Taťána Kuchařová: I nadále chci zlepšovat situaci starších lidí u nás

Úspěch jsem začala vnímat teprve až po předání titulu. Kromě kariéry se mi ho podařilo využít ve prospěch dalších velkých věci, což vnímám jako největší výhru.

Dostala jsem šanci pomáhat druhým, skutečně začít něco měnit. Myslím si, že každý, kdo dosáhne takového úspěchu, by měl ten potenciál poslat ještě někam dál a nemít ho jen pro sebe a svou kariéru. Měl by se aspoň pokusit o vytvoření něčeho trvalého s odkazem na takový úspěch a především myšlenku, za kterou stojí.

Na škodu mi titul Miss World asi nebyl nikdy a v ničem. Nikdy jsem to nevnímala jako hendikep. Je pravda, že na začátku byly momenty, kdy zejména pro moji rodinu byla náročná ztráta anonymity a vyrovnání se s mediálním světem.

Musím říct, že pozitivní ohlasy jsme sklízeli bezprostředně po samotné prezentaci, z čehož mám samozřejmě obrovskou radost. Bylo to úplně poprvé, kdy byla Česká republika takto aktivní na půdě OSN a prezentovala svoji činnost v pomoci starým lidem. Byla to čest představit činnost Nadace Krása pomoci, která se vůbec jako první v historii neziskových organizací v OSN představila.

Pro nadaci to byl důležitý krok. A pro mě osobně to byla velká satisfakce, protože mi v začátcích někteří lidé rozmlouvali mít za cíl pomoc právě starším lidem. Mám z toho velkou radost a věřím, že nám to pomůže do dalších let a že to není naposledy, kdy se Česká republika ukázala zase v pozitivním světle na mezinárodní úrovni a na půdě OSN.

Když jsem nadaci před sedmi lety zakládala, bylo zde více organizací pomáhajících zvířatům než seniorům. Hlavním nedostatkem tedy je obecný nezájem o toto téma. Od toho se odvíjí ty další, kterých bohužel je více než dost. Chybí zde integrovaný systém, kde jedna část péče navazuje na druhou. Vůbec nemůžeme mluvit o tom, že bychom zde měli dostatek dostupných moderních sociálních služeb.

U nás je zvykem, že nemocnice zbytečně drží lidi, kteří by mohli být doma se správnou péčí. Když se po dlouhé době vrátí domů, ale nejsou plně soběstační a potřebují pomoc, neví, kam se obrátit. Je zde obecně velká neinformovanost, se kterou se také potýkáme. Z vlastní zkušenosti víme, že senioři chtějí být doma, ale systém služeb, který jim to umožní, je nedostatečný. A právě to se snažíme změnit.

Kromě toho, že dlouhodobě podporujeme projekty, které se tak mohou rozšiřovat a rozvíjet (doposud jsme je podpořili celkovou částkou 23 mil. Kč), se v loňském roce podařilo zrealizovat mediální kampaň Zruš doživotí samoty. Kampaň byla zaměřena na jeden z největších problémů seniorů – jejich samotu a izolovanost.

V loňském roce se podařilo také otevřít Kontaktní místo v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Funguje jako bezplatné poradenství pro seniory a jejich blízké, kteří potřebují pomoci zajistit anebo nastavit služby tak, aby mohli žít doma. Zajišťujeme také terénní sociální poradenství a podařil se také rozjet projekt Dobrovolnictví v domácnostech seniorů.

Více o těchto projektech najdete na www.info.krasapomoci.cz. Samozřejmě že tím to nekončí, je před námi spousta další práce a úkolů. I nadále chci přispívat ke zlepšení situace starších lidí v zemi, kterou miluji a ze které pocházím. Ráda bych více spojovala mladé se staršími lidmi, obzvlášť vzhledem k tomu, jak postupně upadá kult rodiny. To podle mě není vůbec dobré. Na jednu stranu chápu, že nemůžeme řešit jednotlivé mezilidské vztahy, ale z toho úpadku rodiny pak nejvíce trpí právě děti a senioři, o které se nikdo nestará.

Od té doby jsem si našla svoje hodnoty a priority, některé se v zásadě nemění, některé jsem přehodnotila. Můj pohled na svět zůstává stejně realisticky pozitivní jako tehdy. Možná mám jen míň iluzí, ale myslím, že to souvisí s věkem a zkušenostmi, které člověk na své cestě získá. Především jsem ale změnila pohled sama na sebe a to mi ovlivnilo pohled na svět. Rozhodně se teď cítím vyrovnanější, klidnější a svobodnější.

