Václav Krejčík: K aerobiku se nemůžu vrátit ani v myšlenkách

Vůbec ne. Já jsem byl tlustý, nemotorný a neuměl jsem běhat. Běhal jsem s nohama do x. A když jsem měl skočit někam do dálky, tak jsem skočil zpátky. Až babička si mě vzala jako malého školáka do parády. Byla sokolka, rodiče také sportovci, a tak se na to nemohla dívat. O prázdninách mě na poli učila skákat a běhat. A podařilo se jí to tak, že jsem přestoupil na sportovní školu. Láska k pohybu mi vydržela dodnes. Asi to mám po babičce v genech. Sama byla do svých 85 velice čiperná - vedla ženy v Sokole, jezdila na kole.

Všechno přicházelo náhodou. Na základní škole v Chrudimi jsem dělal atletiku - sprinty. A shodou okolností tam vznikla skupina výrazového moderního tance, do které jsem se přihlásil. Kombinoval jsem tanec a atletiku. S naší skupinou Flek jsme jezdili po různých soutěžích, často jsme vyhrávali. I na různá mistrovství. Tenkrát jsme také jezdili do zahraničí. V době totality jsme byli ve Švýcarsku, ve Francii, což bylo úžasné a hlavně neuvěřitelné srovnání, jak se žije tady a jak tam.

Dostal jsem se do Prahy na vysokou školu. Postupně jsem domů přestal jezdit na tréninky atletiky a začal jsem se ztrácet i z tanečního souboru. Hledal jsem něco v Praze, ale ne nijak intenzivně. První rok vysoké jsem propařil a poznával jsem Prahu. Ale jednou jsem zašel do nějakého fitka a byla tam hodina aerobiku. Tak jsem to šel vyzkoušet a myslím, že tenkrát to byla Hanka Kynychová, která mě přemluvila na nějakou módní přehlídku, protože jsem se dobře hýbal a od té doby jsem u aerobiku zůstal.

Chtěl jsem to rozvíjet, a tak jsem si našel trenérku. A protože jsem byl soutěživý a tehdy se konalo první mistrovství republiky v aerobiku, zkusil jsem to. Připravoval jsem se na něj tři měsíce. A podařilo se mi ho vyhrát.

Příprava nebyla náročná, ale je fakt, že jsem trénoval každý den. Ale je pravda, že když něco chci, tak to dokážu, protože se opravdu hodně snažím. Až zpětně si uvědomuji, jak silnou vůli jsem měl, protože jsem si představoval docela přesně, jak to bude vypadat na tom pódiu, jak budu první a jaké pocity budu mít a ono to tak bylo. Ten večer se přesně tak podařil. Tam jsem se přesvědčil o tom, že když je silná myšlenka a jsou k tomu prostředky, tak se sen může uskutečnit.

Snažím se jí trénovat. Jsem ve znamení panny a panna je houževnatá a plní si ráda své sny.

Ano, ale zase to přišlo nenápadně. Už jsem měl z aerobiku pocit vyhoření. Stál jsem ve velké aréně na pódiu a bylo pode mnou tisíc lidí a já jsem si říkal: co tady děláš. A tak jsem toho nechal. V té chvíli se objevila jóga. Nejdřív jsem si říkal, že to je blbost. Protože jsem rád skákal, běhal, byl jsem dynamický. A jóga je klidná. Ale po necelé hodině jsem měl mokré tričko a cítil jsem krásně protažené, uvolněné tělo, což jsem potřeboval. Tak jsem u toho zůstal.

Ne, vůbec. Vůbec se ani v myšlenkách k aerobiku nemůžu vrátit. Vyčpělo to a je to pryč. Občas si jdu zaběhat a oblíbil jsem si H.E.A.T. program (cvičení na speciálním pásu, vycházející z chůze). To je pro mě tou dynamikou. Nevím čím to je, že jsem se tak zklidnil. Mám pocit, že když cvičím jógu, pomáhá mi to zvládnout své tělo a dechem pomocí ásan (ásana - tělesná pozice v józe), přichází uvolnění. To se mi strašně líbí.

To proč to dělám, je psychika. Ne vždycky má člověk úsměv na rtech a ne vždycky se cítí dobře. Musím říci, že jsem neměl zrovna lehké období a jóga mě zachraňovala. Vyčistila hlavu a dala do ní nadhled. Tyhle techniky, které jóga má, mi strašně pomáhají a dokážu zvládnout víc věcí. Dřív jsem pracoval hodně, ale byl jsem nervózní a vystresovaný. Teď neříkám, že nemám nikdy stres, ale jsem v klidu.

