Táňa Pauhofová: Jsem dost dobrá manželka

Pokojně a s blízkými. Oslavy Silvestra mě nijak neberou, těším se akorát na možnost setkat se s přáteli, na půlnoční procházku a prskavky.

Krásné byly konce roků na chatě na horách, kam jsme v mém prudkém mládí jezdili. To bylo mega super, ale kvůli divadlu se mi už mnoho let podobný zázrak nepodařil.

Lyžovat bych se chtěla naučit, a moc. To bych ale nesměla mít nic roztočené. To se často nestává. (směje se) Od malička jsem jezdila na snowboardu, to mám moc ráda, ale čím jsem starší, tím víc oceňuji horské výlety a procházky. Na nich jsem šťastná až euforicky.

Je o nás všech. O tom, jak se bojíme nebo jak se nám úplně nedaří žít otevřené, upřímné, a tím smysluplné vztahy. Jak se potřebujeme skrývat a chránit namísto toho, abychom chránili to, co spolu budujeme.

Myslím, že přátelé a blízcí lidé jsou absolutně směrodatní a důležití v životě každého člověka. Nemusí jich být mnoho, opravdový přítel je k nezaplacení. Ale co se týče našeho filmu, tam jde spíš o známé. A já mám pro přátele jinou definici.

Jsem veterinářka Bianka - křehké, veselé, otevřené a důvěřivé děvče.

Myslím, že jsem byla Biankou, dokud jsem mnohokrát bolestivě nenarazila. Takže mi už trošku chybí její absolutní víra v to, že lidé to myslí vždy jen dobře. Obě dokážeme být pořádně naivní a upínáme se na to nejlepší v těch, se kterými se potkáme.

Určitě mám sklony k výraznému optimismu, vyvažuji tím svůj stále přítomný smutek.

Enormně pozitivní. V dětství jsem měla všechna zvířátka, co zahrada nabídla - od ptáčků, co vypadli z hnízda, a já je učila létat, přes ježka až po zatoulané kočky. Také jsem měla psíka, velké množství morčátek a zajíce.

V Americe, kde jsem nějakou dobu studovala, jsem žila na farmě. Tam jsem byla v blízkosti ovcí, slepic, prostě všech možných zvířat. To byla paráda! Dnes jsem zodpovědná a kvůli nedostatku volného času zůstávám bez domácích miláčků. Zatím.

Se Zuzkou jsem pracovala ještě jako se studentkou. Je to velmi citlivý, jemný a vnímavý člověk, pracuje v plném nasazení a nic nenechá jen tak. A skvěle se s ní diskutuje.

Vášnivě diskutuji, zároveň ale i absolutně uznávám. Jen někdy potřebuji pochopit a vyjasnit si názory.

Vždyť nejsem na knoflík ani nejsem hadrová panenka. A dobrá diskuse je podle mé zkušenosti vždy přínosná a příjemná.

V průběhu natáčení filmu každý den, kdy byl na place Martin Hofmann. V divadle mám úžasné kolegy, kteří mě taky umí nádherně rozesmát, a doma mám esenci humoru. Co víc si přát?

Umět se spolu zasmát je léčivé. Takže ano, je to pro mě důležité. Ale nikdy jsem si partnera nevybírala podle předem stanovených kritérií.

To nechám na nich. Věřím, že jsou dostatečně vnímaví na to, abych jim musela našeptávat. A když se budou chtít jen pobavit, také to bude fajn.

Myslím, že mě práce naučila si hranice přesně stanovit, abych se neztratila. Jsou věci, které jsou jen a jen moje, a sdílím je výhradně s těmi, kterých se týkají, anebo s těmi, které si vyberu. Zůstanou tak stále vzácné, nepřekroucené, neinterpretované, opravdové.

Chcete jmenovitě? (směje se)

Nikdy jsem neměla touhu dělat něco tajně, stejně jako jsem nikdy netoužila, dokonce ani nepřemýšlela o opulentní svatbě. Těch jsem si před kamerou užila dost.

Pro nás bylo nejvzácnější, že to bylo naše, maličké, ale intenzivní. S nejbližšími, kteří se mohli radovat s námi. Rozhodně ale nejsem ten typ herečky, která potřebuje svoje soukromí vykřikovat do světa.

I to, co musím sdílet kvůli své práci, je pro mě příliš. Cítím se radostně a bezpečně ve svojí sociální bublině. Jak žiju ve skutečnosti, beztak nikoho nezajímá, ale právě to je pro mě nejdůležitější. Nepotřebuji na každou vzácnost z mého soukromí znát názor veřejnosti.

Dost dobrá manželka jsem.

To by se mělo nějak odrazit?

V tomto směru se nic nezměnilo od doby, co jsme se poznali. Naopak. A díky událostem uplynulých dvou let jsem s manželem (muzikant Jonatán Pastirčák) strávila více času než kdykoli s někým jiným.

Všecko. Jonatán je můj domov a nejlepší člověk, kterého znám. Vedle něho mohu být tou nejlepší verzí sama sebe.

Známe se dlouho. A potkali jsme se - kde jinde než v divadle.

Všechno, co musím, se v tomto ohledu naučím. Jsem ale mnohem větší fanoušek všeho opravdového a skutečného, čeho se mohu dotknout.

Mobil a počítač využívám zejména při práci, na vyhledávání zpráv a informací, které právě potřebuji. A taky tu ráda zkouknu nějaký ten film či seriál. Uznejte, že na to, co všechno dnes technologie nabízejí, je to dost málo. Mně to ale zatím bohatě stačí. Nejvíc technologie využívám asi jako řidička v autě, tam mi slouží opravdu skvěle.

Byl to zábavný babylon. Vždy jsem se na natáčení velmi těšila, i když mnohokrát nebylo vůbec komfortní.

Kostýmy byly překrásné, ale nedalo se v nich žít. Neustále mi byla zima, cítila jsem chlad a průvan. Byly to jen takové jednoduché, prozaické věci.

Osobně k ní žádný hlubší vztah nemám, ale jako historická postava má můj obdiv.

Nemám jen jedno oblíbené období, ale máte pravdu, jsem velký fanoušek historie. Baví mě toho na ní hodně. A je jen jediné období, ke kterému jsem zatím nenašla žádný vztah - a tím je pravěk.

Máme skvělou a fantastickou paní prezidentku. Myslím, že nic lepšího se nám nemohlo stát.

Moudrá, klidná, laskavá a noblesní žena, která svoje ego, na rozdíl od mnoha kolegů, nepovyšuje nad svoji službu. Takových by bylo po celém světě potřeba mnohem víc.

Jen by k tomu, aby se takové ženy dostávaly do vedení, měla dospět celá společnost.

Mnoho drobností mi dělá velké radosti.

Točím nový projekt, hraju v divadle, učím na škole - takže výzev je stále dost. A v soukromí? Tam mě, doufám, čekají samé parádní věci. A ty, co parádní nebudou, zvládnu, doufám, se ctí.

Ani ne, moje dny jsou poměrně dost různorodé, takže mít něco jako rituál mě neláká, to bych si na sebe akorát ušila bič.

Nejvíc miluji spánek. Tomu se nic nevyrovná. Protože to se mi přepne hlava do jiného režimu a konečně mám trochu klid!