Tereza Rychlá: I v největší zamilovanosti je nutné snažit se používat mozek

Filmové diváky teď bavíte v komedii Za vším hledej ženu. Koho tam představujete?

Hraju svobodomyslnou, trochu praštěnou Martu, která pracuje v lékárně, ale touží hlavně po tom povídat si s lidmi. Sní o tom dostat se do rádia a moderovat pořad pro ženy. Mým partnerem tam je Marek Němec, výborný kamarád mého muže (herec Ondřej Rychlý).

Dobře se známe a fungovala mezi námi chemie, takže natáčení s ním byla jen radost. Vznikla podle mého názoru zdařilá komedie, ale i bezva přátelství s mými filmovými kámoškami Hankou Vagnerovou a Betkou Stankovou.

K filmu vznikl také humanitární projekt Přehlížena #prehlizena, platforma pro ženy v nouzi. Je mi ctí, že jsem se stala jeho ambasadorkou.

Moc kamarádsky se ale vaše Marta ve filmovém příběhu nezachovala.

To ne, udělala hroznou věc: přebrala kamarádce chlapa. Jak jsem čerstvě vdaná, jsem přesvědčená, že i v té největší zamilovanosti je nutné snažit se používat mozek. Vím, že i já s Ondrou se za život poblázníme mockrát, ale věřím a hlavně doufám, že si uvědomíme, co máme a co bychom mohli ztratit. Zvlášť když tu jsou naše úžasné děti.

Kde jste se s Ondřejem seznámili?

Na konzervatoři. Jeho sestřenice a moje spolužačka Berenika Kohoutová mi jednou mezi řečí řekla, že mě Ondra miluje, ale ať si toho nevšímám. Tak jsem ji poslechla a naše životy se protnuli až o sedm let později. Oba jsme v tu dobu nikoho neměli a on mě oslovil s tím, že by se mnou chtěl trávit čas. Řekla jsem mu, že bych potřebovala vymalovat pokoj. A druhý den ráno už bylo vymalováno.

Jak máte s manželem rozdělenou péči o tříletého Tobiáše a devítiměsíční Františku?

Ondra je naprosto plnohodnotný rodič, dělá úplně všechno, krmí, přebaluje, uspává, umí jim připravit jídlo. Oba se staráme a také se oba realizujeme, a to je možné hlavně díky našim úžasným maminkám. Moc si toho vážím, vím, že to tak nemá každý.

Plánovali jste dvě děti za sebou?

Ne tak docela. Jenže když přišlo první, hned jsme oba pocítili, že rodina ještě není zcela kompletní. O dětech se u nás ale mluvilo hned od začátku vztahu. Ondřej si třeba vzal polštář, smotal ho a chodil s ním jako s imaginárním miminkem. Tak má, co chtěl, a všechny polštáře doma už jsou obsazené.

Otec vašeho muže je známý herec Petr Rychlý. Vy jste taky z umělecké rodiny?

Ne, rodiče prodávali nádobí Zepter. Jako pětiletá jsem na prezentacích pekla palačinky, což budilo pozornost. Maminka mě i oba bráchy vodila do hudebky, chodila jsem na klavír a do pěveckého sboru Zvoneček, kde jsem si užila krásných dvanáct let. Jezdili jsme na soutěže, procestovala jsem díky tomu celý svět.

Chtěla jsem se pak už víc věnovat sólovému zpěvu, ale nedokázala jsem opustit kamarády v souboru a celý ten kolektiv. Odešla jsem, až když jsem po gymplu začala chodit na konzervatoř a zjistila, že mě to táhne k divadlu.

Dá se říct, že při prezentaci nádobí se vám zalíbilo vystupovat na veřejnosti?

Ano, dělalo mi to dobře a neměla jsem pak zábrany zpívat ve sboru sóla. A taky to byl skvělý trénink pro moje kluky doma, kteří palačinky milujou.

Vydala jste se tedy zprvu na pěveckou, nikoli hereckou dráhu.

Na konzervatoři jsem studovala pop a jazz u Evy Svobodové a později u Hanky Peckové. Hraní mě začalo bavit až mnohem později, když jsem začala studovat činohru na DAMU. Řekla jsem si, že toho v oboru musím umět co nejvíc a chci dělat všechno, co mě baví a naplňuje.

Jazzu a zpěvu se ale věnuji pořád. Stále koncertujeme s kapelou The Masters, a s Ondřejem dokonce vydáváme naši autorskou desku. Často se také tyto dvě povolání propojí, protože po mně režiséři občas chtějí zpívat. Třeba v muzikálech v Městských divadlech pražských, kde hostuji.

Jste ctižádostivá?

Dělá mi dobře, když mám práci, která mě těší, a zároveň s tím i dost času na svou rodinu. Když se někdy zastavím, přepadne mě strach, že mi život protéká mezi prsty, nic nestihnu, nic neudělám.

To si při výčtu vašich činností nedovedu představit.

Vždycky to tak nebylo. Těsně po škole jsem měla krizi s divadlem, s herectvím. Po DAMU, což je škola, které se musíte věnovat na 150 procent. Opustila jsem kvůli ní kapelu The Spankers, se kterou jsem zpívala od samého začátku a projezdili jsme kus světa.

Na DAMU mi řekli, že si budu muset vybrat: buď škola, nebo kapela. Bylo to hrozně těžké rozhodování. Zvolila jsem školu a té jsem věnovala veškerou energii. Ta skončila a já najednou nevěděla, co se sebou. Neměla jsem pořádnou práci, neměla jsem partnera, ze života se mi vytratila jakákoli stabilita. Myslím, že jsem na tom takhle nebyla po skončení školy jediná.

Kdy se to otočilo?

