Světový lesk české Preciosy

Sklářství má v Křišťálovém údolí, jak se regionu v nádherné přírodě Jizerských a Lužických hor říká, bohatou tradici. Dala vzniknout mnoha firmám vyrábějícím sklo. Včetně Preciosy. Tento gigant, zahrnující 15 podniků v deseti městech, má ve svém portfoliu na 500 tisíc různých produktů. Najdeme v něm originální svítidla, broušené křišťálové kameny, bižuterní komponenty i celé šperky, unikátní skleněné vinné zátky či jedinečné korálky, zvané české perličky. Na jejich výrobu jsme se přijeli podívat.

„Jsme jejich jedinými výrobci v Evropě,“ vítá nás Leoš Adler, výrobní ředitel závodu Preciosa Ornela. Ze své pracovny má výhled na hrobku sklářského krále Jizerských hor Josefa Riedela, který tady v Desné začal před 170 lety vyrábět drobné korálky specifického tvaru, pro které se ujal název česká perlička neboli rokajl.

„Podobné se dělají ještě v Číně a Japonsku, ale ne v takovém rozsahu jako u nás. Šíří velikostí, tvarů a barev jsme jedineční,“ ukazuje na vzorník korálků hýřící odstíny.

Českou perličku, kulatý korálek ve tvaru pneumatiky s kulatou či hranatou dírkou, tu mohou nabídnout ve 100 tisících variantách. Nejpopulárnější jsou ty obzvlášť lesklé, s tzv. stříbrným vtahem, které se zdobí dusičnanem stříbrným v nedaleké obci jménem Zásada.

Než vstoupíme do hutě, kde se taví sklovina na jejich výrobu, dozvíme se, že korálky jsou velmi oblíbené v arabském světě, v Indii, ale i na Ukrajině, v USA či v Mexiku. „Tam z nich vyrábějí suvenýry pro turisty v divokých barevných kombinacích. Pravděpodobnost, že si turista doveze lebku jaguára osetou barevnými korálky z Čech, je vysoká,“ směje se Leoš Adler.

„Na Ukrajině či v Rusku jimi vesnické babičky vyšívají svaté ikony. Afričtí Masajové zase naše perličky používají na výrobu svých slavných masivních náhrdelníků.

Sami se zdobí korálky z Česka, šperky na prodej raději vybaví levnými korálky z Číny,“ prozrazuje ředitel a dodává, že jejich obchodními partnery v zahraničí jsou vždy místní distributoři, kteří lokální trh a jeho proměny dobře znají.

Nejen energeticky náročný proces, na jehož konci vznikne miniaturní perlička, v sobě zahrnuje vysoký podíl ruční práce. Sklářský kmen na jeho počátku je směsí písku, sody, potaše, barviv a střepů, která se zahřeje na 1400 stupňů. Po zhruba osmi hodinách tak vznikne sklovina.

Tu právě několik tavičů tahá z dolnoplamenné osmipánvové pece na desenské huti. Vedro je k zalknutí a i proto skláři chodí do práce na půl pátou, aby se v parném létě vyhnuli největším teplotám.

„Ročně vyprodukujeme 2500 tun korálků. Bývaly časy, kdy jsme jich dělali i čtyři tisíce,“ vypráví Leoš Adler a upozorňuje na základní polotovar rokajlu. Ještě žhavá skleněná dutá trubička kolem nás teče ve zdánlivě nekonečném proudu po výrobním pásu.

„Rychlost, s jakou se trubička táhne, určuje velikost perličky,“ zasvěcuje nás do sklářské matematiky výrobní ředitel Adler. Pokračujeme do vedlejší haly, kde výroba základního polotovaru probíhá nikoli ve směnách, ale nepřetržitě. Taví se tu v automatických elektrických pecích a tuhnoucí skleněná trubička je podložena mokrými bukovými destičkami a břidlicí – jako za starých časů.

„Mnohé poznatky našich předků využíváme dodnes. Řemeslo se tady často dědí z generace na generaci. Mezi našimi zaměstnanci jich je hodně ze sklářských rodin,“ podotýká Leoš Adler, který se ve sklářství pohybuje téměř dvacet let. Byl i u toho, když v roce 2009 vznikla firma Preciosa Ornela, která navázala na dlouhou tradici sklářské a bižuterní výroby na Jablonecku a stala se součástí skupiny Preciosa Group.

Duté trubičky teď putují do třídírny. Čeká je první kontrolní zastávka ve výrobním procesu technologicky dokonalé české perličky. „Vysoký standard kvality nás odlišuje od konkurence,“ upozorňuje Leoš Adler.

Vychladlé trubičky zaměstnankyně nechávají s rachotem propadat sítem. Ty, co rozměrem nevyhovují, se jako střepy vracejí do výchozí suroviny, sklářského kmene. Otýpky svázané po deseti kilech si pak jdou na pár dnů poležet do skladu, neboť sklo ještě pracuje.

