Veganství: Zdravé stravování, nebo cesta k nemocem?

Nejen masa, ale i mléka, medu či vajec se vzdává čím dál více lidí. Veganství propadli i někteří herci, zpěváci, a dokonce i špičkoví sportovci zvyklí podávat velký fyzický výkon. Například sestry Venus a Serena Williamsovy, pilot F1 Lewis Hamilton nebo boxer David Haye.

Ti, co na veganství slyší, k tomu mají různé důvody. Snahu o lepší zdravotní stav, prevenci nadváhy, hledání nových chutí, strach z antibiotik, jež se v mase nacházejí, ochranu životního prostředí, a hlavně pak zvířat.

Veganské omezování jídelníčku má však svá rizika. Je třeba pečlivě hlídat, aby obsahoval všechny živiny, které tělo každý den potřebuje. Například ryze rostlinné bílkoviny nejsou tak kvalitní jako ty živočišné. Neobsahují totiž všechny důležité esenciální aminokyseliny ve správném poměru.

Jak to může dopadnout, když se to uhlídat nepovede a z veganství se stane nebezpečný špás se zdravím, ukazuje například příběh finské kuchařky a blogerky Virpi Mikkonenové. Ta je skandinávskou celebritou: vydala několik veganských kuchařek a její Instagram sleduje na 160 tisíc uživatelů.

A její recepty na zdravou stravu se staly hitem. Až do roku 2019 neobsahovaly maso, vejce, lepek, mléčné výrobky ani rafinovaný cukr. Za svůj recept na veganskou zmrzlinu, pizzu a dort dokonce získala bloggerskou cenu.

Jenže po letech přísného stravování se u ní krátce před čtyřicítkou objevily zdravotní potíže. Takové, jaké jsou charakteristické pro mnohem starší lidi.

Časté chřipky, únava, bolesti hlavy, roztřepené nehty, vypadávání vlasů, a dokonce předčasná menopauza přinutily blogerku vyhledat lékaře. Finka nakonec musela svůj způsob stravování, kterému dominovaly zeleninové šťávy a saláty, opustit. Do jídelníčku na čas zařadila i maso - to se jí na talíři neobjevilo patnáct let.

S přechodem na běžnou stravu se její zdraví rázem zlepšilo. Obtíže zmizely a vystřídal je příliv energie. Opustila veganství a dala se na propagaci stravy, která je v první řadě výživná a vyvážená. V jejích receptech maso stále chybí, ale tvaroh, máslo či vejce tam najdete.

Obtíže spojené s veganstvím doběhly i jednatřicetiletou americkou youtuberku Yovanu Mendoza Ayresovou, která šest let na svém kanále propagovala raw stravování. Jde o jakousi odnož veganství, která velebí tepelně neupravené rostlinné pokrmy.

Příznivci raw neboli živé stravy odmítají vše, co je uvařené nad 42 °C. Takové jídlo totiž považují za „mrtvé“.

Yovanu, která si tehdy říkala Rawvana, sledovalo 1,8 milionu lidí, kteří její recepty, rady a návody týkající se zdravého životního stylu přímo hltali. Jenže pak ji jeden z fanoušků natočil, jak se na Bali láduje rybou.

V emotivním videu Yovana vysvětlila, že nechtěla podvádět, ale veganství jí způsobilo závažné zdravotní problémy. Dva roky nemenstruovala, trpěla střevními obtížemi a únavou. „Chci mít děti, vracím se k běžné stravě,“ prohlásila. Nyní se zaměřuje na bezpečný detox těla a varuje před extrémy ve stravování.

Podobnou zkušenost prodělala osmadvacetiletá Alena ze severních Čech. S myšlenkou změnit svoje stravovací návyky si pohrávala delší čas. V kanceláři, kde pracovala, se odbývala, vlastně tomu, co jedla, nevěnovala pozornost.

