Světem hýbe kauza celebrit s otrokářskou minulostí

Během natáčení totiž v říjnu 2014 z několika listů zažloutlého papíru s daňovým soupisem movitého majetku vyšlo najevo, že Affleckův praprapradědeček Benjamin L. Cole ze Savannahu ve státě Georgia v roce 1858 vlastnil 25 otroků – mužů a žen – vykázaných stejně jako vlastnictví koní či dobytka.

Affleck si nedokázal říci, že za hříchy minulých generací přece nemůže. Obchodovat s lidskými bytostmi mu přišlo odporné – a ono opravdu není příjemné dívat se na soupisy, v nichž se už u několikaměsíčních batolat uvádí cena v dolarech či librách šterlinků. Herec se proto rozhodl, že mu vzdálený příbuzný jeho „osobnostní profil“ nesmí kazit. „V pořadu Najdi své kořeny dáváte k dispozici velkou část rodinné historie, pak jste zranitelní,“ postěžoval si.

Zatlačil proto na moderátora seriálu, respektovaného afroamerického historika z Harvardu Henryho Louise Gatese mladšího, aby se ostudná část jeho genealogie „nenašla“. Ten zprvu namítal, že je to proti etickému kodexu PBS – dokonce prý řekl, že „by to bylo přes čáru, i kdyby to udělal Batman“. Ale hollywoodská hvězda je hollywoodská hvězda, a tak Gates nakonec svolil. Díl s Affleckem šel v televizi bez skandálního odhalení.

Jenomže co čert nechtěl – o pouhý měsíc později se hackeři ze serveru WikiLeaks nabourali do korespondence studia Sony Pictures Entertainment a v záplavě třiceti tisíc mnohdy pikantních e-mailů narazili i na korespondenci mezi Affleckem a Gatesem. Letos na konci dubna musel herec poníženě na Facebooku vysvětlovat, že se za otrokářskou minulost rodu styděl a pachuť byla příliš velká, tak se rozhodl pořad zmanipulovat.

To Gates má větší průšvih – utrpěla jeho profesní pověst, navíc přišel o práci v televizi. PBS totiž zahájila interní vyšetřování a před měsícem rozhodla v třetí sezóně seriálu nepokračovat. Díl s Affleckem mezitím tiše zmizel z webové stránky seriálu.

Kauza „celebrit s otrokářskou minulostí“ však už byla pěkně rozjetá. Skandál slavného herce popíchl stanici BBC a ta začala zkoumat zapomenutou otrokářskou minulost Británie. Otroctví coby základní a určující provinění Ameriky je dobře známo.

Kvůli němu se koneckonců vedla občanská válka a Amerika jej pořád řeší. „Británie naproti tomu dokázala svou otrokářskou minulost dokonale vytěsnit a zakrýt,“ konstatoval minulý týden dokumentární pořad BBC s titulem Zapomenutí britští otrokáři.

Ve srovnání s USA to měli Britové snazší. Zatímco Američané měli otroky doma, Britové vlastnili černochy až ve 4800 kilometrů vzdáleném Karibiku. V Londýně nikdy nebylo víc než 15 tisíc otroků. Natočí-li dnes někdo film o otroctví, kulisy obstarají bavlníkové plantáže amerického Jihu, nikoli britský Barbados či Jamajka. Britové navíc dávno před Affleckem temnou minulost vymazali s důkladností sobě vlastní – po zrušení otroctví v roce 1833 si psali do životopisů termíny jako „obchodník“ či „pěstitel“ v Karibiku.

Fíkový list pak obstaral politik, filantrop a odpůrce otroctví William Wilberforce (1759 až 1833), jehož dnes vynášejí do nebe, aniž by příliš zdůrazňovali, proti čemu, a hlavně komu bojoval.

A tak si tento úkol vzala za své BBC. V pořadu vyrukovala se seznamem 46 tisíc otrokářů, kteří dostali za propuštění svých otroků odškodnění. A hemží se to tam slavnými jmény. Například otec spisovatele George Orwella Richard W. Blair dohlížel na pěstování opia na indickonepálské hranici, odkud se droga vyvážela do Číny. A jeho otec, tedy děd spisovatele, zase zbohatl na obchodu s otroky v Indii.