Jejich další zastávkou bude sekárna. „Jaký má trubička průměr, tak bude i dlouhá,“ dozvím se. Ve skladišti nasekaných polotovarů neboli sekanice to vypadá jako na indickém trhu. Kádě tu hýří pestrou paletou barev. Zrovna v Indii však mezi nejpopulárnější patří rokajl černý, neboť jím se vyšívají ozdobné opasky na smuteční obřady.

A pak už jen zakulatit ve směsi dolomitu a kaolínu, třikrát proprat ve vodě s kyselinami, znovu protřídit dle normy přísné na velikost a tvar – a vítej na světě, česká perličko!

Neobyčejný lesk výrobků z Preciosy rádi využívají i módní návrháři. Broušené křišťálové kameny, jež se blýskají třeba na šatech profesionálních tanečníků, vznikají v Jizerských horách již od 18. století. Když v Paříži roku 1760 představil vídeňský klenotník Joseph Strasser své skleněné kameny s vysokým obsahem olova, a tím i větší třpytivostí, skláři v Jizerských horách brzy objevili podstatu jeho vynálezu. Zjistili, že suroviny, které mají ve svém okolí k dispozici, se k výrobě křišťálového skla dobře hodí.

V roce 1878 dala světová výstava v Paříži vzniknout značné poptávce po třpytivých kamenech, které by se daly našít na šaty. Skláři z Křišťálového údolí na to zareagovali výrobou skleněných kamenů se stříbrným zrcadlem na spodní straně. Jedná se o tzv. simili vrstvu, což je nanášení tenké reflexní vrstvy kovu na spodek kamene, aby se dosáhlo skutečně maximálního třpytu.

Ten využil do své nové kolekce i jediný obuvník, který boty povýšil na umění, čtyřiasedmdesátiletý Španěl s českými kořeny Manolo Blahnik. Boty s jemnými fuchsiovými pompomy jsou zdobené stovkou křišťálových ověsů. Cena kozaček vychází v přepočtu na 135 tisíc korun.

Jedinečný pár bot dle slov svého autora vzdává hold českému folklóru, historii a tradici a k vidění bude až do 12. listopadu v pražském výstavním obchodě podniku s názvem Preciosa Flagship Stor.

V Kamenickém Šenově, kam se turisté jezdí dívat na čedičový útvar zvaný Panská skála, skláři oslňují svět třpytem lustrů už od 18. století. Tady také v roce 1856 vznikla vůbec první sklářská škola na světě. O dalších 20 let později ji doplnila bižuterní škola v Jablonci nad Nisou.

Lustry bývaly odjakživa symbolem přepychu a luxusu. Jedny z prvních vlastnil například francouzský král Ludvík XIV. a byly tak drahé, že i on jich měl jen velmi málo. Sloužící je přenášeli z jedné místnosti do druhé. Ověšeny byly horským křišťálem, který umí rozptýlit paprsky světla do prostoru.

Na tradici výroby lustrů navázal i podnikavý Němec Elias Palme, který v roce 1849 v Kamenickém Šenově otevřel novou továrnu zvanou Eliáška, odkud začal přepychová svítidla vyvážet do světa. Jejich třpytu se dosahovalo kombinací kvalitního křišťálového skla a speciálního výbrusu. České křišťálové lustry visely například v milánské La Scale, v Královské opeře v Římě nebo v petrohradské Ermitáži.

I dnes unikátní světelné objekty z hutí v Kamenickém Šenově ozařují parlamenty, vládní rezidence, univerzity, koncertní sály a chrámy po celém světě. Říká se jim „slunce, které nikdy nezapadá“.

Svítidly z Preciosy své hotelové resorty vybavil i americký prezident Donald Trump, kolekci si objednal také jeden ze slavných bollywoodských herců. „Nedávno jsme dokončili speciální křišťálové záclony do restaurace na vrcholku Rockefellerova centra v New Yorku,“ pokračuje ve výčtu úspěchů Vojtěch Malina, viceprezident divize Preciosa Lighting, který tu pracuje už patnáct let.

„Klienty máme také v arabské Dubaji. Instalaci s motivem podmořského světa jsme dodali do jednoho z nejluxusnějších světových hotelů, mrakodrapu ve tvaru plachetnice Burdž al-Arab. V tamním Sheratonu visí naše devět metrů dlouhé a 360 kilogramů těžké dílo. Je tvořeno 274 zářivými bronzovými pláty, vycházejícími z arabské geometrie. Ne všechny naše zakázky však můžeme zveřejnit,“ podotýká Vojtěch Malina a vysvětluje, že někteří soukromí zákazníci si to nepřejí.

Dodává, že skláři v Kamenickém Šenově se stále učí, protože každá zakázka je jiná a přináší nové prvky. Svými píšťalami dokážou vyfouknout i metr dlouhé a velmi složité tvary.

Po spojení tradičních tvarů s moderním designem je značná poptávka. Navíc světelné instalace z Preciosy jsou při jakýchkoli rozměrech a tvarech stále ruční prací. „Když se ptáte, v čem jsme jednička, myslím, že můžu prozradit, že se nám podařilo proniknout na trh osvětlení na zaoceánských lodích, jachtách a super jachtách. V současné době pracujeme v této oblasti na jedenadvaceti projektech,“ uzavírá viceprezident Vojtěch Malina.