Asi je pravda, že s věkem začne člověk brát zdraví zodpovědněji a v mém případě je to tak moc dobře. Jedině zdravá můžu být prospěšná sobě, rodině a okolí. Naštěstí mám ale řadu dobrých návyků, jako je například láska ke sportu a pohybu. Jsem relativně aktivní a všestranný člověk.

Plavu, jezdím na koni, ale v poslední době u mě nejvíce vede tanec a běhání. Všechny sportovní aktivity jsou takové terapie pro tělo i duši. Běh mě baví, vedle toho, že je skvělé kardio, má i svou hloubku, pomáhá mi utřídit si myšlenky a odpočinout si po té mentální stránce. Díky tomu, že mi nedělá problém se pravidelně hýbat, se naštěstí nemusím omezovat v jídle. Jsem skutečný labužník, vášnivý člověk a cestovatel a s tímto stylem života se žádná dieta neslučuje.

Umí fantastickou svíčkovou a naprosto fenomenální tatarák. Vaří s láskou a jakékoli jídlo, i třeba vajíčková pomazánka, od něj je vynikající. Je úžasný kuchař a byl by fantastický jako šéfkuchař. Má na to ten talent a vaření prostě miluje.

Já sice nejsem zdaleka tak dobrá kuchařka, ale také umím něco uvařit. Vařím ráda, mám ráda domácí kuchyni a jídlo miluji. Většinou ale Ondřejovi do vaření nemluvím, jeho to natolik baví, že si přeje sám doma vařit. Dávám mu tedy prostor a pochutnávám si na jeho jídlech.

Z tanců pro nás asi nejvíc vede tango a valčík. Ty na plese nikdy nevynecháme a pak samozřejmě máme každý svůj styl. Tancujeme spolu rádi.

Přizpůsobuje se ten, kdo se zrovna přizpůsobit může. Nejradši trávím volno někde mimo město, v přírodě. Když jsem v zahraničí, tak třeba na pláži, a v ČR miluju víkendy u rodičů v Opočně nebo někde na venkově. Mám ráda Čechy v létě, jsem ráda s přáteli a nejbližší rodinou. Někdy jsem ráda taky jen o samotě, to je taky potřeba a hodně důležité. Mám ráda i aktivní odpočinek.

S Ondřejem rádi cestujeme, jsme filmoví fanoušci, čtenáři a užíváme si jiné kulturní akce – výstavy, koncerty. Spojuje nás ale i láska k přírodě.

Kulturní rozdíly jsou určitě znát, cizinci prostě těžko vysvětlíte, kdo je to třeba Večerníček! Je to vidět právě na tom dětství, které máme napříč národy jiné. Na druhou stranu to nejsou problémy, které nelze překonat.

Cestování je moje vášeň! Moc ráda se vracím do New Yorku, jak ve volnu, tak pracovně. Je to úžasně energické a dynamické město. Tamní atmosféra je úžasná. Mám ráda Paříž, Londýn, ale i Prahu, kterou skutečně miluji. Procestovala jsem celý svět a opravdu si myslím, že to je jedno z nejkrásnějších měst na světě. Vedle kultury, historie a možností se tady krásně žije. Vždycky se těším, když vidím Pražský hrad. Užívám si možnost cestovat a poté se sem vracet.

Určitě to byla moje rodina, partneři, přátelé a kolegové a pak pár těch správných lidí, které jsem poznala ve správný čas na mojí cestě, a to je velké štěstí. Věřím tomu, že když je člověk pracovitý a po prvním větším úspěchu neusne na vavřínech, tak mu osud do cesty postaví další příležitosti a výzvy a i správné lidi, kteří mu pomohou posunout se dál.

Nejvíce mě potěšil dnešní jarní den a hezké počasí. Moje srdce zaplesalo, když jsem viděla rozkvétající poupata na stromech na Petříně. Jsem z toho opravdu nadšená.

Co se týče zklamání, tak to mám v jiné formě často, když se vrátím z ciziny do Čech a setkám se s podivným přístupem k životu některých lidí. Například v našem domě máme výtah, ke kterému mají klíček jen lidé z horních dvou pater. Já s Ondřejem jsme v tom zámku náš vlastní klíček nechali, aby všichni mohli tím výtahem jezdit, pokud to potřebují. Ten klíček byl po půl dni pryč a upřímně vám řeknu, že mě to zasáhlo a byla jsem z toho hodně zklamaná.

Nelíbí se mi ta nepřejícnost, jakou vůči sobě někteří lidé mají, a doufám, že třeba příští generace to změní.

Mně by stačilo, aby tomu bylo jako dnes. Zdravá, šťastná, vytížená, plná energie do nových i pokračujících projektů a obklopená mojí milující rodinou a přáteli.