Článek
Twiggy, vlastním jménem Leslie Hornbyová, dnes moderuje, prosadila se s kolekcí mrkacích panenek, jež nesou její jméno, přesněji řečeno přezdívku. Brojí proti kožešinám, nechybí na dobročinných akcích.
Ale především – varuje před tím, aby se další a další dospívající dívky pokoušely vtěsnat své ženství do co nejtitěrnějších velikostí. „Vyčnívající pánevní kosti a paže bez kousku masa ve mně vzbuzují vážné obavy,“ svěřila se.
Twiggy v období své největší slávy.
Protože velmi dobře ví, že to byla právě ona, kdo odstartoval módu ne pouze štíhlých, ale vysloveně hubených modelek, snaží se důrazně varovat před tvrdými dietami a trendem, který vede k mentální anorexii. Upozorňuje, že ona v tomto směru nikdy nic nepodnikala – prostě má takovou dispozici, velmi rychlý metabolismus.
Jako dívka prý jedla všechno a neomezovala se, dnes se pouze snaží jíst zdravě. Velmi vítá, že nepřirozená vyzáblost modelek přestává být žádoucí. Avšak tvrdí, že daleko větší nebezpečí hrozí herečkám. Podle ní má většina modelek podobné dispozice jako ona a nemusí se ničit dietami. Častěji si prý anorexii způsobují herečky, které se modelkám snaží podobat a drasticky hubnou.
Kariéru modelky Twiggy velmi záhy vyměnila za koncertní pódia.
„Kost a kůže“
„Byla jsem kost a kůže“ – těmito slovy postihla tajemství svého úspěchu. Rodiče – otec truhlářský mistr, matka prodavačka v obchodním domě Woolworth – z ní měli těžkou hlavu. Vyzáblá tak, jako kdyby jí nedávali najíst. Lékaři je uklidňovali: to nic, holka má jen rychlejší metabolismus.
Psal se rok 1966, když londýnský kadeřník Nigel Davis usoudil, že jeho přítelkyně Leslie má neopakovatelné kouzlo, a nemýlil se. Jeho bratr ji už dříve kvůli vychrtlým nohám překřtil na Sticks (tyčky), pak Twigs (proutky) – a odtud byl jen kousek ke Twiggy.
Twiggy se letos objevijila jako tvář kosmetické firmy propagující kosmetiku proti stárnutí.
Fotky vystavené v Nigelově kadeřnictví nepřehlédla Deirdre McSharryová, reportérka bulvárního Daily Expressu. Zaujaly ji. V době, kdy nepolevoval kult Marilyn Monroeové s postavou ve tvaru přesýpacích hodin a „frčely“ lepé dlouhovlasé krásky a la Brigitte Bardotová či Sophia Lorenová, na ni z výlohy hleděla dívka „jako nožička od brýlí“.
S chlapeckými proporcemi, se 41 kilogramy na 168 centimetrů, žádná prsa, žádné boky, s mimořádně výraznými řasami kolem velkých, plachých a nepřehlédnutelně nalíčených očí. S výrazem vystrašeného kotěte.
Šílenství mohlo vypuknout. Nadšení pro stvoření jménem Twiggy se dalo přirovnat k beatlemanii. „Já byla vážně ta nejobyčejnější holka, jakou si umíte představit. Legrační, malé, vyzáblé nic, samé řasy a nohy. A najednou mi všichni tvrdili, jak jsem pohledná. Říkala jsem si: museli se zbláznit“, kroutí hlavou.
Dávali jí jen několik týdnů
Když vylétla vzhůru jako kometa, odborníci jí dávali několik týdnů či měsíců, ti nejoptimističtější dokonce rok. Všem vytřela zrak. Po čtyřech letech, kdy pobláznila planetu, řekla předváděcím molům sbohem, protože chtěla.
Pohotově a nezvykle snadno přeskočila do kategorie televizní, filmová a pěvecká hvězda. Ne sice té úplně nejoslnivější velikosti – to snad ani nechtěla. Skromnou dívku – „slušňačku“, které výchova rodičů umožnila zůstat nohama pevně na zemi, jinak řečeno neskončit jako výstřední, na drogách závislá troska, vlastní pohádkový příběh nešokoval.
„Šedesátá léta byla dobou, kdy obyčejní lidé mohli provádět neobyčejné věci,“ podotýká lakonicky. „Nedávno jsem si kupovala varnou konvici. Prodavač mi pořád opakoval: Vás musím odněkud znát! Vypadáte jako Twiggy!“ směje se.
Bohužel anorexie se již dotýká i mužů, kteří jsou také čím dál víc posedlí svou váhou.