Článek
„Než mě začnete fotit, tak si aspoň učešu vlasy,“ říká Lukáš Matějka, když se ho zeptám, jestli u rozhovoru může být přítomna i fotografka. Lukášovi je pětadvacet a v agentuře Czechoslovak models dělá čtyři roky bookera. Je to člověk, který zařizuje komunikaci mezi klientem a modely.
Začínal jako model. „Když mi bylo šestnáct, známá mojí mámy, která se zajímala o dámské časopisy, viděla fotografie z rodinného alba a doporučila mi, abych to zkusil. Řekl jsem si proč ne,“ říká během rozhovoru už perfektně učesaný Lukáš.
„Když jsem do agentury Czechoslovak models nastoupil, měl jsem hned ze začátku štěstí na pár dobrých zakázek. Ty mě motivovaly k tomu, abych u modelingu zůstal, i když později byla i období, kdy jsem zakázky nedostával.“ Podle Lukáše většině modelů a modelek trvá tak rok, než se dostanou k nějakým zajímavějším kšeftům. Do té doby to chce trpělivost.
„Když mi bylo šestnáct, chodil jsem na brigády. Například jsem čistil stroje na výrobu hliníkových kol. Bylo to fyzicky náročné a dávali mi málo peněz. V agentuře mi nabídli focení, kterým jsem si za den mohl vydělat víc než za měsíc v továrně,“ vzpomíná Lukáš.
„Postupně jsem dělal nějakou tu přehlídku nebo focení. Vydělával jsem víc než spolužáci na brigádách.“
Podobat se Clooneymu a Pittovi
Po maturitě se Lukáš věnoval modelingu na plný úvazek. „V osmnácti si mě vyhlídly nějaké zahraniční agentury. Viděl jsem v tom snadnou možnost, jak se podívat do světa a třeba si něco vydělat. Jel jsem do Německa, Itálie a Dubaje, pak jsem na půl roku odcestoval do Asie,“ vypráví.
„Když jsem se vrátil, uvolnilo se místo bookera tady v agentuře.“
Lukáš mi popisuje typ lidí, které do agentury přijímají, a přitom mluví tak trochu o sobě. „Modelové musejí být dost vysocí, mají se vejít do konfekčních velikostí. Dobré je, když se podobají známým hercům, třeba Georgovi Clooneymu nebo Bradu Pittovi.“
Aby se však modelové uchytili, je potřeba víc než jen dobrý vzhled. „Nejlepší je, když kluk umí trochu tancovat různé styly a zároveň je trochu herec a moderátor,“ myslí si Lukáš.
Podle Lukáše jsou mužští modelové nejčastěji studenti vysokých škol a berou předvádění na molech, focení a natáčení reklam jako přivýdělek. „Máme tady kluky z ekonomek nebo práv. Lepší jsou ty typy, které berou modeling sportovně a nemyslí si, že z nich agentura udělá přes noc hvězdu. Hodně lidí, kteří mají šanci uspět, zajde na deset dvacet castingů a pak si předčasně řeknou, že na to asi nejsou,“ vysvětluje Lukáš.
I když adept na profesionálního manekýna přetrpí první těžké období a uchytí se, není až tak samozřejmé, že se svou profesí uživí. „Mužských modelů je málo, ale mají také méně práce. Pokud je šikovná holka, která dělá hostesku, přehlídky a sem tam nějakou reklamu, tak se tím uživit může. U kluka bych na to nespoléhal. Ti si zase můžou víc vydělat, pokud jsou dobří herci,“ myslí si Lukáš.
Modelové zrají jako víno
V Česku se točí zahraniční filmy a až překvapivě hodně reklam pro nejrůznější země světa. „Na reklamě se dá vydělat až několik set tisíc korun za den práce,“ říká Renáta Kaňková, která má na starosti mužskou divizi v agentuře Nova models. „O jednu roli v reklamě ale mívá zájem okolo dvou stovek uchazečů, takže konkurence je tvrdá,“ vysvětluje Renáta, jejíž agentura zaměstnává i některé české herce.
„Zastupujeme třeba Miroslava Šimůnka a Lukáše Hejlíka. Čeští herci mají zájem točit reklamy, ale jenom ty, které se nevysílají u nás,“ dodává.
