Věra Komárová: Je důležité, aby se ženy cítily krásné

Olga Knoblochová už v Dermacolu přes deset let nefigurovala, když do společnosti v roce 2002 přišla tehdy rovnou jako strategická ředitelka sedmadvacetiletá Věra Komárová. Brzy k sobě však našly krásný vztah a intenzivní kontakt udržovaly až do zakladatelčina prosincového úmrtí v jejích devadesáti letech.

Značce, která v roce 1966 vzešla ze spolupráce Ústavu lékařské kosmetiky s barrandovskými filmovými ateliéry, Olga podle ní vnukla nesmrtelnost. „Byla nesmírně inovativním člověkem a měla dlouhodobou vizi až do období, o kterém předpokládala, že už bude opět svobodné,“ míní Věra Komárová.

Olga přesto těsně po listopadu 1989 z podniku, kde se věnovala především vývoji produktů a zvyšování povědomí o značce, odešla a stala se prezidentkou tuzemské unie kosmetiček. Stopa nicméně nezmizela - její vynález silně krycího make-upu Cover, jehož licenci odkoupil v roce 1969 Hollywood, zůstává doposud celosvětově nejúspěšnějším výrobkem Dermacolu.

„Naučila mě, že bych měla být neustále upravená, i kdybych šla jenom vynést odpadky. Je všeobecně známo, že se malovala i si barvila vlasy do posledního dne, nikdy ani nepodstoupila chirurgickou úpravu vzhledu. Prosazovala také to, aby se žena po ránu nejprve věnovala sobě a teprve potom řešila ostatní věci,“ vyjmenovává Věra.

Mezi průkopnicí a její následovnicí byl více než čtyřicetiletý věkový rozdíl, nejspíš i proto Věra Olgu brala jako velkou autoritu. „Připomínala mi mou babičku, která se s ničím nepárala. Byla pro mě inspirací a často si na její rady vzpomenu,“ dodává.

Na značku, jejíž název spojuje latinská slova derma a color a přeneseně znamená barvu na kůži, Věra Komárová nepřekvapivě - narodila se roku 1975 - poprvé narazila už v dětství. Nikoli však u maminky, která byla výrazný typ a takřka se nelíčila. „Moje o čtyři roky starší sestra si ve svých čtrnácti letech pořídila za čtyřicet korun zelenou tužku na oči od Dermacolu. Bylo pro mě nepochopitelné, že za ni utratila tak velký obnos, když si za něj mohla koupit čtyřicet žvýkaček Pedro,“ směje se Věra.

Kýženou hotelovou školu jí rodiče, přísní katolíci, nedovolili. Vybájené povolání recepční, kdy by měla možnost potkávat západní turisty, považovali za práci pro lehčí dívky. Vyhlédla si tedy střední ekonomku se specializací na zahraniční obchod, kam směřovala po osmé třídě, jak bylo v osmdesátých letech zvykem.

Když byla v prváku, nastala sametová revoluce. „Vyučování se kvůli stávkám zrušilo a já v mrazu chodila po demonstracích,“ vzpomíná. Krátce nato se přichomýtla k politice. Ve svých šestnácti letech se podílela na kampani České strany národně sociální, jíž pomáhala roznášet volební letáčky.

Téměř výhradně mužské milieu se Věře záhy znechutilo. „Zklamalo mě, jak machistickým, agresivním a křečovitým prostředím politika je. Vyhodnotila jsem si, že bych v něm nebyla šťastná,“ uznává.

Na Karlově univerzitě, kam po maturitě zamířila, studovala pedagogiku a romanistiku, v rámci níž se naučila italsky a francouzsky. Itálie je pro ni druhým domovem, na dovolenou nejčastěji jezdí právě na Apeninský poloostrov. Plynně hovoří taky rusky, anglicky a slovensky a dobře zvládá i němčinu, kterou pochytila od zákazníků svého táty. Ten totiž sbíral automobilové veterány, na něž se jezdili dívat Němci, Rakušané i Švýcaři. „Malinko mluvím taky arabsky, protože Dermacol dost expanduje do muslimského světa,“ vysvětluje. Saúdská Arábie nyní patří vedle Španělska, Rumunska a Malajsie mezi nejzajímavější vývozní státy značky.

Během studií si přivydělávala překládáním, brzy se však nadchla pro marketing. Náhodné setkání s americkými podnikateli Věru po promoci zaválo do jejich dnes už neexistující firmy European Internet Network, která se zabývala online zpravodajstvím a internetovou prezentací. Neohřála se však u nich dlouho. Při pohovoru u italského krále cukrovinek Ferrero, kde se ucházela o místo asistentky ředitele, jí po hodinovém setkání nabídli pozici v marketingovém oddělení, kterou s radostí přijala.

Kdo vyrůstal na přelomu milénia, mohl si v oblíbených čokoládových vajíčkách Kinder přečíst příběhy z Věřina pera. Na starost později dostala i propagaci tyčinek Kinder Bueno nebo mentolových bonbonků Tic Tac na českém trhu. „Na startu jsem byla hozená do vody, ale pracovala jsem pod úžasným šéfem, který mě do oboru skvěle zasvětil,“ říká.

Následovala kratší štace v Colgate, gigantovi ústní hygieny, a pak už přišla do týmu svého manžela, tehdy i dnes generálního ředitele Dermacolu Vladimíra Komára, s nímž se seznámila na univerzitě a po pár letech navázali vážný vztah. Lehké to neměla. Kolegové, vesměs muži, ji zpočátku vnímali jako protekční „fiflenu, která je bude poučovat“.

