Hlavní obsah

T. G. Masaryk miloval švestkové knedlíky

Právo, Blanka Kovaříková

Podle fotografií a krátkých filmů, které zvěčnily našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka, by se mohlo zdát, že na jídlo si zrovna nepotrpěl. Jeho vysoká štíhlá postava působila střídmě až asketicky, stejně jako protáhlý obličej s myslitelským čelem. Dá se tedy v jeho případě vůbec mluvit o nějakých gastronomických zálibách?

Foto: archív Muzea gastronomie

Tomáš Garrigue Masaryk s dcerou Alicí

Článek

Vystopovat jeho jídelníček není jednoduché. Začít musíme každopádně v místě, kde se v roce 1850 narodil, tedy v Hodoníně na Moravském Slovácku. S tímto krajem jsou spojené voňavé klobásky, naducané koblížky, moravský vrabec se zelím, ale třeba také prosté bramborové placky mazané povidly či šišky s mákem. A nikdy nesmělo chybět dobré víno.

Ostatně když bylo TGM třicet, zakoupil pro své rodiče vinný sklep v Hustopečích a nikdy neopomněl tamní víno alespoň okoštovat. Jak říká v knize Hovory s TGM: „Pokud se pití týká, nikdy jsem nepil kořalky, víno jsem píval od chlapectví, narodil jsem se ve vinném kraji…“

T. G. Masaryk, táta a děda: dosud nepublikované dopisy

Historie

Maminčina kuchyně

Masarykova maminka Terezie pracovala jako kuchařka na panském statku, a tak jí vaření samozřejmě nečinilo žádný problém. Na její prostá jídla TGM celý život vzpomínal a dával je za příklad i své kuchařce paní Černé, která se o jeho žaludek starala na sklonku jeho života na zámku v Lánech.

Foto: Zdeněk Kovařík

Vídeňský kávovar

„Nejraději mám jídla, jaká vařila doma maminka - bramboračku, slejšky…,“ připomínal jí, pokud chtěla vařit něco „složitého“. Slejšky jsou bramborové šišky sypané cukrem a osmaženou strouhankou. „Na Slovácku se skutečně vařila obyčejná jídla - nejrůznější kaše na slano i na sladko, luštěniny, husté polévky, zadělávané zelí, různé placky a lokše,“ doplňuje kurátorka Muzea gastronomie Nina Provaan Smetanová.

Tenhle grunt si TGM nosil v sobě, ať už se později vyskytoval kdekoli - v Anglii nebo třeba v Americe. A ještě jednu věc mu vštípila maminka - hluboký vztah k chlebu. Vedle odloženého krajíčku se nesměl položit zbytek jiného jídla - ani u prezidentské tabule.

Po padesátce už ani kapka alkoholu

Když TGM odešel na gymnázium do Brna, spolu s dalšími studenty si často dával k večeři chleba s tvarůžky a pivo. To byl po vínu druhý alkoholický nápoj, který ještě zhruba do své padesátky konzumoval. Již ale ve své habilitační sociologické práci z roku 1879, v níž se zabýval problematikou sebevražd, se rozepsal o škodlivosti pití.

Vzdal se veškerého alkoholu, takže do jeho pitného režimu nadále patřil jen bylinný čaj, ovocné šťávy a především černá káva.

Když se jako moučník servírovaly švestkové knedlíky, vzal si TGM nejprve tři a pak si ještě tři přidal.

„Jako prezident chtěl jsem i své hosty nutit, aby jedli bez vína a piva, ale nešlo to. No, dobře, myslím si, ať každý dělá, jak se mu líbí; abstinence není mým náboženstvím, ale občas se pokouším své spoluobčany upozornit, jak nesmírné pití je, stručně řečeno, hloupé,“ vyjádřil se sám TGM.

Dobrá káva a ovesná kaše

Na kvalitní černou kávu si obzvlášť potrpěl a uměl si ji labužnicky vychutnávat. Na Hradě se pila káva spařovaná, kterou podávali dva číšníci v konvicích spolu se smetanou. Pokud pan prezident úřadoval v Lánech a počasí to jen trochu umožnilo, podávala se káva venku a pro ty účely se vynášel speciální proutěný nábytek.

Foto: Zdeněk Kovařík

Rád se na černou kávu vydával také do vily Karla Čapka, kde se konala pravidelně setkání tzv. pátečníků. Debatovalo se v mansardě a TGM si přitom vychutnával kávu s cukrem. Měl ji tak trochu za odměnu, neboť do Úzké ulice na Vinohrady přicházel nejčastěji pěšky. Z Hradu mu cesta trvala půl druhé hodiny i s četnými zastávkami. Na noc si naopak dopřával sklenici mléka, jen jemně ochucenou kapkou černé kávy, k níž si dal kousek buchty nebo sladké kaše.

Když se seznámil se svou budoucí ženou Charlottou, docela přirozeně přijal některé její americké zvyky. Především pojídání ovesné kaše, kterou si s chutí dával k snídani. I když kaše patřily odjakživa i k českým zvyklostem, na počátku dvacátého století na ně především měšťácká společnost zanevřela podobně jako na další prostá jídla.

TGM u skromných jídel ovšem zůstal i ve své prezidentské éře. Preferoval jednouchá a typicky česká jídla. „Už mám těch kuřat, beefsteaků, pommes frites a všelijakých á la až po krk. Kdyby takhle byl pořádný český vdolek, lívanec…“, povzdychl si prý nejednou při svých zahraničních cestách. Když se mu pak druhý den ocitly na stole lívance s jahodami, věděl, že se o ně zasloužila jeho dcera Alice spolu se svou sekretářkou Mladějovskou, a byl hned spokojenější.

Foto: Zdeněk Kovařík

Topinkovač z 20. let

A jak tedy vypadal typický prezidentský jídelníček? K snídani dostával TGM tousty, máslo a zavařeninu, občas kousek opečené slaniny, neslazený čaj, čerstvou ovocnou šťávu z grepu, ovoce.

Oběd se podával přesně v jednu hodinu. Podle jednoho ze zachovaných jídelníčků to byla například polévka s drůbky, candát s bramborem a holandskou omáčkou, krocan s nádivkou, ovoce a káva.

Když se jako moučník servírovaly švestkové knedlíky, vzal si TGM nejprve tři a pak si ještě tři přidal. Bylo to jeho vůbec nejmilejší jídlo. Zatímco jeho dcera Alice si na knedlíky dávala tvaroh, on zásadně jedině mák.

Související články

Lásky velké pacifistky Berthy von Suttnerové

Většina současníků považovala „mírovou Berthu“ za utopistku, někteří dokonce za hysterickou bláznivku. Její výkřik Odzbrojte! ze stejnojmenné knihy se nesl...

Výběr článků

Načítám