Článek
Pozor, nejde o termín označující odbornou diagnózu. „Syndrom je nevyhnutelný následek přirozené lidské touhy po ocenění a uznání a dobře se doplňuje se stále se vyvíjejícími moderními technologiemi, které dnes umožňují velice snadnou propagaci sama sebe,“ myslí si klinický psycholog Michael Wetter.
Neomezené možnosti
Když spolu sedí dvě kamarádky (ale i kamarádi) u kávy a vyprávějí si své zážitky, také jsou každá chvíli hlavními hvězdami, hrdiny.
Tereza Kostková: Mrzí mě, pro kolik lidí se sociální sítě proměnily ve skutečný život
Mají ale okamžitě zpětnou vazbu od svého protějšku, který obvykle zná jejich minulost, a navíc má vždy možnost reagovat, případně odejít, pokud přikrášlování sama sebe přeroste únosnou mez. A s tím musí vypravěč(ka) počítat.
Sociální sítě jsou ovšem jiná káva. „My lidé jsme vždycky byli ,hlavními hrdiny‘ svého života, rozdíl je v tom, že dnes máme přístup k publiku po celém světě. Není tedy překvapivé, že se tolik lidí snaží mediálně prosazovat,“ doplňuje psycholog.
Hra na hvězdu může působit jako vítaný únik od reality a monotónnosti, i když je svět normální, natož během pandemie. Přece i filmové scénáře vznikají tak, že si jejich autoři představují jinou verzi svého života nebo vymýšlejí zcela nové příběhy či celé světy. Bujná fantazie je přirozenou součástí povahy mnoha lidí.
Sociální média nás traumatizují více, než si uvědomujeme
O syndromu se začíná mluvit ve chvíli, kdy sami sebe přesvědčíme, že se o nás a o to, co právě prožíváme, zajímají všichni ostatní. A to se stejným, či dokonce větším nadšením, než máme vůči svému životu my sami. Popisuje lidi, kteří se ke světu chovají, jako by to byl jejich film a oni sami jeho centrem.
Jak se projevuje?
- Člověk si vytváří a prožívá příběh svého života tak, že je závislý na tom, aby publikum neustále potvrzovalo jeho platnost.
- Tvoří si alternativní verzi reality i sama sebe a snaží se ji prožívat a prezentovat jako tu pravou.
- Sleduje videa ostatních uživatelů sociálních sítí a neustále přemýšlí nad tím, proč nevypadá tak šťastně a atraktivně jako oni a proč jeho život není tak neobyčejný jako jejich. A to i navzdory vědomí, že i ostatní nám nabízejí obsah v idealizované verzi atraktivní pro sledující.
TikTok a lockdown
Bohužel (nebo bohudík) nežijeme v romantické komedii a smyslem života naší nejlepší kamarádky není pomoci nám vypátrat identitu ,tajemného cizince‘, který se na nás usmál ve frontě v supermarketu. Reálná kamarádka by vám asi rychle řekla, že na tohle nemá čas.
K boomu stylizace do role hlavních hrdinů v poslední době přispěly dva faktory: lockdown a novější sociální sítě, jako je třeba TikTok, kam uživatelé vkládají krátká videa. Platforma má přes miliardu uživatelů, kteří stejně jako všichni ostatní přemýšleli, jak si zpestřit jednotvárné dny.
Co o vašem vztahu prozrazují příspěvky na sociálních sítích
Hlavně členové generace Z se rozhodli točit krátká videa, která vypadají jako střípek z filmu. Většina příslušníků této generace chodí teprve na střední, přesto na sebe už nyní strhávají pozornost.
Firmy pro ně vypisují stáže, banky vytvářejí speciální programy pro mladé, marketéři zkoumají jejich zájmy. Začali totiž využívat moderní technologie ještě dřív, než odložili plínky, a představují sázku na budoucnost.
Influenceři
Ze sledovaných přispěvatelů se stávají influenceři, tedy ti, kteří ovlivňují ostatní, udávají směr. Například TikTokerka Ashley Wardová koncipuje a sdílí velice krátké příspěvky, v nichž vypadá jako hlavní protagonistka nezávislého filmu o dospívání. Nutno dodat, že ji sledují téměř čtyři miliony uživatelů TikToku.
