Článek
„Náš vztah trval od roku 1995 do roku 1999. Helmut Kohl a já jsme byli spřízněné duše. Velmi jsme se milovali,“ prozradila Beatrice týdeníku Bunte.
Poznali se o Velikonocích 1990 v rakouském Bad Hofgasteinu. Tehdejší kancléř tam v hotelu St. Georg pobýval na každoroční hubnoucí kúře, zatímco Beatrice tam přijela s manželem.
Jednoho dne se vydala do sauny, jenže ji zaskočilo oznámení, že sauna je uzavřena kvůli soukromé akci. Ze zvědavosti otevřela dveře a naskytl se jí zajímavý pohled – na dřevěných lavicích se tam potil mj. kancléř a jeho osobní řidič Ecki Seeber.
To, co se mohlo zdát trapnou záležitostí, se ukázalo jako totálně nekomplikované. „Helmut vyzval ostatní, aby se sesedli, a já se mohla posadit vedle něj,“ vzpomíná.
Křišťálové jablko od Chiraka
Večer se s ním opět potkala, u bufetu prohodili pár slov. Odjela z lázní, ale zůstali v písemném kontaktu a viděli se při každoroční velikonoční lázeňské kúře. V roce 1995 už přijela sama, měla krátce před rozvodem.
Krátce nato ji kancléř navštívil v její agentuře v Königsteinu, kam přijel rovnou ze schůzky s tehdejším francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem ve Štrasburku. „Přivezl mi křišťálové jablko, které mu Chirac daroval.“
Maike Richterovou si exkancléř vzal v roce 2008.
Beatrice listuje ve svém termínovém kalendáři z roku 1995 a u data 16. září ukazuje iniciály „HK“. „To je den, kdy mě Helmut poprvé navštívil v mém domě ve Wiesbadenu,“ říká reportérovi. A na jeho nevyřčenou otázku, jak vůbec mohlo dojít k nezvyklému a riskantnímu vztahu, připomíná: „Prožívala jsem těžkou dobu. Tehdy jsme se s mužem rozešli a Kohl mě zaujal. Vcítil se do mé situace, naslouchal mi a já ho obdivovala.“
Mohla mu poté kdykoliv volat do kancléřství, patřila k několika vyvoleným, které sekretářka Juliana Weberová okamžitě spojila. „Byl pro mě probuzením,“ konstatuje po letech.
Strach z odposlechu
Nejintenzivnější dobu prý tajný pár zažil mezi lety 1996 až 1998, kdy Beatrici kancléř téměř denně volal a navštěvoval ji v bytech ve Wiesbadenu a v Kronbergu v Taunusu. „Zůstal většinou tak tři čtyři hodiny. Zatímco jeho šofér popojížděl po okolí.“
Kancléř přijížděl často, někdy každých osm dní, jindy jednou za dva tři týdny a většinou bez ochranky. Měl prý rád zejména klepy ze společnosti, méně ho zajímalo, co se mluví o politice.
Měl strach, aby ho někdo neodposlouchával.
Při odchodu zavolal šoféra, který ho odvezl domů do Oggersheimu nebo do kancléřství v Bonnu. „Ještě než tam dojel, tak mi zavolal, buď prostřednictvím šoférova telefonu, nebo nechal zastavit u telefonní budky. Měl strach, aby ho někdo neodposlouchával.“ Nikdy se podle Beatrice neoslovovali jmény.
Vzpomněla si také na humornou příhodu spojenou s kancléřstvím. Když tam za ním jednou přijela, zaparkovala za rohem. Kohl vyšel z budovy, sedl si na místo spolujezdce a jeli. „Vrátný viděl jen mě za volantem a ptal se na povolenku. Vtom se ozval svým brumlavým hlasem kancléř: ,Zvedni závoru, to jsem já‘.“
Herboldová si je podle Bunte vědoma třaskavosti svého líčení, protože Němci až dosud vždy viděli na fotografiích z oficiálních akcí nebo z dovolené po Kohlově boku jen jeho manželku Hannelore, která odešla dobrovolně ze života v roce 2001. A i když se občas nějaké pověsti vyskytly, nikdo tomu nevěřil.
Týdeník si na mnoha místech, ať už v Berlíně, Bonnu, Taunusu či Oggersheimu, ze spolehlivých zdrojů ověřil autentičnost jejích slov. Zjistil přitom, že ji Kohl navštěvoval ve zmíněných letech třikrát až čtyřikrát měsíčně, což by mohlo dávat dohromady stovku setkání. Navíc z Bad Gasteinu zůstaly i snímky.
Strýc se mu velice podobá
Je otázkou, jak mohl zůstat tento vztah tak dlouho utajen. Nikomu nebylo nápadné, jak často mocný politik pobývá celé hodiny v bytě o třicet let mladší ženy? „Jen jednou se mě soused v domě zeptal, jestli ten muž, kterého viděl na schodech, nebyl Kohl. Zavrtěla jsem hlavou. Ne, ne, můj strýc se mu velmi podobá.“
Přiznala, že jednou je málem prozradil její pes Tesy, který kancléře vždy radostně vítal. A když ho jednou vzala s sebou do Bad Gasteinu, bylo všem kolem divné, že ke Kohlovi hned běží a ten ho důvěrně hladí.
O vztahu věděl osobní šofér kancléře a zřejmě i někteří příslušníci jeho ochranky. „Když jsem se jednou Helmuta zeptala, zda o našem vztahu ví jeho paní Hannelore, řekl mi, abych si nedělala starosti,“ dodala.
Po prohraných volbách návštěv ubylo
Koncem roku 1998, když Kohl prohrál volby, návštěv ubylo. Prý býval často smutný a měl špatnou náladu. Cítila, že už nevyhledával kontakt s ní. „Myslela jsem, že se v jeho životě objevila jiná žena. Po návštěvě v srpnu 1999 v Kronbergu byl konec. V roce 2000 jsme se setkali naposled v hotelu Kempinski Grand Falkenstein.“
Beatrice Herboldová žije se svými dvěma psy v západní části Berlína. Přiznává, že neměla vždy štěstí v životě. Chystá se napsat knihu, Kohlovy dárky, mezi nimi náramek a šest dřevěných ikon, jsou její vzpomínkou. Ráda by se se svým tajným přítelem ještě jednou sešla a popovídala si o starých časech.
Když prohlíží tehdejší fotky, vyvolává to na její tváři úsměv. Zejména u těch, kde má Kohl bleděmodrou kravatu se slony, kterou mu jednou dala a kterou tak často nosil.