„Když začaly uzávěry kvůli covidu a já byla nucena pracovat z domova, měla jsem čas se na svůj jídelníček zaměřit, chtěla jsem zjistit, co mi dělá dobře a co je pro mě zdravé. Postupně jsem dospěla k tomu, že jsem vyřadila veškeré živočišné produkty včetně vajec. A dokonce i medu.

Zprvu jsem ze sebe měla ohromnou radost. Měla jsem pocit, že dělám hodně pro své zdraví, a ještě tak trochu zachraňuju planetu. Připadala jsem si odlehčeně a energie mi nechyběla. Naopak, přišlo mi, že jí mám na rozdávání. Kombinovala jsem hlavně zeleninu a potravinové doplňky. Občas jsem to doplnila ovocem. Smoothie mi už brzy lezly krkem, ale chtěla jsem to dokázat,“ tvrdí mladá manažerka.

„Už po půl roce nastal zvrat. Začalo to problémy se zažíváním, přidaly se bolesti hlavy. Celé dny jsem byla bez nálady. Moje počáteční nadšení z toho, jak moc dělám pro své zdraví a zachraňuju zvířata, bylo pryč. Měla jsem problém i ráno vstát z postele,“ vzpomíná Alena.

Rady svého přítele, že by na sebe neměla být tak přísná a měla si dopřát i něco jiného než salát, pečínku například, nebrala vážně. Pak před ní na návštěvě u jeho rodičů přistál talíř s pečeným kuřetem a ona neměla sílu odmítnout. Maso jí kupodivu okamžitě zachutnalo.

„Ještě chvíli jsem vzdorovala, protože pro mě bylo těžké si přiznat, že jsem to nezvládla, že bych měla maso zařadit zpět do svého jídelníčku. Po pár týdnech jsem se ale pozvolna k masu a mléčným výrobkům vrátila. Už jsem byla sama sobě protivná. Brzy mi bylo líp,“ vypráví Alena, která se na už svůj někdejší veganský experiment dívá s úsměvem.

Nevylučuje však, že se k nějaké mírnější formě omezení živočišných potravin vrátí. „Budu to však muset lépe promyslet,“ slibuje si.

I přes dílčí neúspěchy se poslední dobou odehrává něco jako veganská revoluce. Pojem veganství přitom zavedli už v roce 1951 zakladatelé britské The Vegan Society, která doposud zůstává pro fanoušky tohoto životního stylu autoritou.

Stále roste počet bister a restaurací, které nabízejí výhradně rostlinnou variantu jídelníčku. Často se v něm objevují velmi odvážné kombinace i chutě. V Londýně dokonce otevřeli první bistra s veganskou variantou „fish and chips“ (oblíbený anglický fastfood; ryba smažená v těstíčku s hranolky). Ryba je v něm nahrazena květy banánovníku.

Veganství má ale mnoho podob. Někteří jeho stoupenci přiznávají, že ho dodržují jen příležitostně. Jiní jsou více než striktní a hlídají si, aby živočišné produkty neobsahovalo jen jídlo, ale třeba i boty nebo kosmetika.

Je tedy veganství šetrným, nebo naopak nebezpečným stravovacím systémem? Jeden z jeho průkopníků, instruktor sebeobrany Pavel Houdek, má jasno.

Na toto alternativní stravování „najel“ před jedenadvaceti lety, tedy mnohem dříve, než vypukl současný veganský boom.

„Je to bezpečný, ale náročný stravovací systém. Je při něm nutné dodržovat pečlivě sestavený a nutričně vyvážný jídelníček,“ podotýká sportovec. Podle něj na to šla zmiňovaná veganská blogerka Virpi Mikkonenová prostě špatně.

„Technicky vzato byla veganka, ale žít z pouze úzkého segmentu potravin není dlouhodobě možné. Značná část veganů je motivována snahou o detoxikaci organismu a chtějí jíst jen nezávadné potraviny. Touží z jídelníčku vyloučit veškerá nezdravá jídla. Vyškrtnou smažené, živočišné produkty a vyházejí i mnoho dalších potravin, jako je olej, lepek, cukr. Až jim zbude jen čerstvá zelenina. To je dost krutá dieta, i když rostlinného charakteru. S myšlenkou a filozofií veganství nemá nic společného.