Pokud si jako modely představujete sotva dvacetileté kluky a třicetiletí herci ze seriálu Ulice a Ošklivka Katka vám do toho nezapadají, tak se mýlíte. Modelové zrají pro reklamu jako víno a dobře vypadající třicátníci nebo čtyřicátníci mají daleko větší šanci získat dobrou zakázku.
„Modelové se dělí do kategorií podle věku. Nejlepší je začít ve čtrnácti nebo patnácti letech, i když takhle mladí kluci moc zakázek nemají. Reklam pro teenagery se točí minimum. Nejžádanější a komerčně nejúspěšnější muži jsou od pětadvaceti do čtyřiceti let. V agentuře máme jednoho čtyřicetiletého modela, který se živí téměř výhradně točením reklam,“ vysvětluje Kaňková.
Zahraniční agentury všechno platí
I když by si modelové po pětadvacátém roce života měli přijít na lepší peníze, je to spíš doba, kdy jich většina odejde do důchodu. „Potom co kluci dokončí školu, si většinou najdou stabilní zaměstnání v oboru, který vystudovali, a modeling dělají jen velmi okrajově nebo vůbec,“ říká Kaňková.
Mladých kluků, kteří by se do toho chtěli pustit, je dostatek. „V současnosti dostávám tak dvacet nabídek denně. Odpovím ale na jednu nebo na dvě, protože ti ostatní kluci na to vzhledově nemají,“ dodává Kaňková, která vede Nova models už dvacet let. „Model nemůže být vysoký metr sedmdesát, ale musí mít přes 180 a štíhlou atletickou postavu, dobrou pleť, hezké zuby a taky charisma,“ vyjmenovává nutné přednosti Kaňková.
Modelové musí mít svaly tak akorát. Hodně z nich dělá nějaký sport a ostatní chodí do posilovny. Na rozdíl od modelek mají kluci jednu nespornou výhodu. Jako štíhlí sportovci se nemusí trápit hlady. Jen před přehlídkou je prý lepší dát si lehčí jídlo.
Petr Šrejtr, kterého Nova models zastupuje už čtyři roky, tomuto popisu odpovídá. I když - při našem setkání má na sobě místo oblečení metrosexuála volnou mikinu i kalhoty a působí spíš jako spolužák z vysoké nebo kluk od vedle. Pak mi ale podá svůj fotobook. Najdu v něm spoustu fotek, na kterých bych ho tipovala nejen na metrosexuála, ale třeba i na začínajícího byznysmena nebo příslušníka společenské smetánky.
Z dvaceti nabídek mladých mužů, kteří se chtějí stát modely, odpoví Renáta Kaňková z Nova models tak na jednu nebo dvě. Ostatní na to vzhledově prostě nemají.
„K modelingu jsem se dostal přes kamaráda. Viděl jsem jeho úspěchy u žen a to pro mě byla silná motivace. Řekl jsem si: tak se sebou něco začni dělat, kamaráde. Začal jsem chodit do posilovny a pak přišel do agentury, kde mě vzali,“ vzpomíná pětadvacetiletý Petr.
„Nakonec jsem si ale našel vážnou známost, takže co se týká holek, moc to nezabralo,“ směje se. Jinak ale v modelingu, který dělal při studiu vysoké školy ekonomické, uspěl.
„Natočil jsem dvě tři reklamy za velké peníze. Předváděl jsem na Kabo a Prague fashion week. Na vysoké škole ekonomické jsem dodělal bakalářský titul a vyrazil do zahraničí.“
Pokud modelové získají kontrakt se zahraniční agenturou, nemusejí se starat o živobytí, i kdyby vůbec nepracovali. „Spolupracujeme s prestižními zahraničními agenturami. Ty mají možnost si vybírat z velkého množství modelů. Pokud si už někoho vyberou, platí mu i pobyt, to znamená letenku, ubytování a stravu. Takže, i když si nic nevyděláte a na žádném castingu vás nevyberou, podíváte se do ciziny a nestojí vás to ani korunu,“ vysvětluje Kaňková.
