Článek
Tréninky s ní jsou tvrdá dřina, při níž nešetří své svěřence, ale ani sebe. Udržuje se tak ve skvělé kondici pro zápasy na turnajích seniorů, jichž se účastní od svých 45 let. Nejlepším jejím umístěním na světovém žebříčku ITF bylo čtvrté místo v lednu 2008.
S tenisovou raketou objela doslova celou zeměkouli, z Evropy snad nevynechala jedinou zemi, v níž se seniorské turnaje hrají. Na mistrovství světa na Novém Zélandu v roce 2007 se dostala do čtvrtfinále, absolvovala MS jednotlivců v roce 2017 na Floridě v USA.
A o rok později si v Číně ve městě Ninebo zahrála turnaj čtyřher. Vyhrála i dvě mezinárodní mistrovství ve Španělsku a ve Švýcarsku…
Jak si prodloužit život
Po kurtu běhá Milena Krůpová i dnes. Pokud má k míčku dva tři kroky, zasáhne ho takovým švihem, že ho většina mužů středního věku, které trénuje, má starosti vrátit. A to je celoživotní tenistka, trenérka, učitelka češtiny a tělocviku po endoprotéze kolene…
S Ivanem Lendlem (Milena je nahoře druhá zleva) se v týmu NHKG Ostrava v roce 1976 umístila na 2. místě ve skupině B II. ligy.
Jako by byla živoucím důkazem výsledků rozsáhlé studie, v níž dánští vědci po pětadvaceti letech pečlivého sledování a testování osob jak se sedavým režimem, tak aktivních rekreačních sportovců, konstatovali, že optimální rekreační aktivitou je právě tenis.
Spočítali dokonce, že prodlužuje průměrný lidský věk o celých 9,7 roku. Mileně tohle ovšem nikdo říkat nemusí – i svému staršímu bratrovi, když se necítí zrovna nejlépe, často radí, aby vzal tenisovou raketu a šel si zahrát aspoň o zeď.
Navrátilová hrála opravdu chytře
Do tenisové rodiny se narodila. Vyrůstala v Turnově, její maminka hrála aktivně až do svých 45 let, tatínek byl dlouholetým tenisovým funkcionářem a bílý sport neminul ani jejího bratra.
„Dokud máma chodila na kurt, tak žila,“ potvrzuje Milena Krůpová fakt, že všechno jde, pokud člověk neztratí vůli a zápal.
S tenisem začala v Jablonci nad Nisou, po ukončení vysokoškolských studií v Liberci hrála devět let národní ligu v týmu CHZ Litvínov. Z té doby si velmi dobře pamatuje i řadu hokejistů jako třeba Ivana Hlinku, Josefa Ulrycha, Jaroslava Krupičku, Jana Hrabáka a další, pro které byl tenis oblíbeným doplňkovým sportem.
„Pálky měli vyřezané ze dřeva a tenis hráli, aby posílili zápěstí.“
Prohání míček na jabloneckých dvorcích (1964).
K litvínovskému angažmá se ostatně pojí i perlička, kterou občas pro zajímavost dává k dobru – je jednou z mála, která má dodnes pozitivní bilanci na zápasy s Martinou Navrátilovou. Sehrály spolu totiž v rámci druhé nejvyšší soutěže jen jediný zápas, v němž tehdy mladinká, sotva patnáctiletá tenistka za VŠ Praha prohrála 6:8, 6:2 a 3:6.
Bylo to v roce 1971 a jen shodou náhod pak již Martina Navrátilová, z níž se za pár let vyklubala hvězda světového formátu, nedostala příležitost k odvetě…
„Ale už tehdy hrála opravdu chytře,“ dodává k tomu Milena Krůpová.
Velký vzor? Ivan Lendl!
V letech 1974 až 2008 žila v Ostravě a na kurtech TJ NHKG Ostrava viděla růst nejúspěšnějšího hráče naší tenisové historie Ivana Lendla. Sledovala jej od jeho 14 let až do konce kariéry.
Často vzpomíná na Lendlovu úžasnou píli a tréninkové nasazení, kdy ještě v listopadu s levou rukou v rukavici dřel na venkovních kurtech před odletem na Floridu na juniorské turnaje.
Ivan Lendl je pro Milenu vzorem i jako pro trenérku. Jejím nejoblíbenějším metodickým materiálem je videofilm „Tennis My Way“. Ivan předvádí a komentuje jednotlivé údery včetně jejich taktického využití. V padesátiminutovém filmu ukazuje zápasy s tehdejší tenisovou špičkou, s McEnroem, Beckerem, Edbergem… A vysvětluje, co mu v osmdesátých letech přineslo osm grandslamových vítězství a 83 titulů Grand Prix.
S Ivanem Lendlem. Přátelství je pojí dodnes.
S Ivanovými rodiči byli celoživotními přáteli. S jeho maminkou Olgou, přední československou hráčkou s mnoha mistrovskými tituly zejména ve čtyřhrách, zůstaly velkými kamarádkami až do její smrti v dubnu letošního roku.