V případě slavné blogerky podle mého názoru šlo spíš o extrémně pojatou očistu, která se blíží poruše příjmu potravy. Tělo potřebuje dostávat živiny. Hranolky s kečupem z fastfoodu také splňují kritéria veganství, ale organismus nevyživí,“ upozorňuje Pavel Houdek.

Pavel Houdek se rozhodl změnit jídelníček z čistě etického důvodu. „Nechtěl jsem se podílet na systému velkochovů zvířat,“ vysvětluje. Kdysi se mu totiž dostal do ruky letáček, kde byly podmínky těchto velkochovů popsány z pohledu zvířete.

„Do té doby jsem se o nic podobného nezajímal, ale toto mnou otřáslo,“ tvrdí. Jeho rozhodnutí bylo nezvratné, i když dostát mu nebylo jednoduché. Před jedenadvaceti lety mnoho informací o alternativní stravě nebylo. Veganství totiž vyznával málokdo, a navíc jeho stoupenci byli považováni za podivíny.

„Jediný vegan, kterého jsem tehdy znal, bydlel 300 kilometrů daleko, a ani na internetu se toho nedalo moc najít. O rostlinné stravě existovala jediná knížka a ta nebyla moc dobrá. Abych měl vyvážený jídelníček, sahal jsem i do učebnic dietologie. Musel jsem se vzdělat a recepty jsem si opisoval jako naše babičky propiskou do sešitu.“

S následky zdravého stravování dohnaného do extrému se potýkají nejčastěji mladí lidé. „Jsou vystaveni kultu štíhlosti na internetu i v časopisech a silně vnímají obavy o životní prostředí. Veganství se zejména mezi nimi stává módní záležitostí,“ říká psycholožka Lenka Čadová.

Ve zralejším věku se však k podobným rozhodnutím přidávají i etické důvody. „Lidé chápou, že zvířata trpí, protože nejsou humánně zabíjena, a vadí jim to. Naši předkové jedli maso jednou do týdne a o zvířata určená k porážce bylo do poslední chvíle dobře postaráno. To se změnilo.“

Podle Čadové je ale stále málo informací, jak k veganství přistoupit, tak abychom si nepoškodili organismus.

„Například z pohledu ájurvédy je pro tělo zpracování nemasových produktů docela náročné. Maso kupodivu vstřebáváme snadněji. K tomu, aby se člověk stal veganem, je dle ájurvédy nutné mít silné trávení a zažívání, jež se nazývá trávicí oheň,“ říká a upozorňuje na to, že fyzický stav ovlivňuje duševní zdraví a obráceně.

„Podle posledních průzkumů má střevní mikrobiom, tedy soubor bakterií, virů a kvasinek v našich střevech, výrazný vliv nejen na naši imunitu, ale i psychický stav. Proto se první příznaky psychických problémů projeví často i na činnosti střev,“ podotýká psycholožka.

Pokud vegani jedí pestrou paletu převážně průmyslově nezpracovaných rostlinných potravin, jako jsou luštěniny, a zejména tempeh a tofu, obiloviny, ořechy, semínka, zelenina a ovoce, a pravidelně doplňují v dostatečných dávkách vitamin B12, vitamin D, olej z mikrořas a nezanedbávají příjem vápníku, mají naprosto plnohodnotný jídelníček.

„Když se člověk chce stát veganem, vždy je potřeba se nejdříve vzdělat, například na stránkách České veganské společnosti,“ říká lékař Jakub Hurych z české pobočky asociace pro výživu Physicians Association for Nutrition.

„Jestliže vegani pocítí příznaky z nedostatku, jako je únava, slabost, třepivé vlasy a nehty, snížené libido či poruchy menstruačního cyklu, je vždy zapotřebí včas kontaktovat lékaře. Veganství lze dělat správně. Myslete však nejen na zvířata a planetu, ale i na sebe a kvalitu svého jídelníčku!“