Článek
„Když si Argentinci vybírají svého psychologa, podobají se ženě shánějící nejlepší parfém,“ směje se jednapadesátiletý stavební dělník. „Zkusíme toho, pak zas někoho jiného – a teprve potom se konečně rozhodneme.“ Protože se také tato velká a současně melancholická jihoamerická země potýká s nemalými hospodářskými potížemi, nejen obyvatelé Buenos Aires přesně vědí, co chtějí – psychoanalýzy, a to co nejvíce.
Mnozí dávají potřebu navštěvovat psychoanalytiky do souvislosti s oblíbenou hudbou, zejména proslulým tangem. Mimo Argentinu málokdo ví, že dokonce vznikl samostatný druh tohoto tance nazývaný psychotango, využívající psychoanalytické myšlení a tanec pro „přerod osobnosti“.
Někteří psychoanalytici v Buenos Aires a i v jiných městech se snaží zapojit tango do svých programů. „V porovnání se stavem třeba před třemi lety se počet kurzů s nejvíc sexy tancem pronikavě zvyšuje,“ potvrzuje Ricardo Herrea, psychiatr z Buenos Aires.
Tanec jako věda
Tango, jež má kořeny údajně v nevěstincích a přistěhovaleckých století, se dokonce stalo předmětem vědeckých studií. Kolumbijská psycholožka Cynthia Quiroga Murciová zkoumala v doktorské práci na Goethově univerzitě v německém Frankfurtu nad Mohanem dopady tanga na psychiku.
„Závěry mě ohromily. Tango posiluje vitalitu, odbourává stres a dokonce vrací lásku. O jeho schopnosti léčit vztahy a vytvářet opojnou pohodu není pochyb,“ svěřila se časopisu Focus.
Tanec posiluje vitalitu a odbourává stres.
Murciová testovala sliny u týmu tanečníků před tancem a po něm a sledovala hladinu testosteronu a stresového hormonu kortizolu. „Většina účastníků studie tančila se svým obvyklým partnerem. Přesto byli klidnější, cítili se svůdněji a těsněji spojeni,“ vysvětlila psycholožka.
Také britští odborníci dospěli k podobným zjištěním. Podle listu The Guardian 55 procent dotázaných uvedlo, že tanec z nich odplavil stres a dokonce 66 procent konstatovalo zvýšené sebevědomí.
Psychoanalytici zažívají zlaté časy
Mariano Ben Plotkin, autor knihy Freud v pampě přibližující historii psychoanalýzy v zemi, se domnívá, že věc bude přece jen poněkud složitější. „Oblíbená portugalská hudba fado, jejímž námětem je hlavně nešťastná láska, bída nebo těžká práce rybářů, je přece také truchlivá a tklivá. Přesto tam praktikuje jen několik psychoanalytiků.“
Plotkin, kterého v dětství posílali rodiče k psychoanalytikovi několikrát za týden, se domnívá, že vzestup psychoanalýzy způsobila v 60. letech minulého století, tedy ještě před státním bankrotem, tehdy početná a poměrně vzdělaná střední třída.
„Počet praktikujících psychologů se v Argentině skutečně zvyšuje. V loňském roce jich připadalo na sto tisíc obyvatel plných 196,“ potvrzuje Modesto Alfonso, který se dlouhodobě zabývá psychologickým výzkumem. Pro srovnání – podle Amerického sdružení psychologů působí v USA jen 27 psychologů, psychiatrů a psychoanalytiků na každých sto tisíc Američanů, všiml si list The New York Times.
I když lidé tancují se svým stálým partnerem, cítí se klidněji, svůdněji a těsněji spojeni.
„Argentince pochopitelně zajímá, jak se asi cítí mocní trpící psychickými problémy, zejména ti, kteří nám ztěžují život,“ zdůrazňuje psycholog Diego Sehinkman.
Ví dobře, o čem mluví. Každý týden uveřejňuje v oblíbeném deníku La Nación hodně čtené sloupky, v nichž popisuje imaginární psychoanalytické sezení, kterého se účastní představitelé z celého politického spektra.