Když jsem poznala Ondru. Začali jsme fungovat spolu, vytvořili jsme si zázemí.

Míváte na jevišti trému?

Mívám, ale přetaví se mi do zdravého adrenalinu, který je na jevišti žádoucí. Jakmile jsem tam pár minut, tréma opadne a už jsem ve svém živlu.

Moderuju svoje vlastní koncerty v Reduta Jazz Clubu v Praze, kde mě doprovází kapela, kterou dal dohromady naprosto skvělý bubeník Branko Križek. Vydali jsme už dvě desky, jsou k poslechu na Spotify i Apple Music. Na těchto koncertech se právě snoubí zpěvačka s herečkou i moderátorkou, takže mám tři trémy naráz a všechny naštěstí ustoupí. Miluju to.

Proč zrovna jazz?

Jednoduše jsem se do něj zamilovala. A má opravdu široké pole působnosti. Často hrajeme i na svatbách a různých firemních akcích, naše hudba lidi vždy potěší, ať jsou v jakékoliv věkové kategorii. Často to pak svede lidi k tanci, a to je pak ta největší radost. Mě jazz oslovil hlavně přes Ellu Fitzgeraldovou, Keitha Jarretta, Brada Meldaua nebo Ninu Simone.

Svou hudební produkci jste obohatila o společnou tvorbu s manželem Ondřejem.

Naším debutem byla píseň Po bouřkách do titulků filmu Slovo. Zavolal mu Jan P. Muchow a vyzval ho, aby zhudebnil text režisérky Beáty Parkanové, a přál si, abychom ho zpívali spolu jako duet. Takhle oslovil dalších jedenáct muzikantů, a tak vznikla výjimečná deska Slovo, kterou všem doporučuji k poslechu. Honza Muchow nám takhle otevřel dveře do hudebního světa a dodal sebevědomí na to, abychom začali vydávat své vlastní věci.

Takže má vaše manželská hudební spolupráce pokračování?

Momentálně je to činnost, která nám lemuje společné dny. Každý druhý měsíc pustíme ven novou píseň a posléze z nich vznikne společné album s názvem Měsíční úžeh. Texty píšeme společně. Přebal k albu máme od naší oblíbené malířky Míly Fürstové (česká výtvarnice žijící v Anglii), která vytvořila artwork pro album skupiny Coldplay nebo Miro Žbirky.

Setkáváte se s Ondřejem i na jevišti?

Jen jako herečka a režisér. V Divadle v Dlouhé, kde je Ondra v angažmá, jsme nastudovali hru Mrk. Hořkou komedii americké dramatičky Jen Silvermanové o kocourovi, kterého stáhli z kůže a který vstal z mrtvých, aby se pomstil. Já hraju toho kocoura.

Zkoušení s Ondrou bylo ale hodně náročné období. Je perfekcionista a nebylo vlastně kde si od sebe odpočinout a jak filtrovat to, co člověk zažil v práci. Nemohla jsem přijít domů a říct: „To byl teda den, to si nedovedeš představit, co po mně ten režisér zase chtěl.“ On si zase nemohl doma stěžovat na nemožnou herečku. Oba jsme na sebe nároční a byla to velká zkouška našeho vztahu.

K profesi jste se vrátila hodně brzy po narození druhého potomka.

Vrátila jsem se do všech svých pěti představení v Městských divadlech pražských. K tomu točím pro Českou televizi pořad Všechno, co mám ráda. Je to půlhodinový pořad, kde diváci najdou inspiraci pro hobby, zahradu, domácnost. Snažíme se propagovat ekologický způsob života, zdravou výživu.

Do jaké míry ta témata rezonují s vaším způsobem života?

Velmi. Na chalupě máme velkou zahradu, kde moje maminka pěstuje všechno možné. Jsem zvyklá všechno, co vypěstuje, zpracovávat, aby nic nepřišlo nazmar. Máme třeba moc rádi jablečné lívance s ovesnými vločkami. Používám spíš celozrnnou mouku, kupujeme žitný chleba. Nutím Ondřeje třídit odpadky.

Jak tříletý syn strávil příchod malé sestřičky?

Měla jsem z toho obavy, na doporučení kamarádky jsem poprosila maminku, aby první týden po porodu byla u nás a já se mohla věnovat tomu, aby to proběhlo v pořádku. Zatím to funguje skvěle. Tobiáš Františku zbožňuje. Někdy dokonce tak moc, že už musíme hlídat, aby ji doslova nerozmačkal láskou.

Proč jste se rozhodli ke sňatku, až když jste měli dvě děti?

Pocházíme oba z rozvedených rodin, tak jsme ze začátku měli na manželství dost skeptický pohled, a s tím, jak nám bylo spolu dobře, nám to nepřišlo důležité. Pak jsme si ale řekli, že na to možná nemáme nahlížet jako na uzavření vztahu, ale jako na otevření.

Zároveň jsme si přáli, aby naše děti vyrůstaly s rodiči, kteří jsou „skutečně“ svoji. Vzali jsme se v lese a poprosili farářku Evu Šormovou o požehnání. Svatba se konala v Prokopském údolí, což je kousek od místa, kde bydlíme.

Jste věřící?

Ani jeden jsme vychováni ve víře nebyli. Já jsem si k ní vztah vybudovala přes pěvecký sbor, se kterým jsme vystupovali v bezpočtu katedrál. Ondra si k ní cestu také našel. Aniž bychom doma třeba pojmenovávali, čemu vlastně věříme, víme, že moci být tady a teď spolu je dar. A díky tomu štěstí, co spolu žijeme, cítíme, že nad námi někdo tu ochranou ruku opravdu drží.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo ABC, Reduta Jazz Club