T. G. Masaryk miloval švestkové knedlíky

Vystopovat jeho jídelníček není jednoduché. Začít musíme každopádně v místě, kde se v roce 1850 narodil, tedy v Hodoníně na Moravském Slovácku. S tímto krajem jsou spojené voňavé klobásky, naducané koblížky, moravský vrabec se zelím, ale třeba také prosté bramborové placky mazané povidly či šišky s mákem. A nikdy nesmělo chybět dobré víno.

Ostatně když bylo TGM třicet, zakoupil pro své rodiče vinný sklep v Hustopečích a nikdy neopomněl tamní víno alespoň okoštovat. Jak říká v knize Hovory s TGM: „Pokud se pití týká, nikdy jsem nepil kořalky, víno jsem píval od chlapectví, narodil jsem se ve vinném kraji…“

Masarykova maminka Terezie pracovala jako kuchařka na panském statku, a tak jí vaření samozřejmě nečinilo žádný problém. Na její prostá jídla TGM celý život vzpomínal a dával je za příklad i své kuchařce paní Černé, která se o jeho žaludek starala na sklonku jeho života na zámku v Lánech.

„Nejraději mám jídla, jaká vařila doma maminka - bramboračku, slejšky…,“ připomínal jí, pokud chtěla vařit něco „složitého“. Slejšky jsou bramborové šišky sypané cukrem a osmaženou strouhankou. „Na Slovácku se skutečně vařila obyčejná jídla - nejrůznější kaše na slano i na sladko, luštěniny, husté polévky, zadělávané zelí, různé placky a lokše,“ doplňuje kurátorka Muzea gastronomie Nina Provaan Smetanová.

Tenhle grunt si TGM nosil v sobě, ať už se později vyskytoval kdekoli - v Anglii nebo třeba v Americe. A ještě jednu věc mu vštípila maminka - hluboký vztah k chlebu. Vedle odloženého krajíčku se nesměl položit zbytek jiného jídla - ani u prezidentské tabule.

Když TGM odešel na gymnázium do Brna, spolu s dalšími studenty si často dával k večeři chleba s tvarůžky a pivo. To byl po vínu druhý alkoholický nápoj, který ještě zhruba do své padesátky konzumoval. Již ale ve své habilitační sociologické práci z roku 1879, v níž se zabýval problematikou sebevražd, se rozepsal o škodlivosti pití.

Vzdal se veškerého alkoholu, takže do jeho pitného režimu nadále patřil jen bylinný čaj, ovocné šťávy a především černá káva.

„Jako prezident chtěl jsem i své hosty nutit, aby jedli bez vína a piva, ale nešlo to. No, dobře, myslím si, ať každý dělá, jak se mu líbí; abstinence není mým náboženstvím, ale občas se pokouším své spoluobčany upozornit, jak nesmírné pití je, stručně řečeno, hloupé,“ vyjádřil se sám TGM.

Na kvalitní černou kávu si obzvlášť potrpěl a uměl si ji labužnicky vychutnávat. Na Hradě se pila káva spařovaná, kterou podávali dva číšníci v konvicích spolu se smetanou. Pokud pan prezident úřadoval v Lánech a počasí to jen trochu umožnilo, podávala se káva venku a pro ty účely se vynášel speciální proutěný nábytek.

Rád se na černou kávu vydával také do vily Karla Čapka, kde se konala pravidelně setkání tzv. pátečníků. Debatovalo se v mansardě a TGM si přitom vychutnával kávu s cukrem. Měl ji tak trochu za odměnu, neboť do Úzké ulice na Vinohrady přicházel nejčastěji pěšky. Z Hradu mu cesta trvala půl druhé hodiny i s četnými zastávkami. Na noc si naopak dopřával sklenici mléka, jen jemně ochucenou kapkou černé kávy, k níž si dal kousek buchty nebo sladké kaše.

Když se seznámil se svou budoucí ženou Charlottou, docela přirozeně přijal některé její americké zvyky. Především pojídání ovesné kaše, kterou si s chutí dával k snídani. I když kaše patřily odjakživa i k českým zvyklostem, na počátku dvacátého století na ně především měšťácká společnost zanevřela podobně jako na další prostá jídla.

TGM u skromných jídel ovšem zůstal i ve své prezidentské éře. Preferoval jednouchá a typicky česká jídla. „Už mám těch kuřat, beefsteaků, pommes frites a všelijakých á la až po krk. Kdyby takhle byl pořádný český vdolek, lívanec…“, povzdychl si prý nejednou při svých zahraničních cestách. Když se mu pak druhý den ocitly na stole lívance s jahodami, věděl, že se o ně zasloužila jeho dcera Alice spolu se svou sekretářkou Mladějovskou, a byl hned spokojenější.

A jak tedy vypadal typický prezidentský jídelníček? K snídani dostával TGM tousty, máslo a zavařeninu, občas kousek opečené slaniny, neslazený čaj, čerstvou ovocnou šťávu z grepu, ovoce.

Oběd se podával přesně v jednu hodinu. Podle jednoho ze zachovaných jídelníčků to byla například polévka s drůbky, candát s bramborem a holandskou omáčkou, krocan s nádivkou, ovoce a káva.

Když se jako moučník servírovaly švestkové knedlíky, vzal si TGM nejprve tři a pak si ještě tři přidal. Bylo to jeho vůbec nejmilejší jídlo. Zatímco jeho dcera Alice si na knedlíky dávala tvaroh, on zásadně jedině mák.