V každé třídě je aspoň jedno dítě ze zkumavky

Myslím, že důvod k takto zásadním obavám není. Prokazatelně víme, že posledních dvacet let plodnost klesá. Na druhé straně se zlepšuje dostupnost a úspěšnost diagnostiky a léčby. Dá se proto říct, že počet nechtěně neplodných párů zůstává dlouhodobě na stejné úrovni. Díky pokrokům reprodukční medicíny totiž můžeme pomoci vyřešit potíže, na něž jsme ještě před několika lety byli krátcí.

Uvádíme patnáct procent s tím, že se čísla v různých studiích liší. Ovšem pozor: to poměrně vysoké číslo znamená počet párů, které zůstávají nechtěně neplodné i po zahájení léčby, není to tedy procento počítané ze všech párů, nýbrž pouze z těch, které se s neplodností začaly léčit.

Je to tak padesát na padesát. Málokdy bývá problém pouze jeden, dochází ke kombinaci více faktorů. Množství a kvalita spermií se dlouho nesledovaly. Dnes díky spermiogramům dokážeme vysledovat, že množství a kvalita spermií skutečně klesají. Zajímavé je, že příroda se s tím dokáže nějakým způsobem vypořádat. Zjišťujeme, že i navzdory horším hodnotám spermiogramu neklesá plodnost mužů tolik, jak bychom mohli logicky předpokládat. A naopak pozorujeme, že jsou muži, u nichž ani normální množství a pohyblivost spermií nezaručují dostatečnou plodnost.

Důvody mohou být třeba genetické. V rámci umělého oplodnění už dokážeme vybrat ty nejkvalitnější spermie a stejně tak i vajíčka. Embrya, která jejich spojením vzniknou, podrobíme důkladnému vyšetření, včetně genetického. Ženě pak do dělohy implantujeme nejkvalitnější možné embryo.

Ano, snažíme se tím omezit rizika a komplikace, které se s vícečetnými těhotenstvími pojí. Na našem pracovišti přenášíme pouze jedno embryo v 95 až 98 procentech případů. Jinde mohou mít trochu odlišný etický kodex a transferují výhradně jedno jediné embryo. Transfer více embryí zvažujeme třeba u žen vyššího věku a tam, kde už jeden nebo více cyklů umělého oplodnění selhalo. V době našich začátků jsme vnímali každé umělé oplodnění bezmála jako zázrak, a pokud se podařila dvojčata, bylo to oslavováno.

Dnes už vícečetná těhotenství nevnímáme jako důvod k oslavě, ale naopak jako problém. Zhruba od roku 2010 by měl být výskyt dvojčat po umělém oplodnění podobný jako v běžné populaci.

To je na dlouhou diskusi. V posledních deseti letech dramaticky narostl průměrný věk prvorodiček, už se přehoupl přes třicet let. Tím neříkám, že nutíme klientky, aby porodily do třiceti let první dítě. Domnívám se, že do pětatřiceti roků ženy jsou dnes pracoviště našeho typu schopna standardními metodami relativně bezpečně a ve vysoké míře zajistit, že klientka úspěšně otěhotní a porodí zdravé dítě. Pak ta čísla dost rychle klesají. Běžně vidíme, že přijde žena v osmatřiceti letech a ptá se, co by měla udělat, kdyby chtěla výhledově otěhotnět. Musíme ji upozornit, že moc času na to už nemá.

Světové statistiky mluví o číslech nad šedesát až sedmdesát procent po více cyklech umělého oplodnění. Ovšem velmi záleží, jak jsem už naznačil, na věku. U žen do třiceti let je pravděpodobnost otěhotnění po jednom cyklu umělého oplodnění třicet a více procent, zatímco u žen po čtyřicítce jsou to pouze jednotky procent. Starší ženy ovšem mohou využít vajíček od mladých dárkyň. Další zajímavou možností je nechat si zamrazit vlastní vajíčka, nebo ještě lépe – již připravená embrya. Po jednom úspěšném těhotenství tak může následovat další ze zamrazených embryí.

Teoreticky vydrží zmrazená embrya stovky let. Jak dlouho by se měla skladovat, je tedy spíš otázka etiky. Teoreticky je umělé oplodnění možné u žen do 49 let, na našem pracovišti jsme si určili limit 48 let. Do tohoto věku ženy má tedy smysl její vajíčka či embrya skladovat.

Muž může být otcem v jakémkoli věku. Ale víme, že i plodnost mužů s věkem klesá, i když ne tak zřetelně jako u žen. Do padesáti let by však plodnost muže neměla mít zásadní výkyvy. Negativní vliv má kouření, nadměrné užívání alkoholu a stres. Mimochodem po vysazení kouření dochází ke zlepšení kvality spermií a jejich pohyblivosti.

Tady chybí spolehlivá data. Víme, že plodnost narušuje nový životní styl. Dřív žena otěhotněla řekněme v osmnácti, pak dva roky kojila, znovu otěhotněla a tak dále. Za život byla těhotná třeba desetkrát. Dnes je její organismus vystaven menstruačnímu cyklu a působení svých vlastních hormonů, především estrogenů. Tím vznikají hormonálně podmíněná onemocnění v čele s endometriózou (přerůstání děložní sliznice do okolních orgánů). Otěhotnět je pak těžší, zvlášť ve věku kolem pětatřiceti osmatřiceti let, kdy k nám ženy obvykle přicházejí.

Průměrný věk se prodloužil a nyní se pohybuje v rozmezí od 75 do 80 let. Proč bychom tedy nemohli medicínsky prodloužit období plodnosti?

Říká se, že třeba v Japonsku se přirozený způsob početí upozaďuje. Těžko říct, jak to jednou bude. Víme, jaké je zastoupení takzvaných dětí ze zkumavky nyní. Pro zjednodušení tvrdím, že v každé školní třídě je dnes aspoň jedno. A to číslo jde nahoru.