Článek
Opera, mezi znalci považovaná za stánek umění bez jakékoliv aférky či skandálu, se přispěním své sólistky baletu rodilé Rusky Kariny Sarkissové (27) dostala do řečí. Pro Vídeň jde o něco dosud nepředstavitelného, protože na Operu si Vídeňští nenechají sáhnout. Je to jejich chlouba a výkladní skříň.
Po varování přišel vyhazov
Státní opera je jedním z národních klenotů. Pošpinit ho by neprošlo beztrestně. Proto loni v červnu jako bomba zapůsobily nahé snímky Kariny v pánském magazínu Penthouse, pořízené navíc bez povolení přímo mezi stěnami svatostánku.
„Co je Opera Operou, se to ještě nestalo!“ naříkali a lomili rukama nad tím, kam ten svět spěje, staromilci a v duchu čekali trest. Jaký? Vyhazov pro poškození jména a vážnosti národního klenotu.
Šéf baletu Gyula Harangozo Karinu nejdříve jen varoval, ale koncem srpna jeho nástupce Manuel Legris překvapené Sarkissové oznámil okamžitou výpověď, protože mezitím její fotografie zveřejnil i rakouský magazín Wiener. Vedení Opery potvrdilo deníku Österreich, že balerína byla propuštěna.
„Šokovaná Opera“, „Neslýchaný případ v historii Opery“ – zněly titulky novin, když citovaly ředitele Opery Dominiqua Meyera, že umělkyně byla již varována kvůli podobným snímkům. Zejména titulek „Nahá balerína – balet, jaký milujeme“ šéfa rozčílil.
Jenže po čase vzrušení opadlo a v říjnu si Karinu znovu pozval Meyer, jemuž se tanečnice omluvila. Tím byl problém vyřízen a Karina byla přijata na milost.
Od pasu nahoru nazí
To ještě milovníci vídeňského baletu netušili, co je čeká letos v lednu, když se dával nový kus Schritte und Spuren sestávající ze čtyř baletů. V něm se opět na jevišti měla objevit Karina hned dvakrát – v prvním jako třetí tanečnice a ve druhém jako Bella Figura v choreografii Jiřího Kyliána. Tanečníci podle listu Kurier vyjadřovali pohybem hudbu Fosse, Pergolesiho, Marcella, Vivaldiho a Torelliho, jenže od pasu nahoru nazí!
Pikantní bylo, že vedle mužů tak vystoupily i baletky, mezi nimiž měla být i Sarkissová. Měla, ale nebyla. Krátce před premiérou si Legris vymohl, aby místo ní vystoupila v této roli jiná tanečnice. List Österreich napsal, že by to bylo pro Legrise, který předtím Karinu propustil, příliš velké sousto na strávení.
Bez potlesku a volání bych ani snad nemohla žít. Proto beru i konkurenční boj, ale i závist. Jsem sólistka na jevišti i v životě,
Nicméně, jak se ukázalo, aféra kolem Kariny jí více pomohla, než uškodila. Přímo se o ni perou pořadatelé různých galavečerů. „Tančím tam třeba na písně Edith Piaf, na melodii z Carmen nebo na muziku skupiny Queen a lidé, kteří neměli nikdy zájem o balet, najednou přiznávají, že jim při tom naskakuje husí kůže. Tak vlastně přitahuji do divadla další návštěvníky,“ říká sama Karina.
Média se předháněla v nabídkách Karině na rozhovor. V jednom z nich dala Karina – matka osmiletého Gabriela a manželka Wolfganga Rudroffa (41) – nahlédnout do svého života novinám Kurier, podle něhož baletka, 10 let členka baletu a od roku 2009 jeho sólistka, ovládá „magii člověčenství“. Překvapeným novinářům řekla, že se dlouho cítila jako žena a baletka diskriminována, protože „zatímco muži mohou tančit od pasu nahoru nazí, ženám to dosud je odpíráno“.
Dodala, že „balerína potřebuje publikum i mimo jeviště“. „Že ukážu své tělo, i tento můj exhibicionismus, patří k povolání. Když člověk nemá rád sám sebe, nemůže o sobě přesvědčit ani jiné. Proto jako baletky tak tvrdě pracujeme, často trénujeme až devět hodin denně.“ Prozradila také, že by bylo hezké, kdyby ji lidé neznali jen jako hezkou tanečnici, a že sní o roli ve filmu.
Od čtyř let na hodiny baletu
Čtenáři listu se na baletku dověděli mnohé. Jak ji maminka, tlumočnice z ruštiny do angličtiny, vodila v Moskvě už od čtyř let obětavě do taneční školy při Bolšom teatru a pak ještě na soukromé hodiny a jak jí nyní pomáhá v péči o domácnost.
Karina pobíhá po bytě většinou bosa, „protože nohy potřebují zotavení po baletních botách“, v červené minisukni a triku bez rukávů. „Proto vytápíme byt na letní teploty,“ přiznává manžel a zálibně spočine na své krásce.
Seznámili se před deseti lety, to jí bylo sedmnáct, na diskotéce Nachtschicht (Noční směna). Karina přiznává: „Nebyla to láska na první pohled. Přátelé nevěřili, že nám to vydrží, a do manželství jsem nešla jako panna. Nejdříve jsem ho brala jako otce, protože můj táta zemřel náhle ve třiatřiceti, mně bylo tehdy dvanáct.“
Wolfgang musel na útlou krásku, která při výšce 172 cm váží 50 kilo, rok čekat. „Viděl mě v pyžamu, nenamalovanou a pojídající nudle. Bral mě, jaká jsem, a to bylo rozhodující. A pak přišla první pusa, první milování, svatba a po ní za 10 měsíců syn. Náš vztah je jako magie.“ Magické je pro ni i to, když za jevištěm čeká na vystoupení a přes reproduktor zazní inspicientovo „Představení začíná“.
Je-li klec otevřena, pták se vždy vrátí
A jak se dívají na případnou nevěru? Jsou tolerantní. „Nedíváme se vždy stejným směrem,“ přiznává ona a manžel vysvětluje: „Je-li pták zavřen v kleci a naskytne se mu příležitost ulítnout, už se nevrátí. Je-li ale klec otevřena, vrátí se vždy zpátky. Pochopitelně je narcistka, ale to patří k jejímu povolání. Mám ji rád se vším všudy.“
Rád si prý vyslechne i její líčení různých divadelních intrik a kolik bylo aplausů po představení. „Bez potlesku a volání bych ani snad nemohla žít. Proto beru i konkurenční boj, ale i závist. Jsem sólistka na jevišti i v životě,“ přiznává a dodá, že skutečné přátele je sotva možné mít mezi kolegy. Proto má svou rodinu a své sny. A také tetování na hřbetu ruky a na zádech.
Jednou přijde i druhé dítě a možná také církevní svatba, evangelická nebo ortodoxně pravoslavná. A role ve filmu, nejlépe u režiséra Götze Spielmanna. „To už by ale byla jiná dimenze mého života,“ přemýšlí nahlas.