Nebyla-li paní Olga zrovna u Ivana, tak si s Milenou denně telefonovaly, analyzovaly utkání světových a našich hráček a hráčů na velkých turnajích, v létě spolu chodily v Praze na Štvanici a Spartu na naše největší turnaje.
Do Ostravy, kde vedle svého tenisového života i třináct let pracovala jako zástupkyně ředitele pro teoretickou výuku na SOU v Bohumíně, se ráda vrací. Jedenkrát za rok tu dva víkendy přednáší na kurzu trenérů 3. třídy.
Ona sama při studiu na FTVS získala kvalifikaci trenérky 1. třídy, stejně jako později i její dcera Michaela. Ta jde úspěšně ve šlépějích své maminky, vystudovala i sportovní management a stále ještě dobře hraje, protože i pro ni je tenis celoživotní zálibou.
Nešetři babičku!
„S tebou hraju ráda, ty jsi taková lepší ženská!“ nebo „běhej, to by žádná baba nedoběhla,” provokuje Milena Krůpová na kurtu TK Libeňák své čtyři mužské svěřence. Ale hlavně motivuje.
„Pojď, zahrajeme si velké tiebreaky, ať získáš sebedůvěru. Zašlapej mě do kurtu. Nešetři babičku!“ houkne na dospělé chlapy… Je jasné, že jim nic nedaruje. Kromě nich prohání po antuce i svou devítiletou vnučku. V téhle rodině prostě jablko nikdy nepadá daleko od stromu.
S medailí za 3. místo na Pardubické juniorce ve čtyřhře (1962).
Přitom už šest let běhá s novým kolenem. Pan profesor Vojtěch Havlas se zasloužil o to, že Milena může hrát naplno, což pro ni znamená být na kurtu v letní sezoně denně a v zimě třikrát týdně.
„Když nejsem jeden den na kurtě, tak mě další den všechno bolí,“ tvrdí. Zajímavé je, že jinak příliš necvičí. „To už bych pak neměla sílu hrát,“ vysvětluje. Proto zatímco se jiní schovávají před nepohodou, ona v TK Libeňák uklízí a upravuje kurty, aby mohla ještě před prvním gamem nové sezony vzít raketu do ruky.
Stále se také podílí na přípravě a organizaci turnajů seniorského tenisu v Praze a v Liberci a shání na turnaje dárky, nejlépe knížky. K tomu podotýká, že senioři rádi čtou a nemusí to být jen o tenise… Průběžně navíc ještě publikuje informace na seniorském tenisovém webu a v časopise Tenis.
Nezapadla ani v AZ-kvízu
Je samozřejmě i vášnivou fanynkou. Pokud se hrají zajímavé zápasy světového tenisu, není líná v noci vstát a dívat se. Fandí našim děvčatům Kvitové, Plíškové, Muchové, líbí se jí, jak hrají údery nahoře, před sebou, dovedou zrychlit hru, dojít si pro volej.
Je nadšená z mladých hráčů Forejtka, Lehečky a Ostraváka Svrčiny. Ale nejraději sleduje zápasy Federera, Thiema a mladé nastupující generace.
Milena Krůpová žije tenisem intenzivně od mládí a čerstvých pětasedmdesát byste stále aktivní trenérce s raketou v ruce rozhodně nehádali.
Ovšem kdo by si myslel, že se výčet jejích aktivit omezuje jen na tenis, hluboce by se mýlil. Sama ze sebe si dělává legraci s tím, že opravdu ráda poučuje – třeba kam si má hráč dát na lavičce nealko pivo, aby mu nezteplalo.
„To víš, učitelka,“ směje se. A své původní povolání opravdu nezapře. Předloni vyhrála v soutěži Kde domov můj a na začátku letošního roku úspěšně soutěžila v pořadu AZ-kvíz. Dostala se čtyřikrát do finále. Doma prý uhádne všechno…
| Sport a dlouhověkost |
|---|
| Sportovní aktivita má výrazný pozitivní vliv na lidské zdraví a zpomaluje biologické procesy stárnutí. Zdá se, že nejlepší je vybrat si sport týmový a s dobrými přáteli, a to i přesto, že individuální aktivita bývá delší a intenzivnější. Vyplývá to z rozsáhlé studie dánských vědců, kteří 25 let sledovali a podrobně testovali jak rekreační sportovce, tak lidi se sedavým způsobem života. |
| Výsledky výzkumu publikované v renomovaném periodiku Mayo Clinic Proceedings dokládají možnost prodloužení délky života konkrétním typem sportu. Vědci zjistili, že tenis sledovaným prodloužil život o 9,7 roku, badminton o 6,2 roku, fotbal přidal 4,7 roku, zato cyklistika jen 3,7, plavání 3,4 a jogging 3,2 roku. Lehké cvičení pak jen 3 roky a fitness centrum pouhých 1,5 roku, a to přesto, že v něm lidé trávili nejvíce času. |
| Obdobné závěry přinesla i britská studie zveřejněná v roce 2016 v British Journal of Sports Medicine. |
