Článek
Badžračarja byla ve svých dvou letech rozpoznána jako kumárí, tedy převtělení hinduistické bohyně Durgy (nepálsky Taleju). Od té chvíle žila dle tradice odloučena od světa ve svém domě ve městě Pátan. Na veřejnosti se objevovala jen mimořádně, a to výhradně na dřevěných nosítkách nesených pouze věřícími.
Dubnové otřesy o síle 7,8 stupně Richterovy škály, které v zemi zabily přes devět tisíc lidí a dalších 23 tisíc zranily, ji ovšem stejně jako její sousedy vyhnaly na ulici. Svůj dům opustila poprvé po třiceti letech - a poprvé po svých.
Je možné, že se bohové zlobí, protože lidé už tak nedodržují tradice jako v minulosti.
„Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu ven tímto způsobem. Je možné, že se bohové zlobí, protože lidé už tak nedodržují tradice jako v minulosti,“ podotkla. „Nemohli jsme odejít jako ostatní, museli jsme myslet na ni. Nevěděli jsme, co si počít. Ale když vás příroda donutí, uděláte i nemyslitelné,“ vysvětlili situaci členové její rodiny.
Sesazena z moci úřední
Nepálští hinduisté v Káthmándú i dalších městech tradičně vybírají dívky, které jsou pak uctívány jako zosobnění Taleju až do své první menstruace. Badžračarja byla korunována v roce 1954 poté, co splnila přísná kritéria - mezi nimi „dokonalé tělo, hruď jako lev a stehna jako laň“.
Po tři desetiletí sloužila jako kumárí ve svém městě. Na rozdíl od kumárí v Káthmándú, které se musejí přestěhovat do oficiální rezidence, mohou žijící bohyně v Pátanu nadále pobývat v rodném domě, ale na veřejnost smějí pouze o svátcích, kdy jsou neseny ulicemi města a uctívány.
„Strašně ráda jsem byla venku o festivalech,“ svěřila se Badžračarja a s nostalgií zavzpomínala, jak lidé stáli fronty, aby od ní dostali požehnání.
Kumárí se pozná na první pohled podle vlasů stažených do drdolu a výrazných očních linek směrem ke spánkům.
Vzhledem k tomu, že Badžračarja nikdy menstruaci nedostala, mohla svůj post zastávat až do třiceti let a sloužila by déle, kdyby v roce 1984 tehdejší korunní princ Dípéndra nenakázal kněžím, aby na její místo našli novou, mladší inkarnaci.
Badžračarja i po třech desetiletích na onu chvíli stále vzpomíná s hořkostí. „Neměli důvod mě nahradit. Byla jsem trochu naštvaná. Cítila jsem, že bohyně je stále ve mně,“ poznamenala.
I po nuceném odchodu do výslužby však nadále žila jako předtím a odmítla rezignovat na své povinnosti a vrátit se do normálního života, který vlastně nikdy neměla. „Kněží udělali to, co museli, ale já se nemůžu vzdát svých závazků,“ vysvětlila deníku The Guardian.
Potrpí si na televizi
Každé ráno po probuzení si proto obleče vyšívanou červenou sukni - stejnou, jakou nosila během svých let coby oficiální kumárí -, učeše si vlasy do drdolu a namaluje si oční linky směrem ke spánkům. Při slavnostních příležitostech si na čelo nakreslí červeno-žluté třetí oko, symbol moudrosti, a sedne si na dřevěný trůn s vyřezávanými draky.
Věřící přijímá stejně jako za starých časů v sobotu a během festivalů ve svém bytě v druhém patře pětipatrového domu nad místním obchodem.
Nepál za jejího života prošel rozsáhlými změnami a z hinduistického království se stala republika, Badžračarjina denní rutina ale zůstala stejná. Jediné, v čem přijala moderní dobu, je televize, kde podle svých slov sleduje zpravodajské pořady a indické mytologické telenovely.
Od zemětřesení tráví čas především v modlitbách, prozradila její neteř Čanira, která byla v letech 2001 až 2010 sama další kumárí.
„Velice ji to zarmoutilo. Náš astrolog minulý rok předpověděl, že teta vyjde z domu. Lámali jsme si hlavu nad tím, jak k tomu dojde,“ řekla. „Něco takového bychom ale nečekali,“ přiznala.