Ideu hlavního hrdiny považuje za velice pozitivní. „Musíte si začít romantizovat svůj vlastní život,“ radí Ashley, která si dokonce myslí, že by se lidé i v reálu měli chovat jako hlavní postavy ve filmu. „Protože pokud to neuděláte, váš život jen profrčí kolem.“
Úspěch dětí v kolektivu se odvíjí od jejich aktivity na sociálních sítích
Podle Michaela Wettera je ovšem potíž v tom, že se syndromem hlavního hrdiny oddělujete od reality tím, že si představujete, že je jiná, napsaná podle nějakého scénáře. „Nebo alespoň předstíráte, že jste v jiné realitě, než jste...“
Porucha vs. zdravá sebeláska
Navíc se za takovými projevy mohou skrývat i skutečné psychické poruchy, jako je například narcismus, tedy trvalá potřeba grandiozity, obdivu od druhých provázená nedostatkem empatie.
„Pro mnoho psychologů je narcismus demonstrací vnitřního rozporu: Cítím se osaměle, tak ostatní zavrhnu a raději hledím na sebe. Ostatní mě dostatečně nechválí, tak od nich odejdu. Já nikoho jiného nepotřebuji, hlavně když mám sebe,“ vysvětluje psycholožka Aneta Langrová.
Narcismus je možné diagnostikovat i měřit, různě jej klasifikovat a dělit. Výzkumů existuje mnoho, nicméně ať už se kdokoliv ponořil do hledání pravdy o narcismu, většinou našel skryté zranění. Podobně jako v řecké báji: Narkissos raději ,utekl ke svému obrazu‘, než aby čelil posměchu okolí.“ Postava z řeckých bájí však měla na hledění sama na sebe jen vodní hladinu, dnes má kdokoliv k dispozici moderní techniku.
Samozřejmě nikoho nelze jen tak diagnostikovat nebo označit za narcise. Jde o to, jestli dotyčný vnímá sám sebe jako středobod celého vesmíru a rodinu přátele i kolegy v práci považuje za něco, co by se mělo točit kolem něj, nebo chápe, že i oni mají své vlastní důležité příběhy.
Nebezpečí, jež v sobě ukrývá vztah se skrytým narcistou
Existuje ale i zdravá sebeláska, tedy zdravý narcismus. „Je to realistické vnímání sama sebe, bez toho, aniž bychom se nafoukli a mysleli si, že jsme chytřejší a důležitější než ostatní,“ myslí si profesor psychologie Michael Karson a vysvětluje, že už při výchově by měli rodiče dávat svému dítěti najevo, že je pro ně hodnotné a skvělé, ale není nadřazené ostatním.
„Myslím, že je dobré, abychom se viděli jako hlavní postava svého života, a ne jako hlavní postava v příběhu veškerého lidstva,“ uzavírá Karson.
Pozor na vedlejší postavy
V knize Čaroděj ze země Oz poslala zlá čarodějnice své létající opice, aby ,dostaly' Dorotku a jejího psa Toma. V populární psychologii se termín létající opice používá k označení těch, kteří dělají špinavou práci za jiné (většinou pro lidi s narcistickou poruchou osobnosti). Jaké mohou mít důvody, aby se stali vedlejšími postavami a dělali nepěkné věci?
- Milují drama. Většina filmů není o tom, že se hlavní hrdinové na něčem domluví a pak vše šťastně skončí. Drama se v orbitě narcistní osobnosti vždycky objeví, protože je na nějaké vždycky zaděláno.
- Zachraňování narcise „oběti”. Někteří lidé se ztotožňují s rolí oběti a mají pocit, že je všichni musí zachraňovat, protože si to přece zaslouží, ne? A tak se staráte o někoho, kdo vám tvrdí, že mu jiný brání v úspěchu a hází klacky pod nohy. Samaritáni ale často končí v pasti. Situaci takového člověka nezlepšíte, sotva mu pomůžete vyřešit jeden problém, přijde s dalším.
- Ztráta vědomí sama sebe. Mnoho lidí v některých obdobích života neví, kdo jsou nebo co chtějí. Soustředit se na problémy a přání druhého přináší úlevu od zmatků.
- Ochrana sama sebe. Potřeba být středem zájmu se neprojevuje jen natáčením se na mobil. Spojit se s člověkem, který je vnímán jako ten nejsilnější, je výhodné, i proto si vedlejší roli vybíráme. Zvlášť, když je prostředí nepřátelské.