Značka tenkrát byla propojená s výrobcem minerálek Korunní. Postupně se začala odlučovat a docházelo k mnoha změnám, jak ve filozofii značky, tak v modernizaci procesů a řízení. Obměnil se částečně i tým, nicméně díky tomuto zemětřesení Věra dokázala obrat firmy do dnešní doby zdesetinásobit. Historicky rekordní tržby přinesly postcovidové roky 2022 a 2023.

O výrobě kosmetiky se Věra učila za pochodu, koukala zaměstnancům pod ruce, studovala materiály i složení a zároveň dohlížela na konkurenci. „Pracovníci, kteří vařili produkty, stáli u velkých kotlů a přisypávali do směsi pigment. Okem poznali, kdy mají přestat sypat,“ skládá jim Věra poklonu. Teď je devadesát procent produkce automatizováno a někdejší továrna na pražském Barrandově se přestěhovala do novějších závodních prostor v Brně.

Navzdory tomu, že spousta československých podniků neunesla přechod na tržní ekonomiku a zkraje devadesátých let ztroskotala, Dermacol časem povstal z popela. Podle Věry sice o značce panovalo obrovské povědomí, příliv kosmetiky ze zahraničí ale v porevoluční dekádě v důsledku znamenal pokles prodeje.

„Vysoká kvalita našich výrobků zůstala zachována, byť neměly vždycky nejpřitažlivější obal, na čemž jsme se snažili zapracovat. Chtěli jsme obsadit čtvrtinu tuzemského trhu, a to se nám nakonec podařilo díky většímu důrazu na reklamu a distribuci,“ tvrdí.

Ačkoli na Západě čím dál víc proráží takzvaný nude look neboli jemné, takřka neviditelné nalíčení, Češky si pořád ve velkém kupují modré oční stíny, což ve světě není úplně běžné, a podle Věry se situace jen tak nezmění. „U nás se soustředíme hlavně na zvýraznění očí a rty zas tolik neřešíme. V zahraničí je to obráceně,“ míní.

České ženy chce naučit znovu používat nestárnoucí červenou rtěnku, kterou si v minulosti ženy nanášely i v těch nejtěžších dobách včetně druhé světové války. „Nese punc sebevědomí, něčeho, čím se odlišujeme od mužů. Mnoho žen mi píše, že díky mně se odhodlaly opatřit si první rtěnku v životě,“ říká. Sama přitom vyvinula dlouhotrvající rtěnku 16H Lip Color, která na rtech vydrží, jak lze koneckonců vyvodit z jejího názvu, až šestnáct hodin.

Krása je důležitější než chytrost, zní zřejmě nejcitovanější Věřin výrok, kterým tak trochu popichuje veřejnost. „Podle mě je hrozně důležité, aby se ženy cítily krásné. Sama jsem od mámy jako malá moc často neslýchala, že mi to sluší. Teď vidím, jak mi to chybělo k větší sebejistotě,“ soudí.

Netají se ani názorem, že žena v českých podmínkách je předsudečně považována za omezenou.

„Hloupá žena znamená standard. Vadí mi taky to, že se tak nějak automaticky předpokládá, že se bude starat o domácnost i potomky a jako bonus naplno pracovat. V zahraničí neexistuje, aby univerzitně vzdělaná žena na pár let přerušila kariéru. Je to taková česká specialita, přežitek starého režimu,“ naráží na nedostatek předškolních institucí nebo nabídek zkrácených úvazků pro činorodé maminky.

Věra přivedla na svět tři holčičky, dnes už devatenáctiletou Julii, patnáctiletou Anežku a třináctiletou Sáru. Měla prý to štěstí, že jí šestinedělí začínalo vždy okolo Vánoc nebo Velikonoc. „Nikdy jsem na rodičovské dovolené plnohodnotně nebyla. V kanceláři jsem obvykle chodila s rozepnutou košilí a kojila, případně jsem děti předávala chůvě,“ vypráví a připouští, že dcery jí její mateřský přístup zpětně mírně vyčetly.

S pubertou posledního potomka se obloukem vrátila k vystudované pedagogice, když se pár měsíců po vypuknutí koronavirové pandemie rozhodla brojit proti přechodu ze živé na online výuku. Vraťme děti do škol a náš stát do „normálu“ nesla název petice, kterou spustila na podzim roku 2020.

O rok později už přestřihávala pásku při otevření vlastní soukromé základní školy spojené s gymnáziem Leonardo Da Vinci Academy, kterou chtěla především rozšířit nabídku mezinárodních škol, jichž je u nás skoro dvacet. Věře se navíc podařilo získat akreditaci Spojeného království, díky níž je její škola součástí sítě British school overseas čili britských zámořských škol.

Dnes do budovy na pražském Starém Městě dochází na sto padesát žáků, kteří se předměty učí anglicky i česky, a tak se jim otevírají dveře také do zahraničí. Studenti totiž odcházejí nejen s tuzemským maturitním vysvědčením, ale i s mezinárodní zkouškou International Baccalaureate, kterou uznává většina prestižních univerzit napříč světem.

Zakladatelka a současně ředitelka školy Věra Komárová na její provoz bedlivě dohlíží. Na Dermacol ale nezapomíná. Tam se zaměřuje na podnikatelské mise, na nichž domlouvá další možné vývozní destinace. Aktuálně je pro značku prioritou Japonsko.

„Asiaté moc nepodléhají kosmetickým trendům. Tamější ženy chtějí mít zejména dokonalou, porcelánově bělostnou pleť. Na rozdíl od našich končin tam muži na nich nešetří. Klidně jim koupí i dražší krém, aby měli doma co nejkrásnější partnerku,“ poznamenává Věra.

„Úkolem Dermacolu je udržet si pověst kvalitní, spolehlivé a finančně dostupné kosmetiky,“ uzavírá žena, jež se vedle byznysu angažuje i v rozličných charitativních projektech.