Odhalení nebylo nijak složité – stačilo, aby reportéři BBC zašli do britského Národního archívu v Kew, kde se nachází 1631 v kůži vázaných seznamů otrokářů z Archívního fondu T71. Mnoha známým osobnostem tak hrozí, že na vlastní kůži zažijí totéž co Affleck.

Otec viktoriánského premiéra Gladstonea (který v prvním poslaneckém projevu otrokářství hájil) byl vůbec největší otrokář – na devíti plantážích vlastnil 2508 lidí. Dále jsou na seznamech předkové spisovatele Grahama Greena, básnířky Elisabeth Barrett Browningové, zmíněného George Orwella (jehož děd měl „jen 218“ otroků) – ale pak to začíná houstnout.

Mezi odškodněnými jsou totiž i předkové nynějšího premiéra Davida Camerona, kteří měli na velké třtinové plantáži na Jamajce 202 otroků. Předseda vlády se ale nenechal jako Affleck vyvést z míry a odmítl se s médii o této záležitosti bavit. Seznamy obsahují rovněž jména předků konzervativního exministra Douglase Hogga či nejstaršího anglického bankovního klanu Baringsů, u nichž měla peníze uloženy královská rodina. Otroky měl i hrabě Harewood, jehož potomek je bratrancem královny Alžběty II.

Ostatně i americký prezident Barack Obama má ze strany své původem irské matky také otrokáře v rodokmenu. Většinou sice vlastnili jen dva, maximálně 18 otroků, ale příznačné je, že šéf Bílého domu tuto kapitolu ve vlastním životopisu Sny mého otce z roku 1995 úplně vynechal. Místo toho chystá na rok 2016 oficiální omluvu Bílého domu Afroameričanům a následně velké, ale opravdu velké finanční odškodnění.

Dalším velkým překvapením svazků je to, že britští majitelé si nechali po zrušení otroctví ušlý „majetek“ – celkem 800 tisíc lidí – finančně kompenzovat státem. Dostali úhrnem 20 miliónů tehdejších liber, což se rovná zhruba 16 miliardám liber dnešních (a to je 619 miliard korun!).

V roce 1834 taková suma představovala 40 procent vládních výdajů, takže až do sanace britských bank v roce 2009 to byl největší záchranný balíček v evropských dějinách – kam se hrabe Řecko. Mnohé později vlivné rodiny, jejichž předkové odešli „podnikat“ do Karibiku bez peněz a vrátili se jako boháči, založily právě na odškodném svou slávu a kariéru.

Otroci si naopak nepolepšili. Ještě čtyři roky po svém „osvobození“ museli odpracovávat na pozemcích bývalých pánů 45 hodin týdně zdarma. To Británie si díky profitu z otrokářství mohla dovolit nákladnou imperiální výstavbu a peníze z otroctví jí pomohly i v rané fázi průmyslové revoluce.

Je příznačné, že až do roku 2010 se Archívním fondem T71 nikdo nezabýval. Teprve když o něj projevila zájem londýnská University College, dostala se na povrch neznámá fakta – třeba to, že držení otroků bylo obrovsky rozšířené. Měli je faráři, obchodníci i politici a nejvíce vdovy po bývalých majitelích, plných 40 procent vlastníků byly ženy. A nejvíce otrokářů bylo ve Skotsku, což tam dnes také nechtějí slyšet.

Univerzita nedávno seznam T71 převedla do online databáze Legacies of British Slave-ownership, která měla během první hodiny po zahájení provozu více než sto tisíc kliků. A tak Británie dostala konečně jakési Cibulkovy seznamy. Málokdo odolá, aby si tam své příjmení „neproklepl“.

Lidé v Karibiku naopak žádné seznamy nepotřebují – za vše mluví jejich příjmení. Všichni ti černí O’Brianové, McDonaldi, Gladstoni, Blairové a Affleckové mají anglosaská jména po svých majitelích – coby označení vlastníků jim byla příjmení v první generaci vypálena přímo na kůži. A nakonec jim zůstala dodnes.