Článek
K legraci před lety patřilo i to, že složil písničku Perzidan (Prezident) v haitském stylu kompa, jehož ikonou už několik let byl. Pak mu domácí fanoušci začali říkat „můj prezidente“ - zase to byla jen legrace, ale dělaly ji tisíce lidí a Micky si na to zvykl.
Říkají, že jsem si na scéně svlékal kalhoty. Jo, dělal jsem to. Ale pak jsem si je vždycky zase oblékl. Jsou lidi, kteří házeli z prezidentského paláce své kalhoty přes hlavy Haiťanů a nikdy si je znovu nenatáhli.
Při haitském karnevalu v roce 1997 napochodoval před prezidentský palác a řval: „Prévale! Prezident mluví k prezidentovi. Nezapomeň, že jsi tu jen na pět let, ale já natrvalo.“ Protože vládl karnevalový zmatek, i tehdejší šéf Haiti se vmísil mezi lid. Martelly toho využil a přiměl jej, aby tančil, a to ne jen tak s někým: vybral mu jakousi pouliční prostitutku. Navíc hlavě státu hlasitě říkal, kdy má zatočit doprava a kdy zase doleva.
Nakonec si hudebník ještě upravil zprávu na telefonním záznamníku ve své vile na Floridě. „Tady prezident. Zrovna nejsem doma. Nechte své jméno, ozvu se,“ sliboval v ní.
Teď už se asi neozve a na špičce paláce zřejmě taky nevystoupí. Budovu loni smetlo zemětřesení a Micky, který se nyní obléká do decentního tmavého obleku, šel do sebe: slíbil, že když tím prezidentem opravdu bude, hodlá se chovat slušně.
Z vagabunda hvězdou
Ale kdo ví, jak dlouho mu to vydrží. Minulost má pestrou: když jej dobře situovaní rodiče dostali na vysokou školu, kde měl studovat medicínu, vydržel jeden semestr. Jeho studia na vojenské akademii skončila po půl roce tím, že přivedl do jiného stavu příbuznou jakéhosi generála. Z té doby mu zbyla snad jen záliba v armádě, která byla mezitím zrušena - Martelly ji chce zase obnovit.
Skandál s generálovou příbuznou byl za časů diktatury více než dostatečným důvodem, aby Micky zmizel z Haiti. S Američankou, kterou si pak vzal, zamířil do USA, kde znovu zkoušel studovat. Vydržel opět jen půl roku - na studiích i v manželství.
Bylo mu pětadvacet let a nebyl ničím. „Když jsem si ho brala, byl to v podstatě vagabund,“ říká jeho druhá žena Sofie.
Radost po zvolení prezidentem - druhá žena Sofie Mickyho opravdu postavila do latě.
Jejich sňatek vyvolal odpor rodičů, zejména matek. Obě byly přesvědčeny, že spojení Michela a Sofie nijak „nezlepší rasu“. Toho se podle haitských představ dosahuje míšením světlé a tmavé. Martelly i jeho žena mají sice některé černošské rysy, jejich „zlatavá“ světlá kůže je však neklamným svědectvím, že patří k mulatské elitě země.
Do tří let po seznámení se Sofií se ale vše změnilo: Micky se nejen oženil, nýbrž vydal i své první hudební album Ooo La La - a okamžitě se stal slavným jako průkopník nové kompy.
Tento rytmický styl, volně mísící různé vlivy africké a evropské hudby, sice existoval už od 50. let, býval však považován jen za taneční hudbu pro lepší vrstvy, ne-li rovnou za výraz podpory haitské diktatury.
Micky prorazil s kompou i v širokých vrstvách. Fanoušci ho milovali: přicházel na scénu v uniformách i v bikinách, natahoval si kostkované sukně a stahoval kalhoty, zpíval, klel, nadával, vykřikoval nejroztodivnější politická i nepolitická prohlášení. Úspěšně si tak budoval pověst „zlého chlapce“.
Na adresu těch, kdo kritizují jeho řádění, teď prohlašuje: „Říkají, že jsem si na scéně svlékal kalhoty. Jo, dělal jsem to. Ale pak jsem si je vždycky zase oblékl. Jsou lidi, kteří házeli z prezidentského paláce své kalhoty přes hlavy Haiťanů po dvacet let a nikdy si je znovu nenatáhli.“
Muzika a politika
Se slávou přišly i posměšky a útoky. Když Martellyho obvinili, že je nejen macoute (násilník ve službách bývalé diktatury), nýbrž i homosexuál, vpochodoval na scénu s parukou a podprsenkou. „Ten den se země rozdělila,“ řekla jeho žena.
Kompa bývala nepolitická, Martelly však s politikou vždy flirtoval - někdy i velmi drsně, jak ukazuje refrén Kolonget manman ou Aristide, který Micky neúnavně opakoval při karnevalu před osmi lety. V překladu to znamená „Otrokář jebal tvou mámu, Aristide“ a na Haiti je to považováno za nejhorší urážku.
Jeana-Bertranda Aristida zvolila černošská většina dvakrát haitským prezidentem a mulatská menšina jej dvakrát svrhla. Micky převraty vždy nějak podpořil, snad i pod vlivem své ženy, která vzpomíná, jak za první Aristidovy vlády stál před jejich domem zuřící černý dav a sluha jej „uklidňoval“ slovy: „Michelovy paní se nikdo nedotkne. Náhrdelník jí nasadím sám.“ Tím „náhrdelníkem“ byla míněna zapálená pneumatika.
Když po prvním převratu mířil na Haiti zmocněnec OSN, aby jednal o Aristidově návratu, organizoval proti němu Micky protestní koncert přímo na letišti, který vyvrcholil pitoreskní výzvou: „Granátníci, vpřed! Když někdo padne, je to jeho problém!“
Při letošním zvolení Mickyho (50) do nejvyšší funkce neprotestoval nikdo. Nespokojenci a lhostejní - tedy naprostá většina lidí - zůstali doma. I když Martelly získal dvě třetiny odevzdaných hlasů, podpořila jej necelá sedmina oprávněných voličů.
S touto podporou může Sladký Micky realizovat své politické plány - třeba ty, které popsal před 14 lety v Miami New Times. Tehdy řekl, že stane-li se hlavou státu, bude jeho prvním krokem zavření „toho parlamentního krámu“, načež přijde zákaz stávek i demonstrací, obnova armády a vláda ve stylu Alberta Fujimoriho (ten byl už kvůli svému vládnutí odsouzen k šesti letům vězení). Tenkrát před lety ovšem Micky také sliboval: „Dejte mně jeden rok. A pokud budete chtít, abych pak vypadl, řekněte mi to a já vypadnu.“ Tak uvidíme.
