Tři králové českého swingu

Je škoda, že se tak málo hrají krásné melodie swingové éry, s nimiž tito interpreti okouzlovali své publikum. Z trojlístku žije už jediný z nich, Richard Adam. Ten v sobotu 14. listopadu oslavil 85. narozeniny. Protože je však stále aktivní, slavil s přáteli na koncertě v Divadle U Hasičů.

Největší hvězdou padesátých let byl bezesporu Rudolf Cortés (1921–1986) a jen jeho předčasná smrt způsobila, že se nám vytrácí z paměti. Jeho jméno vábí kamsi do daleké romantiky.

Příběh jeho rodičů romantický zpočátku skutečně byl. Český bednář Rudolf Kraisinger odjel z Plzně stavět pivovar do Uruguaye, kde se zamiloval do krásné Mercedes Cortés.

Po svatbě žili v Čechách, narodili se jim dva synové, jenže Rudolf Kraisinger bohužel zemřel. Paní Mercedes výchovu dvou raubířů nezvládala, a tak skončili v dětském domově. Rudolf v dospělosti přijal jméno matky, z čehož se poté vyvinuly legendy o záhadném původu jeho pseudonymu…

Později mu otce tak trochu nahrazoval Jan Werich. Měli se spolu moc rádi a vedle vztahu k muzice a divadlu je spojovala také rybářská vášeň. Rudolf mu nosil pstruhy, které chytil, a někdy vzal na Kampu i svou dceru Dášu.

„Jednou tam seděl takovej malinkej pán s knírkem a ten mému tátovi povídá: ‚Vy, kdybyste byl v Americe, okamžitě byste byl velká hvězda!‘ Ptala jsem se pak pana Wericha, kdo to je, a on mi řekl, že slavný operetní skladatel Rudolf Friml,“ vzpomíná Dáša Cortésová na vzácné setkání.

Jaké byly Cortésovy nejslavnější písničky? Váš dům šel spát, Nejmíň stárne klaun, Nelly Gray, Nebeští jezdci, Vzpomínky mi zůstanou… Jeho životní rolí se stal Limonádový Joe v karlínském divadle, v němž podle Dáši Cortésové hrál vlastně sám sebe.

„Po celé Praze byly velké plakáty a přes ně přelepka 365krát vyprodáno! Byla jsem sice ještě dítě, ale to představení jsem zhlédla hned několikrát – z orchestřiště! Měla jsem tam místo na židličce dirigenta Karla Vlacha, který raději celý večer stál, aby na něj jeho hudebníci dobře viděli. Na konci lidé nadšeně vstávali a potlesk neutichal. Dnes si všichni pamatují filmovou verzi, kde bohužel táta nehrál, ale pro mě byl Limonádník jen jeden!“

Rudolf Cortés chtěl mít z jediné dcery zpěvačku, což se mu nakonec splnilo, i když ona sama po tom nijak netoužila.

„Kvůli tomu mě nechal zapsat na klavír, do baletu, na akrobacii, krasobruslení… čtyři roky jsem chodila ráno před začátkem školy trénovat na Štvanici. Řekl, že mi zaplatí všechno, jen zpívat že mě bude učit sám, což také dodržel a později jsme spolu dokonce i vystupovali. Bohužel jsem zažila i počátky jeho Alzheimerovy choroby, která ho začala ochromovat už kolem padesátky a o níž se tehdy ještě nic nevědělo. Poslední chvíle svého života strávil v domově důchodců s psychiatrickým zaměřením v Krásné Lípě u Rumburku.“

Jiří Vašíček (1933–2001) o kariéře zpěváka nikdy nesnil, ale osud ho k ní nasměroval. Narodil se do rodiny vrchního číšníka z vinohradské vinárny Valdek. Prozíravá babička ho přihlásila na hodiny klavíru, jako by tušila, že ho jednou bude živit muzika.

Ve čtrnácti dokázal napodobit o dvanáct let staršího Rudolfa Cortése, s nímž se později spřátelil. Dělal to ovšem jen pro zábavu, neboť v té době měl jiné starosti – chodil na gymnázium a zápasil s latinou. Kvůli ní školu po dvou letech opustil a šel se učit jemným mechanikem. V padesátém roce se přihlásil do souboru Julia Fučíka. Tady se potkal se svou první ženou Milenou, která ho nasměrovala na sólovou dráhu, a tím mu změnila život.

