Tomáš Zástěra: Pochopil jsem, v jakém blahobytu, ale i stresu žijeme

Byl to déšť na dětském táboře, který způsobil, že si poprvé vyzkoušel roli moderátora.

„Kvůli počasí jsme se tehdy přesunuli z venkovních aktivit dovnitř, kde probíhal zábavní program. Dělali jsme show, kterou jsme kopírovali z tehdejších televizních vysílacích časů. A já se dostal k moderování. Moc mě to bavilo a měl jsem pocit, že jsem výřečný. Ostatně rodiče i učitelé ve škole mi to často tvrdili taky,“ vzpomíná na své začátky moderátor, který později uváděl třeba Snídani s Novou a nyní má zábavnou odpolední show v rádiu Evropa 2.

„Babička mi vyhrožovala, že skončím v cirkuse. No v podstatě měla pravdu,“ žertuje.

Jeho moderování na táboře mělo úspěch, děti se dobře bavily. „Tam jsem poprvé uslyšel, že bych se tím mohl i živit.“ Informaci si uložil v hlavě jako přání nebo možná i plán.

Po střední škole zamířil na pedagogickou fakultu, kde vystudoval tělocvik a psychologii. Jako pedagog působil tři roky. Vyučoval v Dobříši tělocvik, psychologii a také sexuální výchovu.

Nějaký čas se věnoval i novinařině a rozhovorům se známými lidmi. Brzy se však dostal k profesionálnímu moderování zábavných pořadů a u toho již zůstal.

Jak je to s jeho vyřídilkou v osobním životě? „Pomáhá mi, ale někdy i škodí,“ přiznává.

„Je to dvousečná zbraň. Jak se říká, dobrý sluha, ale zlý pán. Třeba je fakt, že na nevyžádané, byť dobře zformulované rady si nikdo z nás nepotrpí.“

Přiznává, že mluví hodně, často a rád. Některé jeho expřítelkyně mu naznačovaly, že i ticho má své kouzlo. „Mlčet mi však ale vždy nejde,“ přiznává moderátor.

Přede dvěma lety si jako moderátor zařádil na karlovarském filmovém festivalu při kuchařské show se svou kolegyní a foodblogerkou Veronikou Koko Šmehlíkovou. „Vařím celkem obstojně, ale tehdy jsem spíš jen krájel cibuli,“ tvrdí.

Už třetím rokem je vegetariánem. Zjistil totiž u sebe dědičně danou vyšší hladinu cholesterolu. V té době viděl dokument o newyorských hasičích, jimž vedení města doporučilo veganství a díky němu jim hladina cholesterolu klesla už během čtrnácti dní.

„Chtěl jsem to taky zkusit. Půl roku jsem byl veganem a skutečně mi to pomohlo.“ Cholesterol se mu vrátil na úroveň zdravého člověka.

„Ale trápilo mě, že si nemohu dát sýr a vajíčka, které jsem měl rád. V žádné restauraci mimo velká města jsem si nemohl objednat nic jiného než hranolky a rajčatový salát. A tak jsem přešel na vegetariánství. Toho se držím dodnes. Kromě jedné výjimky, a tou byl ostrov,“ naráží na svou letošní účast v drsné reality show Survivor, kde jsou účastníci vysazeni na pustém ostrově a bojují o přežití.

„Tam jsem si řekl, že pokud budu mít hlad a dostane se ke mně maso, sním ho.“ Po soutěži se však opět vrátil k vegetariánství.

„Jsem spokojený s energií, kterou mi dává rostlinná strava. Občas mám sice chutě na maso, ale daří se mi své stravovací návyky dodržovat,“ pochvaluje si.

Když byl osloven k účasti na soutěži Survivor 2022, vzal si na rozmyšlenou čtrnáct dní. „Moje první myšlenka byla, proč ne. Ta prvotní většinou bývá správná,“ vysvětluje.

Survivor aneb Kdo přežije je americký formát reality show, jejíž vítěz získává milion dolarů. Na odlehlém místě, většinou na tropickém ostrově, je vysazena skupina osob, která se vzájemně nezná.

Soutěžící mají za úkol přežít 39 dní s minimem vody a jídla. Obydlí si musejí postavit sami, stejně jako rozdělat oheň. Potravu většinou dostanou za odměnu. Česká verze trvala navíc skoro dvojnásobně dlouho.

„Je to jediná soutěž, do které bych šel,“ přiznává moderátor. „Je diskomfortní a ostře vykresluje psychický stav účastníků. Poukazuje i na věci, které člověk obvykle v televizi ukazovat nechce, může dojít ke konfliktům. Člověk neví, jak se bude chovat ve stresu, při hladu a odloučení. K tomu se přidá fyzicky náročná činnost při zabezpečení obživy,“ vypočítává důvody, proč ho výzva k účasti zaujala a on do Dominikánské republiky, kde se soutěž odehrávala, odletěl.

