Článek
Vždyť také osamělost odlehlých údolí jim nabídla hodně romantiky - a něco jako opožděnou svatební cestu. V srdci Himálaje v oblasti Rigaon, jednom z nejchudších koutů Nepálu s osmi tisíci obyvatel, tři hodiny pěšího putování severovýchodně od Káthmándú, otevřeli hosté ve vesnici Salleri novou školu.
Ve výšce 1500 metrů mezi rýžovými poli. Monacký dvůr zaštítil - a také zaplatil - spolu se dvěma charitativními nadacemi projekt, v jehož rámci se 1900 dětem dostane vzdělání, třem tisícům dětí a dospělým lékařské péče a místním ženám práce u šicích strojů.
Po oficialitách ovšem monacký vládce a někdejší jihoafrická plavkyně putovali pod dohledem Francouzky Collette Grévesové, která zná nejvyšší velehory světa jako své boty, od údolí k údolí, od jedné horské terasy ke druhé. Ruku v ruce, s batohy na zádech, jako „obyčejní“ turisté.
Tuctový románek s dívkou č. 236? Omyl
Když se po návratu z Himálaje objevili ve sportovním klubu v Monaku a pak i v New Yorku, nešlo přehlédnout soulad, důvěru a porozumění. „Něco takového se samozřejmě dá nahrát, ale jen do určité míry. Není pochyb: už jsou z nejhoršího venku a zažívají šťastné dny,“ musel připustit francouzský časopis Voici obrat o 180 stupňů.
Ale co vlastně způsobilo onen chladný start jejich na první pohled pohádkového manželství? To, že se vdává za lehkomyslného playboye, věděla už dávno. Albert, který dobýval a opouštěl ženy a dívky jako na běžícím pásu, se s krásnou sportovkyní Charlene Wittstockovou seznámil v roce 2001. Média jejich vztah zprvu brala jen jako další tuctový románek a Charlene překřtila na dívku č. 236.
V roce 2006, rok poté, co Albert nastoupil na trůn po smrti otce knížete Rainiera III., už ale byla ruka v rukávě. Údiv médií však netrval dlouho - budoucí nevěsta totiž velmi brzy hodila zpátečku. Ponížilo ji, že by měla podstoupit test plodnosti. „Svatbu neplánuji ani v blízké, ani vzdálené budoucnosti,“ nechal se pak slyšet zarytý starý mládenec.
Čas však oponou trhl a všechno bylo jinak. Zlí jazykové tvrdí, že jen naoko. Letos v červenci si druhý nejmenší státeček světa vychutnal jaksepatří pompézní obřad prošpikovaný celebritami, který by se, nebýt královské svatby v Británii, jistě stal svatbou roku. Současně se však vyrojily hodně divoké zvěsti.
Nejméně další dvě ženy se prý přihlásily o svá práva (a peníze) s tím, že jsou matkami Albertových potomků. Jeden z nich se přitom v té době měl teprve narodit, z čehož se dalo celkem s jistotou vyvodit, že kníže jej musel zplodit v době, kdy už dávno chodil s Charlene.
Nevěsta na útěku a šíleně smutná kněžna
Vladař minimonarchie, jemuž se občas přezdívá kníže Alimento, se přitom už hlásí ke dvěma nemanželským dětem. Má šestiletého syna Alexandra s Nicole Costovou, bývalou letuškou z Toga, a devatenáctiletou dceru Jazmin s americkou makléřkou Tamarou Rotolovou.
Zdeptaná Charlene se údajně chystala třikrát Monako opustit a snoubence pustit k vodě. Došlo to tak daleko, že se dokonce při zkoušce svatebních šatů v Paříži uchýlila na jihoafrické velvyslanectví. Zlomyslná média tehdy tvrdila, že se Albertova rodina uchýlila až k nejzazšímu řešení - když prý už nezabíraly žádné domluvy, sebrali jí pas.
Fakt, že manželství mělo namále, sotva začalo, potvrdila svatební cesta do Jihoafrické republiky. Ve své vlasti Charlene spala sama v ložnici hotelu šestnáct kilometrů od svého chotě.
Když fotografové poprosili novomanžele o posvatební polibek, nastal další trapný okamžik. Charlene odvrátila hlavu a princi zbyla jen její tvář. Snímky zachytily nešťastnou ženu, která se takřka neusmívala.
Od té doby Albert podle zdrojů blízkých rodině dělá, co může, aby dokázal, že jeho okázalý sladký život patří minulosti a že dovede sekat dobrotu. Zdá se, že svou krásnou ženu přesvědčil.