Rauty jsou zakázány
Petr také strávil rok v Asii -v Singapuru a v Thajsku, kde má podle něj zahraniční model i jiné výhody, než je ubytování zadarmo. „K modelovi se tam spíš chovají jako ke známému herci. V Asii jsem natočil tři reklamy, odchodil hodně přehlídek a mám za sebou i focení do magazínů. Asiati sledují módní svět víc a mají raději evropské typy než sami sebe,“ popisuje své zážitky ze zahraničí Petr.
Zato v Čechách to tak růžové není. „U nás se kluk, který se zabývá krásou, považuje hned za čtyřprocentního. Rozhodně to není téma, na které bych zabrousil s kamarády u piva.“
A co mužské soutěže krásy? Z vítězky soutěže Miss se přes noc stane vyhledávaná modelka, ale pomůže ke kariéře i titul Muž roku? „Misska získá kontrakt, díky němuž je rok v médiích a stane se známou. Vyhrát Muže roku znamená jen patnáct minut slávy, pak záleží na vás, jestli si kolem sebe vytvoříte síť lidí, která vám zajistí to, co miss zajistí agentura,“ říká slovenský muž roku 2009, 24letý Peter Menky, jehož profesionální úsměv i pohledy prozrazují, že se ve své práci vyzná. Stejně jako ostatní modelové, se kterými jsem se setkala, má příjemné vystupování a je u něj vidět, že už je zvyklý dávat rozhovory.
Peter chtěl být původně profesionálním sportovcem. „Dělal jsem hod oštěpem, byl jsem tři roky v reprezentaci, ale vinou zranění jsem musel vrcholového sportu nechat,“ říká. Při studiu ekonomické fakulty na Masarykově univerzitě v Brně hledal flexibilní zaměstnání a modeling mu přišel jako dobrý nápad. „Předtím jsem pracoval v několika firmách v marketingových odděleních, bohužel jsem kvůli tomu nestíhal školu. V roce 2008 jsem oslovil Czechoslovak models a nafotil mě Robert Vano.“
Poslední slovenský muž roku vidí svoji budoucnost spíš na molech než v reklamách nebo dokonce v kanceláři. V soutěžení hodlá pokračovat. „Ještě uvidíme, jak soutěž dopadne. Chtěl bych zůstat tady, než dokončím poslední ročník školy, pak bych zkusil prorazit jako model v New Yorku nebo Miláně. Myslím, že jsem hlavně na přehlídky a na chození po mole,“ myslí si Peter.
Petr Šrejtr si nestěžuje - nejenže v modelingu uspěl, ale zvládl přitom i dokončit bakalářské studium na vysoké škole ekonomické.
Svět mužské krásy za tím ženským tak trochu pokulhává. Ve světě i u nás jsou známé spíš topmodelky než topmodelové. Podle kluků, kteří se v této branži pohybují, je mezi modely a modelkami ještě jeden obrovský rozdíl, ten ale spíš nahrává klukům. Modelové prý mezi sebou mají o hodně kamarádštější a příjemnější vztahy. „Kluci berou modeling víc odlehčeně, nepanuje v něm taková rivalita nebo hašteřivost jako u holek,“ myslí si Peter.
Na západě je to jinak
• Platy nejúspěšnějších světových modelek jsou mnohonásobně vyšší než platy nejúspěšnějších modelů.
• Módní přehlídky u nás jsou v porovnání se zahraničím mizerně placené. V ČR dělá honorář něco mezi dvěma a pěti tisíci korun, zatímco směrem na západ je cena za přehlídku devět až třicet tisíc.
• Za vedlejší roli v reklamě je možné si u nás vydělat pět až patnáct tisíc korun, za roli hlavní je to padesát až šest set tisíc.
• Modelové, kteří za svou prací vycestovali, říkají, že jsou v zahraničí bráni jako umělci. Tady zatím jejich povolání nemá takovou prestiž.
• Některé zahraniční celebrity jsou hrdé na to, že sbalily právě modela. Mluvit o tom může jak Madonna, tak Ivana Trumpová.
„Kluci se k sobě chovají kamarádštěji. Znají se a po castinzích si často zajdou na pivo. Holky se kolikrát ani nepozdraví. Musím říct, že jsem ráda, že mám v agentuře na starosti kluky. Zvlášť když vidím, jaké problémy občas řeší moji kolegové, kteří mají na starosti holky,“ potvrzuje Renáta Kaňková.