Předtím prošel několika koly psychických testů, ve všech obstál. „Myslím si, že jsem docela psychicky stabilní, a dost na tom pracuji. Chtěl jsem vědět, zda práce, kterou jsem na sobě v tomto směru odvedl, měla nějaký smysl. A tak jsem s účastí souhlasil. Neřekl bych, že jsem dobrodruh. Jsem člověk, který občas rád přijímá výzvy. Dobrodruh je ale rozhodně přijímá častěji než já.“

Nic nového se však o sobě v soutěži nedozvěděl. „Vše jsem tak nějak tušil. I to, že dlouhodobý stres pro mne není. Jsou lidé, kteří ho snášejí bezesporu lépe než já. Potvrdilo se mi, co jsem předpokládal, totiž že pokud budu vystaven stresu delší dobu, bude trochu problém.“

Moderátor byl horkým favoritem soutěže, nevyhnul se však zraněním. Nejprve si způsobil výron kotníku a pak si poranil koleno. Z klání tak byl nucen odstoupit.

S moderátorkou Zorkou Hejdovou tvoří oblíbenou moderátorskou dvojici. Má smysl pro humor, říká o ní.

Každý den v pustině prý trvá pocitově třikrát déle než den v civilizaci, kde jsme neustále obklopeni různými impulzy. „Stále je kolem nás dost zábavy. Máme mobilní telefony, televize, počítače. Když nás něco nudí, změníme činnost. Na ostrově podobná možnost není, jsme jen sami se sebou. Nebo s ostatními. Dny se tam kvůli tomu docela vlečou.“

Díky této zkušenosti zjistil, že někdy stačí jen tak být a že není třeba stále nějakých vnějších podnětů. „Když jsem se vrátil, dokázal jsem si na chalupě sednout a dvě hodiny jen tak zírat do zeleně, pozorovat stromy. Teď už mě civilizace zase pohltila,“ přiznává.

A co bylo na ostrově nejtěžší? „Zvládnout hlad,“ má jasno.

Jeho vzory jsou Leoš Mareš, Patrik Hezucký i Libor Bouček. Se svou rozhlasovou show, kde se posluchači baví hláškami jeho mámy, jim už šlape na paty.

„Ve střední Evropě nejsme zvyklí být bez jídla déle než pár hodin. V divočině, pokud nevyhrajete odměnu, jsme si museli vystačit jen s denním přídělem jídla. Byly to dvě lžíce vařené rýže na den a kousek kokosu. Hlad byl tedy všudypřítomný. Nepřemýšleli jsme nad ničím jiným, než jak se najíst. A myšlenky na jídlo a bezpečí zaměstnaly naši mysl po celou dobu. Teprve pak jsme řešili ostatní potřeby.“

Zajímavé zjištění pro něj bylo i to, že běžné činnosti mohou být za ztížených podmínek docela náročné. „Lámaní dřeva na oheň nebo rozdělávání ohně. Soutěžní úkoly by také nebyly tak těžké, kdybychom byli odpočatí a najedení.“

Pochopil, v jakém blahobytu, ale i stresu žijeme. „Tam se řeší jídlo a spánek. V civilizaci žijeme v mnohem složitějším světě. Co vše řešíme a co musíme plnit! Neustálé placení hypoték a složenek, řešení rodinných a sociálních vztahů. Je to komplikované. Myslím, že kvůli tomu přibývá depresí a dalších psychických poruch. Pořád řešíme různé trable – sami se sebou.“

Přiznává, že více než vnějším vlivům čelil sám sobě. „Mužskému egu a porovnávání se s ostatními. Čelit sám sobě je nejtěžší. Zvládnout se změnit, byť jen o pár procent, je neskutečně náročné. A to je pro mě největší výzva až do posledních minut mého života.“

Byla to účast v Survivoru, která k němu obrátila zraky mnoha fanoušků. Jeho autentické úsilí o přežití v divočině nenechalo diváky chladnými. Po dobu jeho nepřítomnosti ho na Instagramu začaly sledovat desetitisíce lidí, dnes je jich na 150 tisíc.

„Podle pravidla odříkaného chleba největší krajíc jsem se stal někým, kdo plní sociální sítě. Původně jsem byl spíš odpůrcem takového života. Rozhodl jsem se, že sociálním sítím nebudu podléhat, a dával jsem na ně fotku nebo příspěvek třeba jen dvakrát do roka. Větší pozornost jsem jim nepřikládal,“ vysvětluje.

Měl na ně svůj názor, a svou bývalou přítelkyni dokonce kritizoval, pokud měl pocit, že tam tráví příliš mnoho času.

„Nikoho jsem ani nesledoval. Nechtěl jsem, aby mi bralo energii, jak ostatní předvádějí, že jsou krásní a stále někam cestují, zatímco já zrovna ležím doma v obýváku u televize. To mi způsobovalo pocit méněcennosti,“ vtipkuje.

Když si na Velikonoce budu koledovat, tak o držkopád, zhodnotil svůj jarní výjezd na jednokolce.

Jenže Survivor vše změnil. Před odjezdem předal ke správě svůj profil kolegyni z Evropy 2 Zorce Hejdové. Ta si nejprve nebyla jistá, zda se o něj bude moci plnohodnotně starat, ale brzy se ukázalo, že pod její správou vzkvétá.

