Tajemství kolem korunovace prince Charlese

Leckoho přitom tehdy během televizního přenosu obřadu napadlo, že za nějakých třicet čtyřicet let bude korunovace další, to až Charles nahradí matku na královském trůnu. Ale osud tomu chce jinak. Británie naposledy zažila korunovační obřad v roce 1953, a nezdá se, že je příliš hladová po dalším.

Abdikaci Alžběty II. ve prospěch Charlese si naposledy přála většina poddaných Jejího Veličenstva v době, kdy se ženil s princeznou Dianou, tedy v roce 1981.

Pak ještě kolem roku 1990, kdy byly názory obyvatel na odchod či setrvání panovnice zhruba vyrovnané. Následně popularita královny začala strmě stoupat, a dokonce i smrt Lady Di ji přibrzdila jen lehce. Charles, kterému bude v listopadu 68 let, se mezitím stal historicky nejstarším následníkem v celých britských dějinách, a rekord zřejmě bude ještě nějaký čas vylepšovat.

Ovšem přísloví o tiché vodě, která mele břehy, je mimořádně příhodné pro královské dvořany. Jak napsal nedělník The Mail on Sunday, teprve hrubá chyba britského úřadu vlády na Whitehallu ukázala, že na Charlesově korunovaci se pilně pracuje a členové supertajného týmu propracovávají do posledního detailu podrobnosti korunovace.

Panel odborníků vznikl před více než deseti lety, a hned na svém prvním zasedání rozhodl o tom, že musí svou činnost utajit, téměř jako by šlo o spiknutí. Vymysleli si proto podle korunovačního klenotu kódové označení Zlaté jablko, což je ve skutečnosti symbol zlatého glóbu, osazeného křesťanským křížem. „Jablko“ podle znalců symbolizuje královskou moc a svrchovanost boží, název organizace měl podle Mailu on Sunday varovat členy týmu, že jde o hodně a je třeba udržet jazyk za zuby.

Ve skupině jsou přední britští aristokraté a předsedá jí 59letý Edward Fitzalan-Howard, osmnáctý vévoda z Norfolku, honosící se také titulem Hraběcí maršál. Poněkud překvapivě na poměry u dvora je katolík, má pět dětí a - možná i proto - je mimořádně činný ve skautském hnutí.

Jeho Zlaté jablko vyvíjí činnost bez jakýchkoli zásahů z Buckinghamského paláce či vlády, tedy s výjimkou nešikovnosti úředníka, který dokument o existenci exkluzivního „korunovačního klubu“ zařadil do volně přístupných dokumentů.

Z těchto materiálů vyšlo najevo, že hrabě Norfolk řídí i tajnou skupinu London Bridge, která opět s dostatečným předstihem chystá pohřeb královny Alžběty II. A aby měli všechno pohromadě, plánují i poslední rozloučení s jejím manželem princem Philipem, kódově označené podle legendárního železničního mostu poblíž Edinburghu Forth Bridge.

Podle britského tisku jsou opravdu styloví, protože pro konec pozemské pouti královského páru zavedli metaforu mostu coby přechodu „na druhou stranu“.

Nečekané odhalení sice rozhněvalo dvořany, kteří se snaží existenci podobných skupin tajit, historička panovnického rodu Anna Whitelocková nicméně zprávu uvítala. Ocenila zejména název korunovačního týmu. „Jablko je technicky vzato globus cruciger, což je latinský termín pro dutou zlatou kouli opatřenou křížem,“ tvrdí.

„Jde o symbol Kristovy moci, svěřené do rukou panovníkovi. Je třeba připomenout, že v samotném jádru korunovačního obřadu král nepřísahá věrnost své zemi ani svým poddaným, nýbrž trestajícímu Bohu,“ uvedla historička.

Jablko má podle ní průměr 16,5 centimetru, váží 1,2 kilogramu a je z ryzího zlata. Bylo vyrobeno pro krále Karla II. Stuartovce v roce 1661 a zdobí jej jeden ametyst, devět safírů, devět smaragdů, 18 rubínů, 365 diamantů a 375 perel.

Příliš mnoho podrobností o Charlesově korunovaci sice v inkriminovaných dokumentech nebylo, ale jisté je, že obřad bude ve srovnání s rokem 1953, kdy proběhla korunovace Alžběty II., podstatně skromnější.

Tehdy se do Westminsterského opatství natlačilo na tříhodinovou korunovační bohoslužbu osm tisíc hostů. Trvalo to tak dlouho, že někteří šlechtici pašovali pod róbami whisky, aby přestáli nekonečný rituál. Charles si odbude korunovaci daleko rychleji, a o místa v kostele se bude podle nového zvyku losovat, případně je dostanou k dispozici charitativní organizace.

Zvlášť budou sedět šlechtici, diplomaté, důstojníci, preláti a další představitelé z patnácti zemí, pro něž se stane rovněž králem. Podle dokumentu také Charles obdrží titul Obhájce Víry (rozuměj křesťanské, v užším slova smyslu anglikánské), i když on sám dal najevo, že by byl nejraději Obhájcem víry s malým „v“, tedy pluralitního náboženství. Norfolkovi lidé musejí ještě leccos doladit.

Charles podle bookmakerů zvolí královský titul Karel III. To jej ovšem zařadí do problematické linie. Karel I. Stuartovec prohrál občanskou válku. Nechal jej popravit Oliver Cromwell, který vnutil Británii představu, že parlament je panovníkovi nadřazen. Jeho syn Karel II. sice monarchii obnovil, ale v roce 1666 zase za jeho vlády shořel celý Londýn.

S nástupnictvím prince Charlese si už dva roky pohrává na londýnském West Endu divadelní komedie Charles III. ani ne čtyřicetiletého dramatika Mikea Bartletta, která je vtipná, originální, a mimo jiné naznačuje, že Charles nezůstane na trůnu dlouho.

Děj začíná smrtí Alžběty II., po níž se nastupující král vzepře novému mediálnímu zákonu, který má výrazně omezit svobodu slova. Současně se princ Charles rytířsky zastane nové přítelkyně svého syna prince Harryho, republikánky Jess Edwardsové, kterou chce bulvár vtáhnout do sexuálního skandálu.

Zákon, do jehož podpisu jej tlačí slabá opozice, nakonec nový král vrátí, a jde ještě dál - rozpustí parlament. Ve staré dobré anglické tradici se na prknech zjeví duch Diany, který ovšem slíbí „největší království ze všech“ jak Charlesovi, tak Williamovi.

Charles se opevňuje v Buckinghamském paláci, který se stává poslední baštou svobody v Británii. Do sporu s parlamentem však lstivě vpadnou William s Kate, nabídnou zprostředkování a korunu uchvacuje William. Hra uspěla i na Broadwayi a v Austrálii, BBC podle ní momentálně dokonce natáčí televizní film.

Podle Mailu on Sunday se přestárlí panovníci a panovnice vzdávají trůnů napříč Evropou, od Španělska až po Nizozemsko. Uvolňují cestu mladé krvi, a není vyloučeno, že něco podobného potká prince Charlese, i když v méně dramatické formě než na prknech, která znamenají svět.