Článek
V její sbírce jsou kousky z Indie, Japonska či Tibetu. Díky netradičnímu koníčku se stala českou rekordmankou.
„Když cestuji někam do zahraničí, tak první, co udělám, když dorazím na místo, tak jdu do nějakého bazaru nebo na bleší trh a hledám solničky a pepřenky,“ říká s úsměvem Dana, která bydlí s rodinou v rodinném domě v pražských Vysočanech. Na půdě domu schovává část svých sběratelských pokladů, větší část pak má ve své dílně v Prostějově, odkud pochází.
„Solničky vidím všude, hned si jich všimnu. Třeba když koukám na nějaký film v televizi, tak mě práskne do oka solnička na stole,“ vykládá sběratelka s tím, že sbírat je začala v roce 2010.
„Sbírala jsem plastové panenky, ale za dva roky jsem měla všechny modely, tak jsem hledala, co jiného bych mohla shromažďovat,“ podotýká s tím, že, když se do něčeho pustí, tak s vervou.
Nápad začít sbírat solničky a pepřenky přišel při cestě do Ameriky
„Brouzdali jsme s přáteli po místních bazarech a já objevila nádherné kousky solniček a pepřenek. Hned jsem koupila dvacet různých párů,“ popisuje Dana.
Jejím prvním exponátem ve sbírce byla porcelánová solnička a pepřenka v podobě barevných ptáčků. Kromě zahraničních cest loví své poklady i na pražských bleších trzích. Každou sobotu vyráží do Vysočan a několikrát do měsíce jezdí do centra Prahy hledat nové přírůstky do sbírky.
„Už mám svou trasu a vytipované krámky, kde mě znají,“ dodává Dana, která vypočítává, že za svou sběratelskou vášeň už utratila téměř čtvrt miliónu korun. Nejdražší kousky se přitom pohybují kolem jednoho tisíce korun.
Kromě toho, že si solničky sama kupuje, dostává je také od příbuzných, přátel i známých.
„Zrovna nedávno mi přivezla kamarádka asi pět solniček z Rakouska, jenže já už všechny měla doma,“ popisuje Dana. V její sbírce se nenajdou dva stejné páry, všechny exempláře jsou jedinečné. Solničky a pepřenky má porcelánové, skleněné, dřevěné i kamenné. Najdou se mezi nimi postavičky lidí, zvířat, modely staveb i jídla.
V několika poličkách nad sebou tak stojí solničky ve tvaru zajíců, slepic, mušlí, čajových konviček nebo lidských obličejů. „Mám třeba zhruba čtyřicet různých párů slonů a slepic,“ říká.
Mezi nejvzácnější kousky sbírky patří solnička a pepřenka ze slonové kosti, které jí přivezla dcera z Kazachstánu, a kuchař s kuchařkou, kteří jsou z 19. století. „Stejně tak mám vztah k třicet let staré dřevěné solničce, která mi leží doma na jídelním stole,“ podotýká Dana, která se svou zálibou nehodlá jen tak skončit. „V tomto případě se dá sbírat donekonečna,“ míní.