Tomáš odjel do Dominikánské republiky, a když se vrátil, zjistil, že jeho účast v soutěži pozorovalo na Instagramu přes 70 tisíc sledujících. Jejich počet stále stoupal a on se za pár měsíců stal jedním z nejvlivnějších českých influencerů. „To slovo mi dříve připadalo trochu vulgární,“ směje se a dodává, že teď už si profil spravuje sám.

Čas u obrazovky mobilu je teď pochopitelně delší než dřív. „Jsem tam něco přes čtyři hodiny denně,“ přiznává. „Dříve to byla tak hodinka. Ale je to plnohodnotná práce, a pokud ji chci dělat dobře, musím nad ní přemýšlet a jít s kůží na trh. Stejně jako třeba v rádiu.“

Ačkoli dostával tisíce zpráv a vzkazů, nejprve na ně neodpovídal. Jednoduše jimi byl tak zavalen, že by to prostě nezvládl.

„Byl jsem ze soutěže nějaký čas trochu dezorientovaný, nakupilo se mi dost věcí k řešení. Energii jsem si nechával pro sebe. Teď už ale odepisuji,“ přiznává.

Ačkoli mu na jeho instagramový profil píše mnoho nadšených fanynek, žije single. „Ano, možná jsem tak náročný,“ odpovídá zpříma na otázku proč.

„Mé srdce je vybíravé. Když ale přeskočí jiskra, vybíravost jde stranou. To pak považujete všechny vlastnosti toho druhého za krásné. Dokud však jiskra nepřeskočí, jsem zdrženlivý a čekám na impulz. Možná to zní jako z hollywoodského filmu. Možná si myslíte, že jsem naivní. Máte pravdu, asi jsem. Ale naučil jsem se být v tomto směru trpělivý. Nevyhledávám partnerku za každou cenu jenom proto, abych nebyl sám,“ hodnotí své čekání na tu pravou.

Na ženě oceňuje zejména smysl pro humor, ale také oči, rty a celkovou krásu. „Ano, je pomíjivá, ale já ji mám rád,“ netají se.

Na Evropě 2 vysílá odpolední show, která je vystavěná na komunikaci a interakci právě s kolegyní Zorkou Hejdovou. „Je velmi vtipná,“ říká o ní. „Hodně improvizujeme. Dopředu si jen řekneme, na jaké téma to bude tentokrát. Chceme vždy najít něco zábavného a šokujícího.“

Interakci muže a ženy považuje za ideální. „Vystupoval jsem i s muži, ale to není vždy ideální. Mužská ega o sebe občas křísnou,“ směje se.

To mu však nebrání v tom, aby ocenil práci a profesionalitu svých kolegů z branže. Už od dob dospívání uznává Leoše Mareše pro jeho přístup a humor. Obdivuje i Marka Ebena a jeho moderátorskou lehkost a grácii stejně jako bezchybného a vždy připraveného Libora Boučka.

„Ten by mohl být vzorem pro mnohé. Já jsem spíš komediální moderátor, nemám tak kultivovaný projev jako on, často vtipkuju. Někdy se to i nepovede, ale to je riziko povolání.“

Jednou by chtěl mít svou vlastní talkshow. „To mi bude muset být aspoň padesát, abych získal životní zkušenosti, jaké mají ostřílení matadoři jako Kraus nebo Šíp,“ směje se a dodává, že se na své výstupy příliš nepřipravuje.

„Když mě napadne v autě fórek, zapíšu si ho. Jinak ale ne. Přicházím rovnou do vysílání a improvizuji. Čím jsem spokojenější a vyrovnanější, tím jsem lepší. A když nejsem, přichází na řadu profesionalita.“

Tvrdí o sobě, že je bytostný optimista. Řídí se příslovím: Vše skončí dobře, a jestli nemáte ten pocit, tak to ještě neskončilo. „Opravdu vše skončí dobře, neboť i smrt je podle mě vstupem do čisté lásky. Buddhistická pravda říká, že utrpení života skončí smrtí. Nemůže být tedy špatná. Praktikující buddhista nejsem, ale byl jsem v Indii a tento světonázor mě oslovil. Líbí se mi víc než komerční zbožnost našeho světa.“

Rád pracuje také manuálně. Na chalupě vyrábí nábytek, každoročně

dokonce staví dětský tábor, který i provozuje. „Truhlařina i tesařina mě baví, odpočinu si u nich,“ netají se.

S kamarádem a bratrem odkoupil onen dětský tábor, kde si před lety poprvé vyzkoušel moderování. Nyní je jedním z jeho majitelů.

„Jezdil jsem tam jako dítě, pak jako praktikant, vedoucí a teď ho provozuju. Práci s dětmi mám rád. Vždyť jsem vystudovaný učitel. A dovedu si představit, že se k profesi vrátím. Otázkou je, zda o mě jako o třeba osmdesátiletého učitele ještě bude zájem!“