem o podnikání v kosmeticko-potravinářském sektoru a o včelách nevěděla skoro nic.
Oblečení je základ
„Vlastní včely jsem získala až mnohem později, od kolegy. Měl jich doma hodně. Létaly mu do bazénu. Stále přibývaly a neměl je kam dát. Tak jsem si je vzala já,“ líčí s tím, že do jejich sadu úly přibyly v roce 2014.
Aby se o jejich obyvatelkách dozvěděla co nejvíc, začala intenzivně studovat a k nabytým vědomostem přidala ještě vhodné oblečení… „To je základ. Měla jsem jasno v tom, že žádné žihadlo dostat nechci, protože to bolí. Nejhorší je to z jara, to mají včely v sobě hodně jedu. U včel se ale nesmíte bát. Vycítí to.“
K úlům tak vyráží řádně navlečená. Základ jejího „outfitu“ tvoří legíny, na nich džíny, horní část těla jí kryje softshellová bunda a ruce softshellové rukavice. Hlavu si chrání včelařskou kuklou. „Ty věci nosím jen ke včelám. Krásně voní po propolisu a kouři,“ zmíní typické vjemy spojené s tímhle aromatickým koníčkem.
Ke včelám má respekt. Ale také ví, že na jejich bodnutí není alergická a že každý otok jednou splaskne.
Ročně Plevovi získají kolem 200 kg medu, z nějž se peče, vaří, používá se při zavařování…
Dost ho sní šestičlenná domácnost, v níž žijí děti ve věku 12, 9, 4 a 2 roky, i „jen tak“, na chlebu, v čaji.
Bez cukru to nejde
Nicméně i bílý, řepný cukr Plevovi kupují pravidelně ve velkém. „Od července, podle síly včelstva, potřebujeme na každý úl 15–21 kg cukru. Naředěním s vodou z něj děláváme roztok, z něhož včely čerpají energii v době, kdy už v přírodě mizí jejich obvyklá potrava, nektar,“ objasní mi a odhadne, že jejich „domácí“ včely ročně zkonzumují od 80 do 100 kg cukru. Jinak by jim hrozilo vyhladovění.
„Potřebují energii. Neustále se, byť drobně, pohybují. Obklopují matku, zahřívají ji. Touhle symbiózou v úlu vytvářejí teplotu od 25 do 35 °C, již drží i během zimy,“ říká.
Klimatická změna a intenzivní zemědělství způsobují razantní úbytek hmyzu, zjistila studie
A je na ní vidět, že by o tématu dokázala mluvit hodně dlouho. Tohle nadšení se ostatně u Plevových asi vážně dědí. Včelaří již další generace: nejstarší dcera a nejstarší syn dostali své úly i nezbytné vybavení zhruba před půlrokem, od Ježíška.
„Žihadlo už vyzkoušeli. Vím, že alergici nejsou. Včelařit chtěli, tak proč bychom je v tom nepodpořili? Letos budou vytáčet svůj první med,“ směje se paní Veronika.
Nemá ani nic proti tomu, aby si k úlům přivedli své kamarády, spolužáky: „Jen je musím dobře obléct. To, že budou opatrní, vím. Ještě nedávno jsem vedla přírodovědný kroužek. Žihadlo je mocný strašák pro všechny.“
Volno? Někdy na jaře
K podobným jistotám včelařství patří ještě jedna: větší volno budou ve firmě mít až zase někdy na jaře. Tedy tom příštím. Od června se totiž začínají dělat zásoby medu.
Největší „fofr“ nastává od září, kdy se špatným počasím přicházejí nachlazení, nemoci. Roste proto poptávka po léčivých produktech s propolisem. Plynule pak přecházejí k předvánočnímu shonu a přípravě dárkových balíčků.
Ročně Plevovi získají kolem 200 kg medu, z nějž se peče, vaří, používá se při zavařování…
„V lednu lidé ještě uplatňují dárkové poukazy, únor patří daním. Na dovolenou tak máme čas hlavně v březnu a dubnu,“ říká.
S manželem a dětmi nejraději míří do hor, na lyže a na túry. I tam vozívají med, včelí produkty, na něž nedá dopustit: „Od jara do podzimu oceňuji náš Krém s kapičkou jedu. Zkuste ho. Uvidíte, jak vaší pleti včelí jed prospěje! Na zimu mám ráda náš Elixír mládí s mateří kašičkou. Pravidelně používám naši pleťovou vodu, jednou měsíčně enzymatický peeling. Když nás něco po sportování bolí, sáhnu po masážním balzámu s propolisem.“
Ve výčtu kosmetických produktů by mohla ještě pár minut pokračovat. Společnost, jedna z největších svého druhu na českém trhu, jich dělá přes sto. V její nabídce najdete i zubní pasty, ústní vody, dezinfekci…
Hmyzí hotel de luxe pro včelky samotářky
Včely, máte přestávku
O jejich oblibě svědčí nejen obrat prodejny v Potštejně, ale také v e-shopu. Právě online svět je podle paní Veroniky prostředí, kde funguje „šeptanda“. Když jsou lidé s něčím (ne)spokojení, na prodeji se to hned odrazí.
Ne všechno přitom lze ovlivnit. V případě včel vstupují do procesu výroby i jiné, skoro neovlivnitelné faktory: hlavně choroby a zemědělci.
„I nás varroáza (způsobují ji parazité – pozn. red.) připravila o několik úlů. Snažíme se jí předcházet. Horší je to se zemědělci, kteří – ač to dělat nemají – stříkají na pole chemikálie v pravé poledne, když jsou tam i včely. Zbytečně umírají,“ zmíní s tím, že ji vždy „pobaví“ e-maily na tohle téma:
„Dají nám vědět, že budou stříkat. Jenže jaksi nechápu, proč to posílají. To máme včelám naplánovat na určitý den, konkrétní hodinu volno? Přitom stačí odložit postřiky na podvečer.“
Včelstva přežila zimu bez velkých ztrát, hrozí ale varroáza, upozorňují vědci
Neúctu k přírodě nechápe. Bez respektu k ní nemohou fungovat ani zemědělci, ani včelaři.
Podle paní Veroniky k ekonomickým ztrátám obou branží „bohatě“ stačí, že jsou závislé na rozmarech počasí…
Nejlepší je les
A co dělá, kdy si chce od medového světa odpočinout? S odpovědí nezaváhá. Jde do lesa, na nějž vidí z domu, či usedne k pianu.
A nově se zdokonaluje v umění botanické kresby. Dovednosti ji předává „paní z Orlickoústecka, jež obor vystudovala v cizině v umělecké škole“. Precizní v ní musí být obdobně jako u milovaných úlů…