Článek
„O paběrkování se dočtete už v bibli a v Evropě fungovalo ještě relativně nedávno,“ vysvětluje Adam Podhola z organizace Zachraň jídlo, která projekt Paběrkování rozjela a chce letní a podzimní sbírání nevyužitých plodin zpopularizovat. Parta mladých lidí má ale úplně jinou motivaci, než měly starší generace a naši předci.
„Ještě na začátku 60. let jsem s babičkou chodila na klásky po sklizni. Přilepšovaly jsme si tak na zimu,“ vzpomíná Marie Prusková z Opavy na dobu, kdy ani nechodila do základní školy.
Po sklizni na českých polích zůstávají tuny nezávadné zeleniny.
„Občas mě babička i posadila na nosič kola, na řídítka dala dva hliníkové kýbly a vyrazily jsme. Když jsme našly kus pole, kde by mohlo něco být, kopaly jsme v brázdách a hledaly brambory. Ale nasbírat se daly i jiné věci než jídlo,“ dodává čerstvá šedesátnice s tím, že chodila kolem trati za vlakem s uhlím a sesbírala, co vypadlo z vagónů. „Někdy byli výpravčí tak hodní, že nám dávali tipy na vhodná místa.“
Sedm tun jídla
Organizace Zachraň jídlo mimo jiné hledá i zemědělce, kteří by byli ochotni svoje nevyužité výpěstky poskytnout. A i když majitelé družstev často poukazují na to, jak je obtížné sehnat sezónní zaměstnance, lidí, kteří chtěli jet něco sebrat na pole, se přihlásilo přes 700. Většina z nich se na lány ani nedostala. „Nakonec jsme využili 92 zájemců a nasbírali s nimi téměř sedm tun jídla,“ shrnuje Adam.
Na paběrky lidé chodili i po druhé světové válce.
Dnešní sběrače zbylé úrody na pole nežene snaha zajistit si dostatek potravin na zimu nebo si přilepšit. „Prostě chci něco dělat proti tomu nesmyslnému plýtvání, a teď konečně můžu,“ vysvětlila mi dvacetiletá Karolína, když jsme vyrazili na jeden z posledních výjezdů na pole u Litoměřic.
Sesbírali jsme tam květáky, které měly stejnou kvalitu jako ty, co se prodávají v supermarketech. Pouze s jedinou vadou – byly menší, a tak je obchodní řetězce nechtěly, ale vzala je od nás Potravinová banka. Ta dál výpěstky rozděluje mezi charitativní organizace.
Květáky nebo kedlubny převezme Potravinová banka.
Zemědělci nás berou i na statek
„Často se zasadí až 150 procent toho, co se nakonec prodá,“ říká Adam, který dobrovolníky na paběrkování vozí. „Supermarkety vykupují jen zeleninu, která splňuje určité estetické normy. Berou například jen rovné okurky a mrkve.“
Všechno, co nevyhovuje, dostanou buď zvířata, nebo to zůstane na poli a zaorá se. „Tohle farmám samozřejmě nevyhovuje, ale mají předem domluvené zakázky, které musí dodržet. Těžko mohou odhadnout, jaké bude počasí a kolik se toho opravdu urodí. Zasadí všeho raději víc, a tím pádem mají často přebytky.“
Plodiny budou rozděleny mezi charitativní organizace.
Ptám se, jestli majitelé polí opravdu nemají nic proti tomu, že si od nich lidé jen tak berou, co vypěstovali. „Rovnou nás nikdo neodmítl. Občas nám řekli, že žádné přebytky nemají, ale šlo většinou o menší usedlosti,“ pokračuje Adam s tím, že vesměs byli majitelé polí nebo zástupci družstev rádi, že se potraviny, jejichž vypěstování stálo úsilí a energii, nějak zužitkují. „Vlastně jsou všichni velmi přátelští. Vzali nás i k sobě na statek a ukazovali nám, jak to u nich chodí.“
