Topmodel David Gandy: Modeling pro mě není holka na jednu noc

Došlo mi, že je celou dobu řeč o pánovi, který se pohybuje na vrcholu Olympu světového modelingu a jeho ostře řezané rysy a postava jako vytesaná z mramoru z něj dělají supermana mezi světově úspěšnými modely.

Gandy se jako jeden z pěti nejúspěšnějších topmodelů světa od roku 2006 objevuje v předních světových kampaních. Říkají o něm, že se právě díky němu vrátil do módního průmyslu maskulinní typ muže.

Při přípravě na rozhovor jsem nabyl dojmu, že to tento sympaťák neprožívá a bez ohledu na to, že se o něj přetahují přední módní návrháři, zůstává nohama na zemi. Můj předpoklad se záhy potvrdil.

S Davidem jsme se setkali před plánovanou společnou večeří, kde měl se svým týmem oslavit vznik vlastní řady plavek, které navrhl pro britský módní řetězec Marks & Spencer. V prostorách londýnského odsvěceného kostela One Marylebone, kde se odehrávala opulentní prezentace připravovaných kolekcí pro podzim a zimu 2015/2016, mě přivítal usměvavý chlapík, který ve skutečnosti působil mnohem mladším a přístupnějším dojmem než na lesklých obálkách módních časopisů.

Měl jsem asi stejné sny jako všechny ostatní děti. Hodně jsem se věnoval sportu a chtěl jsem dělat kriket na profesionální úrovni, taky si pamatuju, že jsem toužil farmařit a jako každý kluk být superhrdinou. Později jsem chtěl dělat nějakou práci související se zvířaty, být třeba veterinář.

Když se nad tím zamyslím, tak mě tohle prostředí lákalo. Vždycky jsem se rád hezky oblékal. Moje matka má uměleckou školu, takže jsem byl obklopený uměleckými díly a fotografiemi a to mě asi ovlivnilo natolik, že se mi od dětství líbilo hezké oblečení.

Moje hospodyně poslala moje fotky do jedné televizní soutěže. Vlastně to bylo dobře načasované, jako posluchači na univerzitě se mi hodila každá koruna, netížily mě žádné závazky, a tak jsem tuhle výzvu přijal. Tohle se stalo před čtrnácti lety.

Tyhle věci se nedějí ze dne na den, v mé kariéře bylo více mezníků. Lidé si myslí, že celá moje image, moje obchodní značka, vznikala okolo roku 2005 až 2006, kdy jsem se stal součástí mnoha komerčních projektů.

Je pravda, že jsem se v té době objevil v mnoha katalozích, editorialech, chodil jsem zajímavé přehlídky po celém světě. Velmi zásadní moment znamenala kampaň pro parfém Light Blue od Dolce & Gabbana.

Nemůžu říct, že to byl jeden okamžik, kdy jsem se stal slavným, ale šlo o celou řadu krůčků vzhůru, což je přece obvyklé. Za velmi zásadní považuji spolupráci s Marks & Spencer, která začala v roce 2009.

Velký rozdíl mezi mnou a jinými modely je asi v tom, že já zůstávám vůči svým chlebodárcům více loajální. U mě nejde jen o jednu sezónu, ale předtím, než uzavřu smlouvu, si chci být jistý, že spolupráce bude trvat několik let. Souhlasím s tvrzením Cindy Crawfordové, že modeling není sex na jednu noc, ale manželství.

U Marks & Spencer jsme začali spolupracovat pro kolekci Collezione inspirovanou Itálií, pak jsme vytvořili moji řadu spodního prádla a teď jsme pustili do světa moji řadu plavek. Myslím si, že jsme velice progresivní. Oceňuji, že jako britský model jsem součástí silné britské značky.

(smích) Myslím si, že určitě něco dalšího vymyslíme.

V kampaních na pánskou módu bývám mnohem častěji oblečený. A kdy jsem byl bez oblečení? Lidé si myslí, že se stále svlékám, ve skutečnosti jsem dělal jen tři odhalené kampaně. V roce 2006 jsem byl spoře oděný v kampani Light Blue, v roce 2009 jsem toho taky na sobě příliš mnoho neměl v kampani na spodní prádlo Dolce & Gabbana, loni a nyní pro Marks & Spencer.

Myslím si, že tenhle zaběhnutý pořádek změnila moje kampaň na parfém Light Blue. Byla léta, kdy pro Dior předváděli pouze hubení chlapci, a od té doby se vrátil do pánského módního průmyslu maskulinní element. Ti superštíhlí stále předvádějí, protože oblečení na nich vždy vypadá perfektně, ale je pravda, že mám nyní mnohem více svalnatých kolegů.

Není to zase tak složité. Vlastně to v mém případě není žádná urputná snaha, označil bych to spíš za životní styl. Spočívá v tom, hlídat si stravu, zajít do fitka a případně dělat ještě nějaký sport.

Když se připravuju na nějakou důležitou kampaň, tak jsem ve fitku pětkrát týdně. Jinak si tam zajdu třikrát čtyřikrát za týden. Většinou nevynechávám, a to i tehdy, když jsem na cestách. Nedělá mi problém si jít zacvičit v deset hodin večer.

Když se podíváte na Kate Mossovou, Naomi Campbellovou nebo na Cindy Crawfordovou, tak vidíte, že věk není limitující. Jsem rád, že jsem součástí téhle platformy. Od určitého věku ale musíte začít přistupovat k práci jiným způsobem.

Takhle se na to nedá nahlížet. Podle mě je zásadní, s jakou mírou houževnatosti se daný člověk ke své práci postaví. Například mnoho modelek, jako zmíněná Cindy nebo Elle Macphersonová, chytře vytvořilo ze svého jména značku a mají vlastní kolekce oblečení, prádla nebo plavek. Supermodelkami téhle zlaté gardy se inspiruju a snažím se dělat totéž.

(smích) Můj život není jen o modelingu. Kromě toho, že jsem právě pustil do světa vlastní řadu plavek, jsem vytvořil mobilní aplikaci, věnuji se dobročinnosti, píšu pro The Telegraph a Vogue. Lidé si myslí, že jsem pouze model, ale modeling je jen malá část mých aktivit.

Nevím, až se to stane, tak se to stane. Není to věc, kterou bych teď řešil.