S klienty cvičím pondělky a středy. Individuálně, či skupinově. Ale u těch hodin většinou necvičím, ale klienty vedu. A sám se snažím cvičit pravidelně aspoň 10 – 15 minut. Každodenní pohyb tělu vyhovuje. A různé problémy, které mé tělo mělo, zmizely.

Je rádo. Velice. Myslím, že každý člověk je líný. Ale nesmí se ta pauza prodlužovat, protože když se ta pauza prodlouží hodně, tak se mi hůř vrací.

Nechtěl bych to zakřiknout, ale myslím, že ano. Podstupuji i očistné kůry těla. Teď mám před sebou týdenní kůru bez jídla, se šťávami. Funguje to. Snažím se žít zdravě.

Miluju jídlo.

Naštěstí ne, ale kdybych necvičil, tak by to vidět bylo. Mám bezlepkovou stravu. Jsem sice trochu omezený, ale teď už je větší výběr. Tak myslím, že jím zdravě.

Je tam citelný rozdíl. Sám studuji hatha jógu. Power jógu to obohacuje. Power jóga je moderní způsob pohybu v jógových ásanách. Princip klasické jógy je okleštěn a zpracován tak, aby pozice na sebe plynule navazovaly - v rytmu dechu. Cílem je prodloužit dech, zpomalit pohyb a být si vědom pohybu. Power jóga uvolní, protáhne a posílí dobře tělo.

Klasická jóga je jiná v tom, že cvičí ty ásany bez návaznosti. Úvodní příprava na cvičení je dlouhá a při samotném cvičení člověk zaujme maximálně tak sedm ásan. Mezi každou je relaxace. Ta dynamická jóga to vrství a vytváří v těle teplo. Ale není pravda, že power jóga je spěch. I jejím cílem je klid, vnitřní meditace a pocit volnosti.

Pro všechny, kdo nemají moc času a spěchají. Donutí je to zastavit se. Je určená všem lidem, kteří mají rádi své tělo a chtějí je opečovávat. A respektují to, že tělo má být uvolněné a protažené a na základě toho by mělo být i posílené, aby nás drželo a aby bylo funkční. Myslím, že je určena pro každého.

Zdravotně omezená je každá jóga, ale to neznamená, že ji člověk nemůže cvičit. Měl by ale respektovat, že tělo je v nějakém stavu a podle toho se přizpůsobit a poradit se s instruktorem, kterou pozici třeba nedělat. Důležité je přijmutí toho, jaký jsem a ne toho, jaký bych chtěl být. A také toho, že tělo může udělat jen to, co mi v tu chvíli dovolí. Když jsou mi pozice příjemné a můžu dýchat, tak je to správně. Když mám pocit, že udělám ještě kousek pohybu a natáhne se mi sval, nebo někde něco praskne, tak je to špatně.

Velice dobře. Ale není to o tom, že budu cvičit jednou týdně. Je potřeba dvakrát, třikrát týdně stát na podložce a umět kvalitně dýchat a ještě lépe využívat dech – tzv. vítězný, který podporuje detoxikaci a vnitřní teplo. V podstatě při každé józe se tělo ohýbá, rotuje, mačká a tím se podporuje vnitřní metabolismus. Když člověk dvakrát, třikrát týdně efektivně cvičí, tak může zhubnout. Ale jídlo k tomu patří taky.

Je nutné respektovat, co člověk dělá. Ale vždycky se dá čas najít. Musíme však pro to něco udělat. Takže třeba manažerovi, který tvrdí, že čas nemá žádný, bych doporučil cvičit jednou týdně. To už pro něj bude výkon. Vícekrát by ho to stresovalo. Když někdo má čas, tak dvakrát, třikrát týdně. A ani to nemusí být hodina a ani nemusí chodit do fitka. Ale cvičit třeba doma na koberci, nebo podložce. Ale je nutné vědět, že to patří k osobní hygieně. Bez věnování se sama sobě nám dobře nebude.

Přemýšlel jsem o tom a říkal jsem si, jak to funguje. Já jsem také dřív cvičil doma, ale přestalo mě to bavit. Ale lidi mi říkají, že je to naprosto uspokojuje. Někdo nechce, nebo nemůže jít do fitka. Já jsem třeba radši, když mě někdo vede. Ale myslím, že doma se dá cvičit velice dobře. Akorát není špatné se občas nechat zajít zkontrolovat a odbourat špatné návyky.

Sny se mi zhmotnily do toho, co dělám. Mám možnost dělat to, co mě baví. A další mety nemám. Budu rád, když bude všechno fungovat, a když budu zdravý.