Milena na to dnes vzpomíná: „V parku na lavičce mi Jirka zpívával všechny tehdejší šlágry, ale na veřejnou produkci si netroufal. Jednou, když náš dirigent hledal sólistu pro novou písničku, prozradila jsem, že Jirka má nádherný hlas. On sice velmi nerad a s velkou trémou zkusil zazpívat, ale uspěl, a od té doby se mu sóla jenom hrnula. Později, když probíhala v rozhlase soutěž Hledáme nové talenty, přihlásila jsem ho a doslova uprosila, aby tam šel.

Díky tomu začal dostávat písničky, přicházela jedna nahrávka za druhou. To už jsme byli manželé a čekali rodinu. Nikdy nezapomenu, jak jsem po porodu držela malého Jiříčka v náručí a v porodnici se z radia ozýval hlas ‚táty‘. Jirka brzy odešel z továrny a věnoval se výhradně zpěvu se známými orchestry. I já jsem se vrátila k muzice, zpívala jsem v kavárnách k tanci. V šedesátých letech, po narození našeho druhého syna, jsme oba podepsali smlouvu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Vystupovali jsme na koncertech, v televizních pořadech a v rozhlase natočili řadu hezkých duetů.“

Vašíčkovu kariéru přeťaly dva úrazy. Den před Silvestrem 1968 při cestě na koncert uklouzl na náledí a roztříštil si kyčel pravé nohy, kterou měl následkem obrny nemocnou od dětství. Rok strávil po nemocnicích a nakonec získal jednu z prvních endoprotéz u nás.

Sotva se na pódia vrátil, stal se mu další úraz. Opět den před Silvestrem v roce 1970 do jeho vozu naboural protijedoucí Ital. Milena i Jiří, který ji vezl na hranice v Rozvadově, utrpěli vážná zranění. Zpěvák to odnesl na čtyřikrát zlomenou – opět pravou – nohou. Tentokrát mu již hrozila amputace, ale odmítl ji a podstoupil další sérii rehabilitací.

Milena odjela pracovat natrvalo do Německa, s Jiřím se rozvedla a posléze se tam znovu vdala. Také Vašíček se znovu oženil, ale profesně se mu už příliš nedařilo. Z jeho 400 písní jsou nejznámější Tenkrát, tenkrát, Píseň o mušli a Šoférská.

Mezi swingovými zpěváky nebyla žádná rivalita a vzájemně se kamarádili. Potvrzuje to i Richard Adam (*1930), který prý Vašíčka učil zpívat na mikrofon.

„Chodil na mé koncerty, seděl vždycky v první řadě a pak mě jednou požádal, jestli bych ho trochu nezaučil,“ vzpomíná Adam. Jeho nejslavnější písničky Tina Marie se prodalo na deskách více než milión kusů a stále ještě vystupuje.

„Mrzí mě, že se zapomíná na naše skladatele, kteří tvořili na přelomu padesátých a šedesátých let úžasné písničky. Když jsem měl možnost vystupovat v bývalé NDR, nechával jsem si na ně psát německé texty a vyhrával jsem s nimi tamní hitparády. Takové melodie Němci složit nedokázali!“

Richard Adam je bratrancem známé herečky Jaroslavy Adamové, která zemřela před třemi lety. „Jinak se v rodině nikdo kumštu nevěnoval. Jarčin tatínek byl zaměstnancem Pražských vodáren a můj otec byl uzenář. Zato strýček Antonín si vzal operetní zpěvačku Mášu Horákovou a ta si mě jednou poslechla u piana a řekla, že mám absolutní sluch a musím zpívat. Ovšem mou největší školou byl R. A. Dvorský se svým orchestrem. Hrál každou středu a neděli na Barrandově a já vždycky běžel ze Žvahova, kde jsme bydleli, a našel si místo, kde jsem ho mohl sledovat v křoví za plotem.“

Richard Adam zpíval s orchestrem Karla Vlacha i s dalšími kapelami, ale pak na šestnáct let zakotvil v Tatranbaru na Václavském náměstí, kde připravoval zábavní revue, v nichž vystupovala i jeho druhá žena Ája. Počátkem sedmdesátých let měl v Československé televizi dokonce vlastní pořad Stará láska nerezaví, v němž připomínal právě písničky ze své milované swingové éry.